Bokashi druhé kolo

Mnoho z těchto poznatků je relativně nových a víme, jak dlouho trvá jejich přenos společností. Většina věcí, které človék vyrobí se jen do určité míry blíží tomu, co umí příroda. Ale přírodě geologický čas běží jinak rychle, než nám čas našich životů. V rámci možností je biouhel určitě jedna z těch věcí, které mají smysl v rámci snahy o vylepšení půdy. Co je potřeba vést v patrnosti je možnost zamoření půdy PAU. V tomto smyslu je potřeba vybírat uhlí až v okamžiku, kdy je těkavá složka už vyhořelá a tedy v podstatě nevidíme plameny. Má to smysl i v tom, že pak je v uhlí nejvíc pórů - a ty v půdě chceme, tvoří aktivní povrch. Směs biouhlu, kompostu bokashi nebo běžného, jílu a prachové frakce by určitě ukázala, čeho je možné v zahrádkářských podmínkách dosáhnout. To nejzajímavější na tom je, jak málo stačí. Stačí vybrat kamna, dokud to žhne a během zimy lze nahromadit slušnou zásobu biouhlu.

Správný biouhel à la terra preta musí fungovat jako biokatalyzátor i jako sorbent. Toho se dociluje správnou teplotou pyrolýzy a rozborem toho, co nám vzniklo. Při vyšších teplotách vzniká biouhel s příliš velkým obsahem uhlíku, který už funguje jen jako sorbent. Zachytí přebytky něčeho a uvolní je, když je nedostatek. Taky to pomůže, ale mohlo to být spojeno s opravdovým zúrodněním. Ty toxické látky jsou problém a na to se jednou taky přijde. Biouhel dlouhodobě váže i cizí toxické látky a znemožňuje jejich odbourávání (např. DDT). Sám zahrádkařím na sprašové černozemi, v níž určitě nějaký biouhel je. Nemusí však vždy platit, že černá půda je ta jediná správná. I líh se dá vyrobit v lavoru a bez teploměru, ale může mít horší kvalitu.

A proč? Přeci je lepší, když při výrobě dřevěného uhlí část vyčmoudí v podobě CO2, ale většina zůstane ve formě uhlíku vázána navždy, než když odpad spálíte či necháte rozložit v kompostu. Pak se naopak do ovzduší nakonec dostane veškerý uhlík (ve formě CO2).

Nemusí v dřevěném uhlí zůstat všechny živiny. Ty se tam dostanou postupně zaoráváním hnoje či minerálních hnojiv a jejich nasáváním do uhlu.

Proč se tak neděje? Protože nikdo zemědělce nenutí. Protože dosud pro ně bylo výhodnější hnojit minerálními hnojivy, deště bylo dost. Nyní, když řádí sucho, se jim ztráty nahrazují dotacemi. Budoucnost potomků je jim lhostejná. Zkrátka nic nenutí zemědělce (myšleno velké podniky) starat se o budoucí kvalitu a potenciál půdy.

Přeci je lepší, když při výrobě dřevěného uhlí část vyčmoudí v podobě CO2, ale většina zůstane ve formě uhlíku vázána navždy, než když odpad spálíte či necháte rozložit v kompostu.

Ono to není tak jednoduché. Výroba dřevěného uhlí je buďto energeticky náročná nebo - v amatérských podmínkách - doprovázena množstvím čmoudu a spáleného dehtu. Taky si nemyslím, že při rozkladu dřevní hmoty v kompostu se veškerý uhlík dostane do ovzduší. Dominujícím chemickým prvkem každého kompostu je právě uhlík.  Navíc živiny - dusík, fosfor - obsažené v kompostu (které při výrobě uhlí z velké části shoří) podpoří růst rostlin a ty pochytají hodně uhlíku ze vzduchu.

Je to marný, je to marný. Prostě kdo nevyrábí biouhel a bokashi, nejlépe doma v obýváku, tak není IN. Co na tom, že ty články, ze kterých nadšenci čerpají, autoři opisují jeden od druhého a i v nich si protiřečí. Při čtení mám pocit, že autoři a jejich následovníci mají místo mozku dobře uleželou biomasu. Ale zelená frčí, sebevětší nesmysl se ujme. Hlavně že je na ty všelijaké komposty potřeba designových nádob a kompostérů, speciální bakterie na naočkování...

Takový krásný komposter, do každé rodiny, na každý balkon a terasu!

Teď jste nás odhalila. Zase bodujete. Ale je nás tady víc, jejichž mozek je skutečně tvořen biomasou. Ne všichni. Ale většina.

A protože se mi to už předloni povedlo (veliká hromada listí natlačená do 5 pytlů se i v chladnu rozložila bez jakýchkoliv přípravků), tak pokračuji. I bez opisování od těch, kteří by to nikdy nezkusili. Nacpal jsem tedy kubík listí a suchého plevele do 250 litrového sudu a zavřel jsem víko (bez kouzelné bakteriální směsi). Ze sudu začal zvolna unikat CO₂, takže bude možno vzniklou směs v březnu zarýt. Semínka plevelů nebudou klíčit. Teď v zimě mám 4 prázdné sudy s víkem na vodu a poslední 4 kubíky sypaného odpadu. Ale použiji jen jeden sud.  Možná je to extrémně nerozumný postup, ale to je věc názoru.

Ze sudu začal zvolna unikat CO2, takže bude možno vzniklou směs v březnu zarýt

Proti postupu, který popisuje Mimmo, nelze nic namítat. Někteří zahradníci dokonce zarývají rovnou to shrabané listí. Možná by chtělo prozkoumat, jaký je ve výsledku rozdíl, když nasypete listí do sudu, oproti vyvezení s ostatními zbytky na kompost.

Tohle je přece známá věc už od dob Kutiny a kol. Listí do pařeniště, když není k dipozici hnůj. Dokonce si soukromě odvážně nevědecky myslím, že ten únik vznikajícího CO2 napomáhá růstu rostlinek, podobně jako se dnes vzduch dosycuje CO2 ve sklenících s kytkama, nebo v akváriích. Akorát se to lupení necpalo do sudu, ale rovnou do pařníku.

Co Vám, madam, vadí na tom, co si kdo na svém dělá se svojí biomasou? Za sebe, pokud mě něco dráždí, tak tam nelezu a nečtu to. Doporučuji tento recept na domácí bokashi: Biomasu z Brassica oleracea var capitata jemně rozmělníme např pomocí struhadla a napěchujeme do vzduchotěsné nádoby. Ideálně doplníme trochou biomasy Piper nigrum a chybějící minerály NaCl. Můžeme naočkovat kulturou mléčného kvašení, nebo proneseme magickou formuli "Dej bůh štěstí" a necháme proběhnout bokashi fermentaci. Výsledné bokashi servirujeme rodině s biouhlem připraveným po dobu 90 min za kontrolované teploty 180°C, aby těkavé a netěkavé složky zůstaly v ideální rovnováze. Jako surovinu pro biouhel použijeme Sus scrofa domesticus.