Roubování

Roubování, žádné umění, zvládl to negramotný sedlák ve středověku zvládne to každý i dnes. Jde v podstatě o dva problémy. Jak udělat dva hladké řezy, které k sobě tešně dosednou a kdy to provést. Názory na speciální belgické brousky odkazuji někam do říše bájí a pověr. Pokud začátečník není schopen udělat čistý šikmý řez, je lepší štípnou šikmo zahradnickými nůžkami a pevně svázat běžnou elektrikářskou páskou. Čím větší plocha řezu, tím lépe. Cca 70% úspěšnost je zaručena. Větší problém je kdy? A letošní jaro zvlášť. Osvědčilo se mě ,aby roub byl vegetačně zpožděn za podnoží, ale rozhodně ne před podnoží, cca max 10 dní. Problém je roubovat v oblasti s pozdnějším nástupen jara rouby odebrané v teplejších polohách. Pokud nejsou uměle zpožděné, klesá úspěšnost a je nutné redukovat počet oček resp. listovou plochu. Ve středověku to šlo také a bez mrazáku, belgických brousků a umělohmotných pásek. Pozor: ne šechno jde na všechno: mám 80 let starou jabloń, která se mi nedaří naroubovat, prostě ne a ne.

JH

Pane, a nešlo by to i sekerou? A místo vázání dát jen kolíček na prádlo? Samozřejmě že šlo, ale ke 100 procentí ujímavosti by jste se nedostal. Profesionál musí mít to nejlepší nářadí a podle toho vypadá i jeho odvedená práce. VašekB

1. Zmínku o belgickém úlomku jako brousku na roubovací nůž jsem se dočetl v knížce z roku 1896. Nic staršího nemám.
2. Negramotný ještě neznamená nešikovný nebo dokonce špatný sedlák.
3. Provádět šikmý žez na roubu nůžkama je sice možné, ale neradím to.
4. Je-li podnož i roub alespoň průměrné kvality, musí jabloň na jabloň přirůst vždycky.

KOukam ze se kvuli brousku a cim rezat strhnul uplny boj rezat se da cimkoliv jen kdyz je to ostre treba skalpelem nebo srpem vazalo se lykem rafii,a necha se roub treba i pribyt slabym rebickem bez va zani aroste to za kuru sroubovakem kdyz je miza a tak podobne   .   y

Až budete sousedovi štěpovat jediný roub o 2 pupenech , který mu známý jako čerstvou novinku propašoval z Kanady a ono se Vám to náhodou neujme, jistě jej snadno přesvědčíte, že srp, šroubovák a hřebíky jsou tím správným náčiním.

Bylo to mysleno jako nadsaska ale roub pribyty na silnejsi podnoz kdyz neslo zavazat jsem pribyl mosaznym hrebickem a rostlo to vypada to taky jako sranda ale je to tak.videl jsem to vjedne slovenske knize vsechny mozne druhy roubovani i ruske metody pestovani plochych zakrsku ktere v zime kryje snih aby nezmrzli.byly jako vejir roztazeny.

Samozřejmě Vám rozumím, taky jsem zkusil roubovat hřebíkem (dokonce ani ne mosazným) i šroubovákem, zejména tam, kde byl strom velký, větví plno, roubů přehršel a chtěl jsem to mít už za sebou. . Krom splnění účelu mi ale štěpování  přináší další emoce - radost z jemné práce, z čistého a dokonalého řezu, souznění s přírodou,  úspěch z ujmutí, obdiv blízkých, atd. K tomu všemu chci mít nejen know how, ale i odpovídající nástroje včetně toho brousku.  Nechci tak krásnou činnost jako je roubování degradovat na nudnou, nenáročnou práci, kterou zvládne cvičená opice schopná udržet v ruce mačetu.

Přesně i moje slova.  VašekB

Děkuji za reakci, nejsem profesional v roubování. Dělám to protože mě to baví. Snažil jsem se jen oponovat, že drahé profesionální nářadí není to jediné, co zaručí úspěch a radost z této práce. Omlouvám se všem majitelům belgických brousků od roku 1800 do dnešních dnů a přeji hodně úspěchů. JH