Meruňky Pincot a Kioto

Zde na foto je odrůda Kioto, stromek je znova zapěstovaný, asi před třemi lety stromek pravděpodobně zmrzl, ale obrazil nad srůstem s podnoží.Zapěstoval jsem ho během dvou let do této podoby. Oblast Hlučínsko, cca 220 mnm.

Zapoměla jsem se zmínit o chuti Pinkcotu, pro nás byla jeho chuť velkým překvapením. Velké, vybarvené a měkké plody měly chuť hodně ostrou. Ostrá byla sladkost i kyselost, ostrá byla i vůně a ostrá byla celkově i meruňková chuť. Překvapilo mě, že plody Pinkcotu jsou v mých podmínkách 366 m.n.m. velmi rané. Meruňky v okolí teprve dozrávají, my 10 kg meruněk Pinkcotu ze 4letého stromku máme již sklizeny.  

To jste měli štěstí, koupil jsem je v obchodě a bylo to sladké a nemeruňkové.

Odrůda Pinkcot příjemně překvapila vysokou plodností, vzhledem i velikostí plodů. Nepříjemně překvapila vcelku fádní chutí a sušší dužinou. Byla-li to daň za velkou násadu, nevím. Zajímavostí je i slušná skladovatelnost . Plně vyzrálé plody opatrně natrhané vydržely v zapomenutém košíku v chladné komoře celý týden bez jediné újmy.

Zajímavé, já se zase připojuji k těm, které překvapila poměrně výrazná chuť Pinkcotu.

Úrodu jsem měl spíš menší (jestli je to tím?)

Chutnal jsem jeden z prvních plodů Kiota. Chuť má lepší, než Pincot. Takovou to chuť jsem očekával, takže bych se za ní snad ani na Kioto "nemračil". Mimo malé pecky a rovnoměrném vybarvování celého plodu, na této odrůdě přece musí být ještě něco navíc, když ji tolik fandí kupříkladu Libor.

Máme u domu asi 25 let starou meruňku, která byla naroubovaná na švestku.
Rouby jsme tehdy dostali z nějaké staré odrůdy o které víme jen to, že ta meruňka byla přivezená z Itálie.
Tento týden jsme ze zvědavosti na tržišti koupili na ochutnání Pincot, protože tyto meruňky vypadají na pohled úplně stejně jako ty naše.
Chuťově se ale liší, naše meruňky ze staré odrůdy jsou na chuť lahodnější a taky sladší.
Jejich nevýhodou ale je, že ji pro vyšší obsah cukru napadají vosy a také že strom brzo kvete.

Meruňky pro tržiště nejsou sklízeny v úplné konzumnmí zralosti, takže v porovnání s čerstvě utrženým zralým plodem nebudou tak lahodné.
   Jinak ale meruňky obecně jsou si (až na výjimky) navzájem natolik podobné, že určit neznámou odrůdu podle vzhledu si těžko někdo troufne.

I když utrhnu meruňku méně zralou, tak je sladší a má pořád rozdílnou chuť, než ty z tržiště, kde byly vybrány zralší a i ty méně zralé. 
Vzhledem k tomu, že jsou na pohled úplně stejné, říkám si jestli ta stará odrůda (strom z kterého byly vzaty rouby může být dnes starý 40-50 let, pokud ještě vůbec roste) není zkřížena s nějakou jinou odrůdou. 
V tomto prispevku totiz nekdo napsal, ze je Pincot nova francouska odruda.

Skúsil som včera aspoň pozberať zopár posledných plodov pod starou marhuľou vo vinohrade. Aj keď marhule nemajú krásne červené líčko, ich chuť je predsa len prvoradá. Veľkopavlovickú poznám ešte z detstva. Táto neznáma sorta odkiaľsi z Rakovíc má však v chuti oproti VP niečo navyše- tóny lahodného vyzretého žltého melónu. Cítia ho tam aj viacerí prítomní degustátori. Počas tohto leta som koštoval množstvo neskôr dozrievajúcich kultivarov. Väčšina z nich ma okrem hutnej dužniny výrazne neoslovila. Táto marhuľa je naozaj delikátna. Skúsim ju naočovať do semenáča, ale súčasný ráz počasia očkovaniu nežičí. Napriek každodennému polievaniu podpník moc miazgy nemá. Hlavné je, že nám dozrievajú lahodné broskyne a skoré hrozno!