Pojem "zaměkání bobulí" mi také není příliš jasný. Prakticky nedokážu určit zcela přesně začátek fáze zaměkání, neboť jsem si nevšiml, že by bobule v nějaké fázi svého vývoje nějak zřetelně začaly "zaměkat". Spíše zaměkají postupně a průběžně. V literatuře se píše o orientačním termínu přibližně 1 ÷ 1,5 měsíce před sklizní, které většinou nastává v prvé polovině srpna. Má to být období, kdy se bobule již přibližují své konečné velikosti, začínají být při stisknutí mezi prsty pružné a začínají se z původní zeleně brčálové barvy vybarvovat do konečné podoby. Každá odrůda se při tom chová trochu jinak. Přibližně ±1 měsíc bývá i ochranná lhůta většiny fungicidních přípravků. Proto se často u termínu pro postřiky uvádí termín "až do fáze zaměkání". V této fázi jsou bobule náchylnější na napadení houbovýni chorobami, zejména padlím, později i plísní šedou.
Tradiční měďnaté přípravky (hydroxid měďnatý, oxichloridy mědi), jako například Champion, Kuprikol, Kocide, Funguran, a pod., mají OL pro stolní hrozny pouze 7 dní. Nevýhodou u nich je, že postřiková jícha po zaschnutí dlouhodobě ulpívá na bobulích a vytváří nevzhledné, prakticky nesmyvatelné fleky. Když není keřů a tudíž i hroznů mnoho, lze to improvizovaně vyřešit ochráněním hroznů těsně před provedením postřiku pomocí nějakého nepromokavého obalu, například mikroténového sáčku. Letos mne něco takového asi nemine, neboť v loňském extrémně plísňovém roce sklizené flekaté hrozny nebudily u konzumentů přílišnou důvěru. Ale žijeme, (zatím). Přípravek Ridomil Gold MZ (mancozeb, matalaxyl) má rovněž relativně krátkou ochrannou lhůtu, 15 dní. Podle návodu je určen spíše pro preventivní použití, zkušenosti s ním nemám.
