Plíživá vytrvalost starých odrůd

Pane Kaněra, můj naprostý souhlas s Vašim objektivním a zasvěceným komentářem dnešního stavu v ovocnářství.Já jsem sice pouze amatér a samouk ale praktiky této loby jsem prokoukl také už dávno.Začal jsem otom na tomto webu psát ale odezva, zvláště v počátcích byla většinou negativní.Těší mě, že je nás stále víc, kteří nepodléhají pouze marketingové masáži ale chtějí objektivitu, rozum a cit ovocnáře.
Přeji Vám a všem přemýšlivým zahrádkářům vše nejlepší do Nového roku.
- Mičurin II

Pěkného Silvestra p. Vlastimile

Je vidět, že televize Vás baví tak jako mě a že na ovocné stromky myslíme i v kteroukoliv dobu. Zkuste navrhnout nebo poradit jak dostat všechny možné a slibné odrúdy na takové výstavy. Já jsem také začínal jako samouk a díky knížkám jsem skončil jako praktik. Pane Vlastimile Vaše skromnost a i p. Petra z P a Paula není na místě a myslím si, že by jste byli schopní instruktoři. Musím se Vám přiznat, že jsem byl také zarytý fanatik do nových odrud a příznivce starých odrůd jsem bral za podivíny. Příroda mi, ale otevřela oči a pořádně mě s novinkami praštila přes hubu. A musel jsem se pozastavit proč staré stromy plodí spolehlivě a jejich plody mají chuťě byť fádní, které ani jsem neznal u novinek. Jelikož pocházím z mladší generace tak jsem byl jak u Jiříkového vidění, když jsem ochutnal poprvé Parménu zl., Matčino, Jonathan, Croclenské, Ontário a moje miláčky Mac. Intosh a Hardyho.

sadař vlada

Nastala skutečně doba, kdy objektivita v hodnocení vlastností nových kultivarů je na posledním místě a na prvním je síla reklamy a do něj vložený balík peněz. Ale to je i jinde a než se na to přijde, tak už je "vydělané". To je jako s tím přístrojem co určí za 5 minut 117 parametrů bez kapky krve (už se může i zakázat, už je vydělané).

Zrovna na Zahradě Čech při volbě jablka roku bych porotce z nadržování novým odrůdám neobviňoval. Jedná se často o laiky a taky nejčastější vítězové minulých let se řadily spíš k odrůdám klasickým než novým.
   Že staré odrůdy nejsou chuťově horší, naopak se těm novým přinejmenším vyrovnají, je pravda a je to třeba stále připomínat.Poprvé jsem se s touto myšlenkou setkal asi před 30 lety při pročítání starých pomologií. Nechápal jsem, jak to, že uváděné odrůdy, jako Boscoopské, Berlepschova,  Parména, Blenheimská jsou uváděny jako lahodné chuti, když já je znal jako tuhé, a trpké až kyselé. Přitom stejně (ne-li hůř) byly hodnoceny i Jonathany,, Goldeny, Starkingy, J Grieve, tedy odrůdy rovněž starší, ale prodávané jako stolní ovoce. Příčinou bylo, že jsme ty staré odrůdy ochutnávali ze starých, často zanedbaných stromů. Při adekvátní péči na mladém dřevě byla kvalita odpovídající.
   Na druhé straně je pravda, že díky novým odrůdám již řadu let nepoužívám u jabloní žádné pesticidy. A taky musím přiznat, že loňské jarní mrazy 18.5. nevydržela žádná ze starých odrůd, pouze 1 moderní odrůda - Angold.
    Sa sebe chci říci, že jsem rád, že čeští šlechtitelé přišli s novými odrůdami, kterým se v našich podmínkách daří a jsou úspěšné i v zahraničí, jako Rubinola, Topaz, Vanda, Otava, Goldstar a další. Co mi ovšem vadí, je násilná propagace cizích odrůd majících původ v odlišných podmínkách, kterým se u nás běžně nedaří a které vytlačují naše jablka z obchodů, např. Granny Smith, Pink Lady, Braeburn, částečně i četné klony Galy a Jonagoldu.
   Že nejde zdaleka  jen o problematiku jablek  vidíme ve vlákně o pluotech.

Pane Vysloužile.Organolepticka hodnoceni ovoce na Zahradě Čech se dělaji ve dvou rovinach jako všude jinde.Jednak pěstitele a sadaři z OU a potom amateři.A jak řika pan ing.Paprštejn a ing.Blažek, vždy zaleži na momentalnim stavu předkladaneho ovoce.Jinak bude chutnat jablko v listopadu, jinak v lednu a jinak v březnu.Univerzalni odruda ktera by si chutovou jakost podržela po celou dobu neexistuje a nikdy tež neexistovala.-A ještě k těm sporum o stare a nove odrudy.Je to jako se všim pokud porovnate Spartaka s Rapidem tak tež budete vidět klady i zapory.A to same je u jablek.Nove snahy křiženi a klonu se děla a dělalo k vypichnuti kladu a potlačeni zaporu.Pokud by jste někdo měl možnost nahlednout do časopisu Radce nebo Ovocnařstvi a zelinařstvi z padesatych let dočetl by jste se o problemech u odrud Matčino, Ontario,McIntosh.-Souhlasim s Vami, že kdysi většina starych odrud byla pěstovana na vysokokmenech.Intenzivni ovocnařstvi na M9 se v ČSSR začalo prosazovat až v šedesatych letech.A k jejich propagatorum přispěli nejen ing.Svatopluk Brabec v Holovousich ale i Alois Konas na Roudnicku a ing Louda ve Střižovicich.Mnohe dnešni odrudy netrpi typickou chorobou starych odrud hnitim plodu od jadřince a pihovitost je tež spiše vyjimečnou a chybou pěstitele.Uspěšny pěstitelsky rok 2013 všem ovocnařum. 

Podobne mne to trochu vadí pri marhuliach. 30 ročná práca pána Cifraniča a kolektívu na ŠVS Veselé má perfektné výsledky v odrodách Veharda, Vesna, Velbora, Veselka, Barbora... Sú vyšľachtené a selektované v našich podmienkach. Hlavne ide o selekciu hybridného potomstva pre naše klimatické podmienky, v ktorých sú odolné a úrodné. Napriek tomu sa propagujú odrody americké, kanadské, francúzske, prenesené tisícky kilometrov s neurčitou adaptabilitou u nás. Veselské odrody sa už na Slovensku ťažšie zháňajú. Je to veľká škoda.

Radovan

A druhá zjevná komedie hned ob stránku kde popisuje múj kolega instruktor ČSZ p. Přasličák silnou propagaci novějších a byť dobrých odrůd.Já si myslím, že obyčejní laici i pěstitelé z toho kvanta nový i starých odrůd musí být s rozumem v pr...

Nu, když už berete do úst jméno p. Přasličáka, bylo by dobré se blíže seznámit s jeho prací a přínosem pro ovocnářství a zahrádkaření na Opavsku a Krnovsku. Nahlédnete-li třeba na stránky Ovocných stezek, uvidíte, že pro záchranu a propagaci starých a krajových odrůd skutečně něco dělá. Že přitom neodmítá ani ty nové, považuji naopak za moudré.

Zdravím

Pan Přasličák je ovocnářská kapacita se silnou specializaci na novinky jádrovin. Na zahradě má většinu novinek, které existují a nebo mají ještě číslo. Všechny stromky má ve tvaru štíhlého vřetene na drátěnce v perfektním stavu. Pěstuje vše co se u nás dá pěstovat. Dělá instruktora pro ČSZ a sedí v Praze na Rep. radě ČSZ. V Ovocných stezskách pracuje jako praktický instruktor v pěstování ovoce a i zde propaguje jenom nové odrudy a vřetenové tvary stromků. Je jasné, že si málo kdo muže dovolit vysadit vysokokmen jako soliteru na malé zahrádce i když někteří si sadí lesní stromky na zahrádku a nevadí jim to. Kolikrát jsem se lidí ptal, proč místo smrku nebo borovice nemají raději jeden větší ovocný stromek, který je pěkný v každé roční době tak mi na to odpověděli, že to dělá bordel a ovoce padá a hnije a obtěžují v trávě vosy.  Na staré odrůdy má p. Přasličák názor jednotný, že se to nedá jíst a je to přežitek a nové odrůdy se nemusí stříkat. Což, ale všichni dobře víme, že to není vůbec pravda. On sám dělá na rezistentech minimálně 8 postřiků viz škúdci, na některých padlí či sazovitost a to nemluvím o Calkosanu a Wuxalu kde je minimálně 5 postřiků. Tak nevím včem jsou rezistenti výhodnější (jenom ta strupovitost) a to v posledních suchých létech není problém ani u strupáčů. Jejich hlavní nedostatek je, že nejsou ani klimaticky otestovány a pěstitelé jsou s nimi v loterii.  A to nemluvím o tom, že štíhlé vřeteno je bezbranné jako malé dítě. U vyšších tvarú libovolných odrůd se nějaká ta ztráta ztratí nebo není tak bolavá jako u štíhlých vřeten. No a co známý každoroční problém sekačka a větve zákrsku. A nechuť pěstitelú vyhovět požadavkúm podnoží řady M9.  Já sám jsem kolegum z ovocných stezek namítal, když jsem viděl jejich puplikaci, že je to jak pěst na oko v propagaci a monitorováni starých odrůd dát články nových odrůd kde je jasně zvýrazňována výhoda nových odrúd.  Tak nevím proč se všichni tak pracně snaží vracet staré odrudy do zahrad a hajit staré stromy, když to potom zabijou jedním tématem. Já jsem kolikrát říkal dejme také nové odrudy do álejí a selských zahrad. A dopadl jsem tak, že to udajně nejde a nové odrudy by to nezvládly. Vždyť i staré odrudy byly jednou nové a všude přítomné a silně propagované v jejich mládí.  Zatím se bohužel věrní fanoušci novinek nechovají ke svým odrůdám zodpovědně a nesadí je kolem polních cest či mezí tak jako naši předci. Vždyť vetšinu novinek ženou do propadliště dějin a zapomění. Dožiju se někdy krásné aleje z Rubínů, Rubinoly, Blaníkú... Ochutnají někdy moji prapravnuci tyto odrudy nebo budou znát zase jenom jejich novinky a Booscopy, Renety, Kalvily. Bude v té době mání Spartan, Šampion, Bohemie, Vanda, Rubinola, Topaz...   Je na propagátorech nechat své poselství i pro další generace. Což se nikde zatím nikde neobjevuje!! Bude věčná škoda těch ztracených kvalitních odrůd.  Kde je ta velká sláva našeho Jantaru a Jolany, Katky, Dukát.? Zaniknou tak i ty ostatní? Já osobně už tyto odrůdy neznám a jenom jsem o nich četl.  Chceme to tak?

sadař vlada

Tím, co píšete, jste zahrál na moji strunu. Již před asi 15 lety, v době, kdy se o renesanci starých odrůd ještě příliš nemluvilo, mi vyšel v Zahrádkáři článek Ovocnářské mýty aneb chvála velkých jabloní, kde jsem podobnými slovy varoval před zatracováním kmenných tvarů jabloní. Vaše postoje jsopu mi blízké, přesto mi dovolte je komentovat.
   1. To, že si lidé sázejí na zahrádku lesní stromy (zhusta jehličnany) je často motivováno i tím, že se nemusejí starat o úrodu. Jsem smutný, když vidím, že mizí selské sady, aleje kolem silnic, soliterní stromy na mezích. Ještě smutnější jsem ovšem z toho, že tam, kde zůstaly, je často nikdo nesklízí. V nejlepším případě je otřepou nezralé a odvezou do výkupu, obvykle lidé, jimž stromy nepatří
    2. Nelze říci, že nové odrůdy se hodí na velké stromy stejně jako ty staré, vždyť ty staré byli taky kdysi novými. Dnes je poptávka po slabě rostoucích, brzy a hodně plodících odrůdách. Takové skutečně jako soliterní velké stromy růst nebudou. I v minulost se podobně rostoucí odrůdy pěstovaly - Ananasová reneta, Bernské růžové, Oldenburgovo, Breuhahnovo, aj. Jako vysokokmeny je dnes nikde nenajdeme, na mezi by nerostly. I mezi moderními najdeme odrůdy, které v pohodě na kmenných tvarech budou růst i plodit - Aneta, Angold, Produkta, Zuzana. Ale budou-li vysazeny nové stromy, bude mít někdo zájem je sklízet? Problém není v lobbystické preferenci nových odrůd šlechtiteli, nýbrž v supermarketové kultuře konzumentů.
   3. Nevím, čím a jak často ošetřuje svoje rezistenty pan Přasličák, ale já je nestříkám ničím a jde to v pohodě taky. Navíc i ponechané náchylné odrůdy trpí strupovitostí (a to je u nás dalece nejzásadnější houbová choroba) méně, protože logicky ubylo zdrojů infekce.
   4. V otázce bezbrannosti stromků na M9 a jejich náchylnosti k suchu, zaplevelení, hořké pihovitosti, vyvracení a hryzcům, s Vámi souhlasím a proto tyto slabé podnože ke mně na zahradu nesmějí.
   5. Co se týče slávy našich starších odrůd - snažím se z těchto odrůd zachovat aspoň větvičku. Tedy z Jolany ne, ta žádnou pořádnou slávu nezažila, Dukát ano, byť  dobré stránky byly mírně nadhodnoceny jeho charizmatickým autorem. Jantaru je škoda, chuť i vzhled jsou  velmi příjemné (jako přerostlé jaderničky). Další, jako Katka, Vesna, Jarka, aj. své kvality mají, ale konkurence je velká...