Stavba udírny

To máte pravdu, než jsem postavil toto půjčoval jsem si udírnu dřevena bouda kamínka 2m roury a hurá do uzení, kolikrát jednoduchost je lepší než nějaký ten vzhled.ALE DĚKUJI ZA CHVÁLU.Přiznám se první uzení nebylo dobré ani ne tak chutově jak spíše vysušení.Udil jsem poměrně stejnou dobu jako v te pujčené udírně.Ta mela samou díru unik kouře velky.Vtéto unik zadny teplota se nadherně drží.Jen je na tom jak na to.Ale každé další uzení je lepší a lepší diky Vašim radám.Dík

Pane pepsy dík za pochvalu foto dodám nafotím a napíšu více o kouřovodu atd

pane dub je kyselý ten vám to kazí udí se bukem, švestkou, 

...dub je kyselý ten vám to kazí...

Mnohokrát napsáno, mnohokrát popřeno. Píšou to jen ti, co s dubem udit nezkusili. Jde to úplně normálně. Do dubových sudů se ukládají vína, destiláty - a tam jde sakra o chuť! Připadá vám barikové víno whisky, koňak kyselé?

Co člověk, to názor. Já se taky přidávám ke skupině, kteří dub na uzení nedoporučují. Důvodem je "smrad" z kouře, oproti "vůni" z hoření buku (a nedejbože ococných dřev), která pro změnu až vykrucuje nos. A je jedno, zda oheň hoří v krbu, kotli či udírně... S whisky, rumem a koňakem zrajících v dubových sudech to ale nemá nic společného.

Martin

Někdo na dubu udí, ale většina uzenářů ne.Já nejraději udím na buku.Pan Martin má pravdu že buk oproti dubu voní.Něco jiného asi je když v dubových sudech zraje whisky a když dubové dřevo hoří.Nevím proč, ale z dubového dřeva při hoření jde smrad, tak nevím jak se na něm může dát udit.Buk se dá normálně sehnat, tak zůstanu u vyzkoušeného a při hoření von'avého dřeva.rpstylle@seznam.cz

Také přispěji svou troškou do mlýna.

Pokaždé, když přinesl soused na ochutnávku svůj uzený výtvor, zastesknil jsem po vlastní udírně. Jsem od přírody na zedničení úplné dřevo, a práci s dřevem zvládám zhruba na té samé úrovni jako to zedničení. Také jsem netušil kam trvalou stavbu udírny umístit, aby jednou nepřekážela budoucímu pojetí chalupy a okolního pozemku. V neposlední řadě se mně po získání informací z vláken o stavbách udíren nechtělo investovat čas, který je pro zdárné dokončení trvalé stavby zajisté potřebný.
Jak tedy na to:

• 1) Z hlediska realizace čehokoliv mám asi manuální zručností nejblíže k práci s kovem.
• 2) Potřebuji udírnu která bude co nejméně překážet.
• 3) Stavba nikterak nezatíží skromné prostředky, které potřebuji na rekonstrukci chalupy.
• 4) Udírna bude hotová cobydup, max jeden víkend.
• 5) Udírnu prostě chci a basta.

Po krátké úvaze, při zamyšlení během postupné konzumace asi čtyř Gambáčů, jsem usoudil, že dílo bude viset na stěně stodoly, která se stejně bude jednou opravovat jako poslední, tak udírna nebude ničemu vadit. Stodola také skrývá spoustu harampádí, z kterého bude kvalitní materiálová základna. Potřebným nářadím, tedy flexou, svářecím inventorem a vrtačkou také disponuji, tak chutě do toho.
Jako budoucí udící komoru jsem vybral stařičký 80 litrový bojler,  z kterého jsem odstranil vrchní plechový plášť a izolaci ze skelné vaty a pomocí rozbrusu a svářečky patřičně upravil. Jako tepelná izolace posloužilo nalepení staré karimatky, a šup s celým monstrem na zeď stodoly.
Úprava starých kamen Petra spočívala v přemístění kouřového hrdla ze zadní stěny na otvorem opatřený vrchní tál. Dále odebrání vrchních plnících dvířek, úpravu jejich velikosti včetně rámečku na budoucí dusivku a zhotovení plechové spodní nástavby pro osazení dusivky. Dále je třeba doplnit šamotové pláty po odstraněných částech v horní části kamen. Kamna byla ještě opatřena závěsnými konzolemi, a šup s kamny na zeď stodoly vedle bojleru.
Kamna a bojler je nezbytně nutné propojit kouřovodem a je skoro hotovo. Do kamen se přikládá horem, k tomu účelu je kouřovod teleskopický, aby se dal zvednout horní plát i s komínovou rourou, která se zasunuje do větší roury nad ní. Pevnou část kouřovodu je nutno opatřit izolací z kamenné vlny, pro zamezení chladnutí udícího kouře.
Teplota kouře je řízena nastavitelným termostatem, který ovládá pohyb serva demontovaného z vyřazené vzduchotechnické klapky. Servo pak reguluje prostřednictvím lanka mezeru dvířek tlumivky a tím přívod spalovacího vzduchu do topeniště (podobně jako dusivka u kotlů na tuhá paliva).
Je mi jasné že tento výtvor je spíše tak trochu „industry“, než plnohodnotný architektonický počin,  ale udí náááádherně.  Udírna v pohodě udržuje nastavenou teplotu v rozsahu 30 až 90°C, je pouze nutno hlídat přísun paliva, čím vyšší požadovaná teplota, tím častější přikládání.
Celá ta věc je ještě opatřena stříškou, proti nepřízni počasí (taková blbost a zabrala mrška nejvíce času)

Tak a teď jsem si se sousedem kvit.

Dobrý den všem udírníkům přeje Romanson

Dobrý den, mám naprosto stesný problém.Jeden človíčkům se domnívá že je problém v tom, že je ohniště šamotové a z toho se odpařují ty nelibé vůně.Zatím se mi topeniště bourat nechce, proto sháním stejné info jako vy.Kdybyy jste na něco přišel dejte mi prosím vědět. Děkuji Libor Weiss

Tedy klobouk dolů, to je nádhera. Jak když koukám na nějakou Verneovku zfilmovanou Zemanem. Ten saxofon je nádhernej, řídící jednotka fascinující. Už jste v tom něco očmoudil, aspoň buřt?

No jistě, jako filmovou kulisu jsem to nezamýšlel. Foto je z Června a od té doby už něco pochutinek bojlerem prošlo. Udí to opravdu perfektně, i soused uznal některá má "uzenářská díla". Tedy ty, uzené při nějakých 60°C a výše. Jeho udírna neumí pod 40°C, aniž by se neudusilo spalovaní.

Společně nyní zkoušíme na mém zařízení udit studeným kouřem, ale delší dobu (soused je místní, tak se ujal obsluhy), za účelem vyprodukovat něco jako trvanlivou čabajku, nebo podle starých postupů zaudit maso pro dlouhodobé uložení.(např. Kuchařka naší vesnice)

Musím poznamenat (subjektivně jen za mou osobu), že stavba udírny byla jen taková legrace, proti tomu, co jeden potřebuje znát o uzení jako takovém. Takže shrnuto podtrženo, v současnosti vím, že o uzení zatím toho moc nevím.

Romanson