Roubování

Kopulace je teoretický základ, ale v praxi nedává dobré výsledky. Podle mého názoru dochází při skládání roubu a podnože a jeho obvazování často  k pohybům roubu a podnože a tím k silnému poškození pletiv na styku a roub se ujímá málokdy. Taky i ujímající roub je mechanicky držen jen v podstatě tlakem lýka přes roub na podnož, takže vlivem třeba větru nebo dosednoucích ptáků na roub dochází k rozpojení srůstajícího roubu. Připomínám, že roub je na to citlivyý jeden rok, teprve když vyraší i druhý rok po roubování, dá se říct, že roubování bylo úspěšné.

Tak stímto bych moc nesouhlasil. Když uděláte roubování najaře, musí být do podzimu prodejný stromek. To znamená že přírůstky jsou značné. Už jsem toho narouboval mnoho, ale ptáků jsem se nikdy nebál. Vždy používám igelitovou pásku a pří určité zručnosti se s pletivy nic nestane.  Jo' to srny, ty dokáží nadělat škody.  Pokut se bojíte Káněte, udělejte mu bidélko.   VašekB

Dnes 9.4. jsem začal s roubováním jabloní za kůru - míza již pěkně proudí (vloni to bylo o týden později), střední Morava.

Mám strarou hrušeň po sudetských Němcích, která nese skvělé ovoce. Nikde jsem neviděl podobný druh. Strom je starý a já bych rád zachránil, ale na vypěstování ze semínka už nejsem nejmladší. Mohl by mi někdo poradit, na jakou podnož by bylo nejlepší hrušku naroubovat? Nejraději polokmen. Díky moc. JP

Ze semínka hrušku nevypěstrujete - tedy ne tu stejnou. Musí se naroubovat. Nejlépe požádejte nějakého zahrádkáře,který to umí. Ze staré hrušně uřízněte roub -co nejsilnější výhon vyrostlý v posledním roce. Naštěpovat se může  na kteroukoliv hrušeň,nejlépe mladou

Jednotlivé varianty se liší tvarem spoje, společný je způsob ošetření spojovaného místa, který spočívá v upevnění spoje ovázáním lýkem, pryžovým úvazkem nebo PE páskou a zamazání ran štěpařským voskem nebo balzámem (i řezné plochy). V chladnějším období využijeme vosk tekutý. Dodržení hygieny práce = prevence proti přenosu viróz.
Řezy na podnožích i roubech mají být co nejpřesnější (tvary pro jednotlivé varianty vyplývají z obrázků). Pracujeme s dobře nabroušeným(!) roubovacím nožem. Pro srůst je důležitý těsný styk, aby vrstvy kambia (dělivého pletiva pod kůrou) v místě řezů k sobě těsně přiléhala. U dobře srůstných druhů mají přiléhat alespoň na jedné straně (obr.).
Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro okrasné dřeviny nejvíce používá:
Roubování
* kopulací - pro přibližně stejně silnou podnož i roub (obr.).
* na kozí nožku - silná podnož, slabý roub u opadavých listnáčů (obr.).
* do rozštěpu - obdoba kozí nožky, pro velmi tenké rouby a měkká dřeva (obr.).
* za kůru - pro velmi slabé rouby v plné míze, často pro přeroubování starších stromů a za kůru s klínovým řezem roubu - ve skleníku pro jemné výhony hůře a dlouho srůstajících druhů (obr.).
* postranním plátováním - nejčastěji pro jehličnaté silné rouby a listnáče roubované pod sklem (obr.).
Očkování na spící nebo bdící očko (pupen)
* T-řezem (nebo křížovým) - nejběžnější (obr.).
* třískové - v době, kdy je málo mízy, a prstencové - starší způsob pro použití v plné míze (obr.).
* nikolování - očkování, při kterém se mezi očko a podnož vkládá slabá destička třetí odrůdy pro překonání špatné srůstnosti (nesnášenlivosti odrůd).
Na bdící (rašící) očko se provádí v květnu až červnu, na spící v červenci až září (za druhé mízy). Spící očko má jen srůst - rašení v tomto roce je nežádoucí (nestačí vyzrát). Podnože mají být v plné míze, očka odebíráme z odřízlých vyzrálých letorostů, které ihned po odříznutí zbavíme listů.
Přikájení (ablaktace)
spočívá ve spojení rostlin s vlastními kořeny a odříznutím roubu od mateřské rostliny až po srůstu. Jedna z obou rostlin se proto většinou i s hrnkem zapustí do země poblíž místa spojení, vedle druhé volně rostoucí. V místě požadovaného srůstu na obou rostlinách seřízneme několik cm dlouhý proužek kůry, obě řezné plochy se k sobě přiloží a pevně sváží. Proti narušování srůstání (pohybem větví ve větru) se místo srůstu vyváže k pevnému kůlu (obr.).
Využívá se pro dřeviny s velmi slabými letorosty (Betula pendula 'Youngií').

Chci se pokusit o přeroubování odkopku hrušně. Hodně jsem toho přečetla, snad i porozuměla, jen jedno bych potřebovala objasnit. Na obrázcích, kde je upevňován roub lýkem to vypadá, že očka proti řezu jsou z ovinování vynechaná, ale při upevnění páskou je celý spoj omotán bez přerušení. Můžete mi prosím vysvětlit jaká je vlastně úloha těchto oček při roubování kopulací a při roubování za kůru, jak je to s tím upevněním a zamazáním štěpařským voskem?  Děkuji.       Jarča

Ocko moze byt aj trochu nad urovnou podpnika, tam kde uz nie je paska, ja to tak robim pri vrublovani za kôru

Vždycky je dobré, aby očko naproti řezu bylo volné, jeho rašení usnadní ujmutí a urychluje hojení. Ještě důležitější je však, aby byly řezné plochy bez přístupu vzduchu a nevyschly. Proto se při vázání lýkem rány zavoskují a při vázání hermetickou páskou raději zakryjí i pupeny. Platí to pro roubování kopulací i za kůru. Pokud se Vám podaří ovázat páskou roub tak, aby tažná očka naproti řezu na podnoži i roubu zůstala nezakrytá, bude to jen dobře (já se o to obvykle snažím). Když omotáte páskou celý roub i s nejvyšším očkem podnože a nejnižším očkem roubu, nic hrozného se nestane, roub se taky ujme, pokud byly rouby svěží, řezy čisté, rovné a ovázání pevné.