Bokashi druhé kolo

Vzdálenost často nemusí být dobré kriterium. Dunaj na svém dolním toku, tam kde tvoří hranici mezi RO/BUL, teče víceméně hranicí svojí nížiny. Na straně RO, kde je rovina - tam bych dlouho spraš nehledal v nějaké mocné vrstvě, byla pravděpodobně odplavena, když to vzniklo a tak moc se jí tam poté asi nestihlo usadit. Na straně do Bulharska se krajina rychle zvedá, prakticky hned od řeky. Tam může být spraš kdekoliv.

Analogicky u nás, třeba kolem Pálavy, je spraš od Pálavy až na Syslí kopec u Bulharů, pak je k Zaječímu štěrkopísek a u Zaječího zase krásný profil spraše tam, kde se krajina zvedá.

Základní charakteristika černozemě je třeba tu.

To povídání o černozemi bylo docela zajímavé a poučné pro každého z nás. Takže ty nejtmavší huminové látky v půdě jsou prakticky nerozpustné, vzniklé polymerizací při prudkém střídání teplot a obsahují až 62% uhlíku. To už je skoro biouhel.

Ale vraťme se ke kompostování systémem bokashi. V průmyslovém měřítku se provádí ve velkých dlouhých jamách. Biomasu utlačí traktor nebo jiný stroj, přidá se bakteriální kultura z minulé várky, případně i drcený vápenec a vše se zaplachtuje. Má to být vyrobeno rychleji než standardní kompost, je toho o něco více a je to údajně o něco výživnější. Články, obrázky a videa jsem však našel jen v cizích jazycích (viz. Large Scale Bokashi Composting). Pro běžného zahrádkáře by však možná stačil jeden sud s natlačeným odpadem tak 10x za sezónu.

Tak v Čechách se tomu postupu asi od počátků industrializace zemědělství říká siláž. A je to.

ty nejtmavší huminové látky v půdě... obsahují až 62% uhlíku. To už je skoro biouhel.

Skoro. Je to o něco větší obsah uhlíku než ve dřevě (49-50%) a o dost méně než třeba v ropě (87%). Koks a dřevěné uhlí - "bio"uhel mají přes 95% uhlíku.

Tak v Čechách se tomu postupu asi od počátků industrializace zemědělství říká siláž

Existuje ještě jedna u nás používaná anaerobní technologie, a tou je bioplynová stanice. Proto mi přijde divné, že by z rozkládající se hmoty neodcházely žádné plyny. Ale asi záleží na bakteriích.
   Ale zpět k bokashi. Ona ta technologie asi bude fungovat, když se použijí správné nádoby, správné bakterie a správný substrát (pšeničné či rýžové otruby), o němž nevíme, zda je nutný. Stejně tak, zda při opakovaném použití stačí přimíchat trochu starého kompostu nebo jsou pokaždé třeba čerstvé bakterie.
   A pak jsou tu logistické otázky. V případě kompostování zbytků z kuchyně v domácnosti problém není. Vyprodukované suroviny je plus minus pořád stejně, teplota v interiéru je stabilní. Ale co v zahradě? Jsou chvíle, kdy je hmoty naráz hodně - po stříhání stromů, sečení trávy, hrabání listí. Ale pak jsou období, kdy toho na kompostu tolik nepřibývá. Jak zajistit kontinuitu? Co v zimě, když do sudu nebude co dát? Bude to fungovat i při nízkých teplotách? Vydrží ty bakterie aktivní do jara? Nebo bude třeba pokaždé koupit čerstvé? To jsou všechno věci, které po staru kompostující zahradník řešit nemusí. Stojí ty anaerobní výhody - rychlejší rozklad a menší ztráty - vůbec zato? 

Berte to tak, že je to, stejně jako spousta jiných "eko" věcí, jen nahozená udička, na kterou zaberou nadšenci, kteří získávají "zaručené" informace na webu.  Pokud je to stojí jen jejich čas a peníze, které do toho vrazí, tak je to jejich věc. A ti, co na tom profitují, se jen smějí, jak snadno lze vydělat na lidské neznalosti a nadšení.

Tedy smějí se a kroutí hlavou i ti, kdo do toho trochu vidí...

Už to víme skoro všechno. Biouhel, který má obsah uhlíku od 56 do 95% se vyrábí při teplotách od 300 do cca 700ºC. Ten, který se vyrábí při nižších teplotách, má podobné složení, účinek i obsah uhlíku jako ty nerozpustné huminové polymery. Obě tyto látky způsobují úrodnost a tmavou barvu půdy. Biouhel s vysokým obsahem uhlíku funguje už jen jako sorbent. Ale pozor. V některých půdách v USA bylo zjištěno, že toxické produkty neřízené pyrolýzy dřeva už půdu kontaminovaly jedovatými látkami natolik, že se nesmí využívat. 

A teď k bokashi. Suché bakterie vydrží v pytlíku od výrobce 5 let. Kontinuita se zachová tím, že použijeme oschlý zahradní odpad, který se prakticky v létě z důvodu sucha (v zimě z důvodu chladu) ani nezačal rozkládat. Při nízkých teplotách to v malé nádobě nebude fungovat. Plyny (CO₂) se vytvářejí, ale méně než u aerobního rozkladu. Nevím, jestli to stojí za to, ale rád bych to věděl.

Kontinuita se zachová tím, že použijeme oschlý zahradní odpad, který se prakticky v létě z důvodu sucha (v zimě z důvodu chladu) ani nezačal rozkládat.

Jako zkušený zahradník určitě víte, že to zajistit nelze. Mnoho kompostovatelného odpadu (popadané ovoce, výlisky, tráva) se bude rozkládat i za sucha. Občas je taky vlhko.
  Zda to bude efektivní, bych taky rád věděl, ovšem zkoušet to rozhodně nebudu. Kompost považuju za jeden ze zázraků přírody. Z nepotřebného odpadu vnikne krásná, cenná sypká a univerzálně použitelná surovina. Příroda po nás za to nic nechce - žádné nádoby, bakterie, otruby, melasu, jen trochu prostoru a času.  

Trochu nerozumím, argumentům sprašová půda, jílovitá a podobně. Jisté je to, že pokud v půdě není dostatek organického materiálu, půda umírá. Při klasickém (přírodním) rozkladu probíhají procesy i aerobní i anaerobní, v podstatě nedaleko od sebe. Oba mají svůj význam. Osobně jsem přesvědčen, že v kompostu probíhají oba způsoby zároveň.

Čerstvou zkušenost mám, kdy před dvěma roky jsem přikoupil kus pole nad zahradou. Potkat rytím v této půdě žížalu, bylo na 3 - 4 pokusy. Bez chemie, kterou používají 7-9 x ročně, by zde asi téměř nic nerostlo. Již po roce, kdy jsem vše zde vyrostlé traktůrkem posekal a zanechal na místě, je vidět pokrok. Bohužel ne tak vysoký, jako na záhonech vytvořených jen navrstvením větví, listím, trávou a občas prohozeným zeminou. Přiznávám také, že velký vliv na úrodnost má občasné prosypání popelem ze dřeva.  V takovém záhoně již po roce najdu po prvním rýpnutí 15 - 20 žížal. Půda pak vypadá velmi podobně, jako černozem.

Osobně si myslím, než platit za bakterie, nádoby a dělat speciální opatření, je lepší rok si počkat a půdu si tímto způsobem průběžně připravovat.

S tou blízkostí anaerobních a aerobních procesů asi máte pravdu. Já mám jednu nečekanou anaerobní zkušenost také. Rozhodl jsem se zabránit zamrznutí vodoměru v šachtě tím, že jsem napytloval 5 plastových pytlů zdravým oschlým lipovým listím a vodoměr obložil. Pytle byly nacpané a zavázané skoro 4 měsíce při teplotách snad -5 až +10 (venku bylo -20 až +15). Byl jsem v březnu překvapen, že je listí úplně mokré, měkké a polorozpadlé. Tak jsem ho zaryl a objevil jsem bokashi bez koupených bakterií. Kdybych to věděl předem, smíchal bych listí s oschlou trávou a bylo by to ještě výživnější. V létě, když mám obrovskou hromadu suché trávy a plevele a je horko bez kapky deště a rosy, by mi tento polosuchý postup mohl rozklad urychlit. V té době mám stejně všechny sudy bez dešťové vody a ta teplota (20-40) je pro fermentaci úplně ideální.