Skleníkový efekt v skleníkua pařeništi je založen na faktu, že světlo projde sklem, dopadne na zem a tu ohřeje. Od ohřáté země se ohřeje vzduch, ale sklo zabrání jeho odfouknutí nebo ochlazení okolím. V sáčku uvázaném na letorostu k ohřevu hmoty, od které by se ohřál vzduch nedojde, na to je větévka příliš malá. Paradoxně, při orosení sáčku, nebo použití sáčku pergamenového je množství světla dopadlého na roub menší a tím pádem ohřátí sluníčkem menší než by tomu bylo u roubu holého. Samozřejmě, stejného efektu se dá dosáhnout natřením celého roubu světlým latexovým pačokem (jeden díl latexu + dva díly vody) a tedy jeden můj známý školkař raději než sáčkování má "štětec".
Ad míza v zimě není tuhá hmota a tudíž vlasová i tenší mezera se zaplní během několika hodin tím "průtokem", kterým doplňují kořeny běžný výpar z plochy kůry původního pokračování podnože. Rozhodně si nelze představovat množství, které by se dalo určovat otiskem odvázaného roubu na savý papír - že by se mokrá skvrna objevila i na rubové straně.
Ohledně teploty roubů při zimním roubování. Ty nelze brát tak jak jsou uložené přímo z pod stromu, ale nejlepší temperování je namočením přes noc v kýbli studené vody. Z kohoutku běžně teče voda studená cca 12°C a v bezmrazé předsíni si přisvojí teplotu okolí. V mé nevytápěné předsíni/verandě cca 9°C, pokud jsou teploty venku na to bezmrazé roubování. Samozřejmě, pokud s takto temperovanými rouby budu na zahradě, asi mi vychladnou na teplotu vzduchu.