Bokashi druhé kolo

Bokashi nevyznělo v prvém kole příliš pozitivně. Mohlo to být tím, že většina diskutujících si tento proces nevyzkoušela, nepřečetla si o tom informace potřebné k diskusi ani si nepustila videa ze světa. To se týká i mě. Vůbec se nedivím, že byl tedy tento způsob zpracování biologického odpadu spíše zavržen a možný pokrok se stal i terčem vtípků. Takže je to 1:0 a vstupujeme do druhého kola pro mírně pokročilé.

Začněme rozdíly: u běžného aerobního kompostování získáme po nějakém čase hodně mineralizovaný produkt, který je dobře využitelný v zemědělství. Nevadí nám, že 90% uhlíku odejde ve formě oxidu do ovzduší, velká část sloučenin dusíku také odejde touto cestou a hodně i výluhem. Při fermentování postupem bokashi zůstává v produktu téměř veškerý uhlík i dusík. Fermentovaný produkt je přímo využitelný rostlinami, přestože není rozložen. Zejména uhlík zůstává pak v půdě mnohem delší dobu. Fermentovaný produkt vypadá jako kdyby prošel zažívacím traktem bezzubého koně, který ho nerozkousal. Je to podobný anaerobní postup, který však trvá nejméně dva týdny. Dneska jsem tedy pokusně nacpal 1m³ volně sypaného zahradního odpadu do 250-ti litrového sudu, přidal bakterie a sud zavřel.

Mimmo, ale rostliny využívají uhlík z oxidu uhličitého při fotosyntéze. Učivo někde z šesté třídy základní školy... Uhlík z půdy fotosyntetizující rostliny neumí využít.

Jinak k tomu, že jsme si nic nepřečetli - já jsem měla snahu, ale asi jsem moc zatížená oborem, který jsem studovala. Všechny ty rádoby odborné články jsem přestala číst ve chvíli, kdy se to začalo hemžit pojmy eko, bio. Takový biouhel, to je panečku objev, že je to prachsprosté dřevěné uhlí, navíc často vyrobené podle "tradičních metod", kdy to kolik dní až týdnů hoří, bez odlučování zplodin, to ti autoři asi nevědí. Nebo vědí, ale když je to BIO, tak se to líp prodá, že.  Hodně mi to všechno připomíná pomatence s bronzovými motykami a rýči, kdy také má dojít k trvalemu zlepšení půdy a její úrodnosti.

On ten uhlík v půdě ale funguje. Ať už z uhlí nebo z bokashi nebo proto, že je to černozem. Odkud myslíte, že se ten uhlík do černozemě dostal? Na druhou stranu vidíme, jak se chovají vyplundrované půdy, zbavené toho uhlíku.

Paní Ivap, pro doplnění vašich znalostí - dřevěné uhlí je zuhelnatělý zbytek vzniklý ze dřevin, kdežto biouhel je zuhelnatělý zbytek z jakéhokoli rostlinného materiálu, klidně třeba slámy. Použití "bio" (jako uhel z obecného biologického materiálu) je tedy zcela logické. Nic víc v tom není, jak se snažíte květnatě kritizovat.

A co se týče uhlíku v půdě - je velmi důležitý pro strukturu půdy, vázání živin a udržování vláhy v půdě. Ve výsledku tedy díky němu rostliny výrazně lépe prospívají. O fotosyntézu vůbec nejde.

Na základní školu jsem taky chodil. A většinou jsem dával pozor. Nevadí mi, když mě budete také považovat za pomatence. Jsem na to zvyklý. 

Uhlík z půdy fotosyntetizující rostliny neumí využít.

Možná jste nedávala dobrý pozor na některé další škole vy (viz naše dřívější diskuse o DTPA a EDTA chelátech v hnojivech). Pokud jste ale nestudovala biochemii, tak to beru zpět. Jedním z parametrů půdy je i to kolik celkového uhlíku je v 1 kg suché půdy. Na jednom svém pozemku mám skoro čistý písek. Kdybych tam nepřidával organickou masu, bylo by to špatné. A není to jen o dusíkatých látkách. Uhlík není jenom uhel. Biomasa se zvolna štěpí na obrovskou spoustu organických látek, které se uplatňují při tvorbě a transportu využitelných živin. Nebudu tady kreslit rovnice s cheláty, huminovými kyselinami apod. Ti, kdo to nestudovali, to číst nechtějí a vy si na to určitě vzpomenete. Proč tomu hned říkat BIO.

Ten příspěvek nějak zmizel, ale proč myslíte, že o tom málo vím? Jak myslíte, že vznikaly černozemě? Takové každoroční stepní požáry byl velký zdroj biouhlu, který do teď vidíme v černé barvě těchto půd. Při aerobním rozkladu v půdě v podstatě všechen uhlík uniká jako CO2. Vyplundrované půdy dneška - naši zemědělci dokázali vyhladovět půdní bakterie tak, že strávily zbylý uhlík v půdě. Biouhel, dřevěné uhlí, je legitimní způsob jak dojít k tomu, co příroda vytvořila jako černozem. Kompost je skvělá věc, ale během pár let zmizí do vzduchu. Bokashi asi taky, jen ze stejné hromady je víc té hmoty.

Pro p. Lysenko: říkáte to správně. Ve vazbách příspěvků jsou asi někdy poruchy. Moje černozem vznikala vypálením pralesa. Na okolních polích vídám ilegální vypalování plevelů a dřevin dodnes. Bokashi, které tam možná přidám, proto už nepotřebuje biouhel. V některých receptech na bokashi se biouhel nemusí přidávat.

Jak vznikaly černozemě, se můžeme jen dohadovat a vše co se okolo nich povídá jsou spekulace, protože tu tehdy nikdo nebyl, tak to také nikdo nemohl zdokumentovat. Určitě ty požáry něco přinesly, ale nemalý, možná největší vliv, měly také každoroční záplavy, kde se voda rozlila do stakilometrových šířek a to nejlepší co unášela mohlo v té stojaté, nebo velmi pomalu tekoucí vodě pomalu sedimentovat. Můžete oponovat, že to nelze. Ale jde, protože v těch rovinách si řeky dělaly co chtěly, to je neustále měnily koryto. Příklad máte v Severní Americe. Po válce severu proti jihu na řece Missisipi, ztrozkotalo několik lodí, vlivem přetížení. Přibližně se vědělo, kde k této události došlo a protože se vědělo, co lodě, mimo lidí vezly, tak hledači pokladů vyvíjeli značnou činnost, aby to bylo nalezeno. Bohužel v popsaném místě a jeho blízkém okolí, nebylo nalezeno nic. Jen náhodou, byl poklad objeven na desítky kilometrů, přibližně kolmo na tok řeky, od udaného místa. Tomu co černozem ve velkém množství obsahuje se říká trvalý humus (výraz je převzat z literatury). Je to ta nejcennější složka. Jejíž úbytek se začne projevovat cca po padesáti letech intenzivní zemědělské výroby, bez přísunu humusotvorných látek a kde se hnojilo jen minerálními hnojivy. Vzorem je zase Severní Amerika. Proto bude výroba čenozemě i pomocí bokashi kompostu, velmi energeticky náročná a nikdy nekončící záležitost.

Sám - pokud, mám k dispozici - rád dávám veškerý (jen dřevní) popel do půdy a jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že půdu tím vylepšuji.
Přímé zvýšení výnosu ale nepozoruji, tam má nesrovnatelně větší(byť krátkodoběji působící) význam kompost. Cílenou "výrobu" uhlíku do půdy, ať již "Bokashi" či přímo dřevěného uhlí považuji za poměrně pracnou. V budoucnu na to možná dojde.

Ke způsobu mineralizace: Četl jsem někde o zkvalitňování půdy, tzv. "Terra Preta" s odkazem na https://biom.cz/cz/odborne-clanky/terra-preta-tajemstvi-cerne-zeme, možná tu už takový odkaz někde i byl.
Myslím ale, že historicky při požárech (třeba ze vzrostlého lesa) vznikalo více popele (tedy jen minerály) než dřevěného uhlí.
Samovolný vznik dřevěného uhlí (a jeho vysoký obsah v nejúrodnějších půdách) byl patrně závislý na určitých podmínkách
(třeba déšť, který uhasí požár, zapříčiní více nedohořelých zuhelnatělých zbytků než popele, nebo hořící kořeny stromů v zemi fungují, jako polena v uhlířském milíři, apod)

Je to tak jak píšete. Dřevěný popel je v podstatě minerální hnojivo s obsahem vápníku, draslíku, u spálených kostí i fosforu a taky nějakých mikroprvků. Taky uhlíku ve formě uhličitanu draselného, ale uhlík rostliny z půdy neberou. Všechno jsou to živiny potřebné, ale působí spíš na zlepšení uzrávání, zdravotního stavu, květní násady, aj. Viditelnou podporu růstu - jak by bylo patrné třeba po rozhození ledku - vidět nebývá.
   Co se týče toho dřevěného uhlí, nepochybuji o tom, že je pro půdu prospěšné. Vylehčuje ji, tmavá barva se líp prohřívá a porézní strukturu ocení půdní mikroflóra. Jakou roli hraje adsorpce živin na velký povrch atomárního uhlíku, to není zcela jasné. Tedy spíš není jasné, jak snadno jsou adsorbované živiny využitelné rostlinám. Je to známo např. v případě hydrogelu, který sice výborně váže vodu, ale dost neochotně ji předává kořenům. Otázkou tedy nezůstává jestli dřevěné uhlí do půdy dát nebo ne, nýbrž jestli je jeho výroba za tímto účelem ekonomická a ekologická. Zejména v domácích podmínkách je to náročné na čas, práci, nástroje (nádoba, šrotovník) a taky zatěžující přírodu a sousedy kouřem. Taky nesmíme zapomemnout, že v procesu pyrolýzy vzniká dehet a řada dalších karcinogenních uhlovodíků. Ty by měly při správném postupu povětšinou shořet, ale co když ne úplně? Kdo někdy čistil dymbox nebo jiný generátor kouře, ví o tom své. Nebo srovnejte zdravotní rizika žvýkání tabáku a kouření.