Lze ji pohnojit starým cementem?

Myslím, že na obalu prachového vápna bude napsáno totéž. Troufám si dokonce říci, že akutní rizika při kontaktu s prachovým vápnem jsou ještě větší (je to navíc žíravina), přesto o vhodnosti vápna jako hnojiva nikdo nepochybuje.
   Pravda, cement není beton. Ale umí někdo vysvětlit, jaký je rozdíl (chemický, ne fyzikální) mezi betonem a cementem, který zvlhlnul a zase vyschl?

sypat cement na zahradu (jako zdroj vápníku) je samozřejmě blbost  - vápník je vázán v silikátové (popř. aluminátové) struktuře, takže jeho biodostupnost bude horší nežli u vápna.

K výrobě se dále používá struska a různé popílky (samozřejmě ne ze dřeva), takže koncentát všech možných prvků vč. radioaktivních to vskutku je. Je otázka, jak dobře se tyto prvky budou uvolňovat do půdy - bez ohledu na to bych si však cement na zahradu nikdy nedal. 

To zní logicky. Přesto mi přijde, že větší riziko musí hrozit, jsme-li radioaktivními prvky obklopeni ve svých zděných příbytcích, než když dva ztvrdlé pytle skončí v půdě na zahradě.

Nebezpečí z betonu? Když si představím, že ho mám uprostřed zahrady několik desítek tun  v základech domu, terasy a šopky,  tak pár desítek či set kilo zbylého betonu rozhozeného případně po zahradě není asi třeba řešit.

PS: Předpoklám, že pokud někomu zbyl cement, pak se z něj působením vody stane beton.

PS 2:Slyšeli jste někdo o tom, že zkruže, které zpevňují stěny studní i na pitnou vodu se dělají z betonu? A teď si představte, že třeba já vodu z takové studny i piji.  Doufám, že to nemá nějaké nepříznivé důsledky.

Takže závěr je, že beton není škodlivý, ale jako hnojivo ho nepoužíváme. Šestimocný chróm, kterého je v cementu díky redukčním aditivům méně než 0,0002%, asi těžko zaregistrujeme. A pokud jde o radioaktivitu, zahrádkáři jsou "ohroženi" (více než thoriem, uranem nebo radonem) spíše draslíkem-40, který je součástí schválených hnojiv.

že větší riziko musí hrozit, jsme-li radioaktivními prvky obklopeni ve svých zděných příbytcích, než když dva ztvrdlé pytle skončí v půdě na zahradě

Nepochybně ano. Ti, kdož jsou ohrožováni radiací (např. z tvárnic), o tomto riziku často nevědí, v době, kdy stavěli,  ani neměli možnost použít jiné mateiály, jiné šarže tvárnic...   

Takže ať už je riziko ze dvou pytlů cementů jakékoliv, proč se exponovat, když to není nutné a když ty dva pytle zahradě nic nepřinesou...

A co se týče uznaných hnojiv a radioaktivního draslíku-40: ten se přirozeně vyskytuje všude ( podobně jako uhlík C14) , tedy i v potravinách, lidské tělo ho v každou chvíli obsahuje 10-15mg.  Draslík-40 mi nevadí, 
nemám však rád průmyslové komposty (a mnohokrát jsem to zde deklaroval), protože jejich podstatnou složkou je kal z ČOVek, za doby socializmu se do republiky dovezly tisíce tun fosforečných hnojiv s velmi vysokým obsahem kadmia (z jedné africké republiky) - dost možná, že máte ve sklepě pytel tohoto superfiosfátu ještě "po dědovi".   A dalo by se pokračovat...

Draselné hnojivo (s obsahem izotopu K-40) ničím nenahradím, pytel substrátu z Baubau nahradím kvalitním kompostem snadno!

Nemám rád zelený extremismus, ale vždy budu proti jakékoliv neúčelné expozici.

Riziková dávka radiačního záření se uvádí jako bezprahová, nicméně změřit sofistikovaně radioaktivitu ve dvou pytlech cementu je mimo rozsah běžně dostupných metod standardních  měření radiace, a to i třeba na pracovištích nukleární medicíny.

Ano, pokud bychom zmíněné pytle vzali na superspecializované vědecké pracoviště, ve kterém jsou stíníci bariéry vyrobené z oceli pancířů bitevních lodí vyrobených nejpozději ve druhé světové válce (ano- správně, jejich ocel byla vytavená ještě před atomovými a termonukleárními pokusy, a má proto podstatně menší hladinu přirozené radioaktivity, než ocel poválečná) pak bychom jistě něco naměřili. Ale pokud soused topí hnědým uhlím ze sokolovské, nebo severočeských hnědouhelných dolů, je zátěž životního prostředí tazatele radioaktivním "spadem" obsaženým ve zmíněném uhlí mnohonásobně vyšší.

Člověk se má bát jen reálných nebezpečí.

Je fakt, že v tématu o meruňkách se tu člověk dozví věci, ale myslím že to moc (někteří) pitváte. Pro mě je nejlepší odpovědí zde na tématu hned ta druhá. To se pak může strom perfektně přesazovat s kořenovým balem
Ale vážně, když si přečtete na obalu strojených hnojiv co vše se při manipulaci s nimi nesmí, tak je nejlepší to nekoupit, ale faktem je, že každý člověk je jiný, alergiků přibývá a když rozhazujete třeba dolomitický vápenec a foukne vám do obličeje, nic moc. Případnými škodlivými vlivy na člověka se jen brání výrobce jen kdyby náhodou... Hnojím bez rukavic, ruce od barvy si umyji ředidlem, od mala lepím Kanagomem prstem, až uschne tak to sloupnu a zatím jsem žádnou újmu nepozoroval. Znám ale lidi, kteří si v supermarketu koupí krásné jablko aniž by tušili oněch 23 - 26 postřiků za sezonu a osypou se docela fest. Takže je daleko příjemnější sníst jako já kilo i víc meruněk v sadě za odpoledne, pak to pěkně zarachotí a člověk je čistý ale přece jen vím, že ten zdravý draslík nějaký ve mě zůstal.  Ale vraťme se k cementu resp. k betonu, ten je životu nebezpečný jen když na vás padá.           Zdravím