Žádný med, žádný cukr, to do kvasu nepatří a vůbec žádné přislazování kvasu.
Jsou to mýty o větší vydatnosti. Řepný cukr má jiné složení, než cukr v ovoci, takže nedobrá míchanice. Taková slivovice potom řeže a chuť je tím pokažená. Základ dobrého kvasu je ovoce dobře vyzrálé až přezrálé, které má už velmi dobré vlastní cukerné vlastnosti. Někteří nedočkavci třepou švestky nezralé a ty patom v bečce nekvasí a musí přidat cukr, aby kvas vůbec zabublal. Taková slivovice není slivovice, ale jak se říká, kyslačka. Já pálím dlouhá léta, ale do kvasu jsem nikdy nedal cukr ani jiná pochybná sladidla. Již na třetí den cítím únik oxydu uhličitého, což je OK. Švestky roztrhám dřevěnou tyčí s hřebíky a nechám svému osudu. Mám pološvestku Wangenheimovu a švestku Domácí. Kvašení probíhá asi 16 týdnů, nic neměřím, kvas nechát ještě odpočinout a pak do pálenice.
Bořím mýty s cukrářama, neboť mám větší vydatnost již hotové slivovice. Ti, co sypou cukr ještě neměli více napáleno, nebo alespoň stejně s porovnání s mým hotovým destilátem. Toť důkaz. Žádný zázrak, nutné je mít švestky v bečce až přezrálé. Chuť nemá chybu a nejlepší je pokojová teplota, i v létě se dá pít, tak jak je denní teplota, zvýrazňuje chuť přirozeně sladkého ovoce. Další mýtus je chladit a potom pít. Chladí se jen špatný destilát, tím se zamaskuje špatná chuť. Kvalita je pro mě nejdůležitější.
