Také přispěji svou troškou do mlýna.
Pokaždé, když přinesl soused na ochutnávku svůj uzený výtvor, zastesknil jsem po vlastní udírně. Jsem od přírody na zedničení úplné dřevo, a práci s dřevem zvládám zhruba na té samé úrovni jako to zedničení. Také jsem netušil kam trvalou stavbu udírny umístit, aby jednou nepřekážela budoucímu pojetí chalupy a okolního pozemku. V neposlední řadě se mně po získání informací z vláken o stavbách udíren nechtělo investovat čas, který je pro zdárné dokončení trvalé stavby zajisté potřebný.
Jak tedy na to:
-
1) Z hlediska realizace čehokoliv mám asi manuální zručností nejblíže k práci s kovem.
-
2) Potřebuji udírnu která bude co nejméně překážet.
-
3) Stavba nikterak nezatíží skromné prostředky, které potřebuji na rekonstrukci chalupy.
-
4) Udírna bude hotová cobydup, max jeden víkend.
-
5) Udírnu prostě chci a basta.
Po krátké úvaze, při zamyšlení během postupné konzumace asi čtyř Gambáčů, jsem usoudil, že dílo bude viset na stěně stodoly, která se stejně bude jednou opravovat jako poslední, tak udírna nebude ničemu vadit. Stodola také skrývá spoustu harampádí, z kterého bude kvalitní materiálová základna. Potřebným nářadím, tedy flexou, svářecím inventorem a vrtačkou také disponuji, tak chutě do toho.
Jako budoucí udící komoru jsem vybral stařičký 80 litrový bojler, z kterého jsem odstranil vrchní plechový plášť a izolaci ze skelné vaty a pomocí rozbrusu a svářečky patřičně upravil. Jako tepelná izolace posloužilo nalepení staré karimatky, a šup s celým monstrem na zeď stodoly.
Úprava starých kamen Petra spočívala v přemístění kouřového hrdla ze zadní stěny na otvorem opatřený vrchní tál. Dále odebrání vrchních plnících dvířek, úpravu jejich velikosti včetně rámečku na budoucí dusivku a zhotovení plechové spodní nástavby pro osazení dusivky. Dále je třeba doplnit šamotové pláty po odstraněných částech v horní části kamen. Kamna byla ještě opatřena závěsnými konzolemi, a šup s kamny na zeď stodoly vedle bojleru.
Kamna a bojler je nezbytně nutné propojit kouřovodem a je skoro hotovo. Do kamen se přikládá horem, k tomu účelu je kouřovod teleskopický, aby se dal zvednout horní plát i s komínovou rourou, která se zasunuje do větší roury nad ní. Pevnou část kouřovodu je nutno opatřit izolací z kamenné vlny, pro zamezení chladnutí udícího kouře.
Teplota kouře je řízena nastavitelným termostatem, který ovládá pohyb serva demontovaného z vyřazené vzduchotechnické klapky. Servo pak reguluje prostřednictvím lanka mezeru dvířek tlumivky a tím přívod spalovacího vzduchu do topeniště (podobně jako dusivka u kotlů na tuhá paliva).
Je mi jasné že tento výtvor je spíše tak trochu „industry“, než plnohodnotný architektonický počin, ale udí náááádherně. Udírna v pohodě udržuje nastavenou teplotu v rozsahu 30 až 90°C, je pouze nutno hlídat přísun paliva, čím vyšší požadovaná teplota, tím častější přikládání.
Celá ta věc je ještě opatřena stříškou, proti nepřízni počasí (taková blbost a zabrala mrška nejvíce času)
Tak a teď jsem si se sousedem kvit.
Dobrý den všem udírníkům přeje Romanson
