Plíživá vytrvalost starých odrůd

Hezký den,

jabloně jsou opravdu šlechtěny do vhodných podmínek. Když se podíváte na šlechtitele, najdete minimálně jednoho, který se snaží vyšlechtit odrůdy, které by byly vhodné například do oblasti Podblanicka, odolné vůči chorobám, chutné, plodné. Ale nevím jestli můžu napsat, kdo to je, aby se někdo nečertil, že mu dělám reklamu.

No a ty výborné z lepších podmínek se zkouší i v horších, aby bylo možné napsat, jestli by se i tam mohly pěstovat.

     Vývoj jde spoustou cest. Stačí se jen podívat kolem. Pokud nechcete řezat a starat se o zahradu jen omezeně a máte aspoň půl hektaru, zkuste si přečíst knihu J. Svobody EKOZAHRADY. Když se Vám nebude dařit, nakoupíte si jídlo jinde. Když máte na ovoce třeba dva áry a chcete mít nejen jablka od července do nových, nevím, jestli je optimální vysadit jeden strom, nechat ho jen tak růst. V ten moment bych se asi ptal sebe sama, na co je mi strom, o který se sice nestarám a on plodí jen občas (a nberu v potaz jeho kvalitu). Voříšek štěkal, když něco potřeboval. Určitě dostal vodu, žrádlo, proběhl se, občas vykoupal... Vhodný(é) strom(y) na správném místě takovou pravidelnou a velkou péči nepotřebuje(í). 

Zazněly tu dva názory. Prvý názor : "… šlechtění směřuje k odrůdám pro velkopěstitele…", druhý názor : "Šlechtění směřuje k odrůdám na jídlo,…".

Myslím si, že se oba názory nevylučují. Jaképak ale jablko vlastně potřebuje velkopěstitel? Aby producent (výrobce) své jablko prodal, čili aby si jeho jablko koupil marketový zákazník, musí producent svým jablkem zákazníka zaujmout. Zaujme jej především vzhledem plodů. Jablko musí být výrazně barevné, velké, zdravé, svěží (nescvrklé) a musí mít i rozumnou cenu, nevybočující z cen podobných konkurenčních jablek. A kdepak máme chuť? Zatím nikde. Chuť přijde na řadu až později, doma. Tedy až po zaplacení. Zaplacení je okamžik zhodnocení daného produktu, okamžik radosti producentův. Ochutnávání ovoce v obchodech u nás není zvyklostí. Kupují oči, jazyk nikoli. Když náhodou nebude zákazníkovi koupené jablko moc chutnat, nic tak tragického se neděje, protože zákazník stejně neví, co to bylo za odrůdu a příště si koupí zase nějaké krásné "červené jablko". Takže chuť máme až někde plus mínus na třetím místě v pořadí vlastností, které preferuje producent. Abych nezapomněl připomenout, producenta samozřejmě bude z důležitých vlastností zajímat rovněž i pro něj veledůležitá skladovatelnost, odolnost chorobám a vysoká pravidelná plodnost, což jsou parametry ovlivňující náklady na výrobu. Tyto "výrobní" parametry však zákazníka už nezajímají vůbec. Z uvedeného obrazu pak vychází ideální marketové jablko: vzhledově atraktivní, velké až obrovské, odolné chorobám, dlouhodobě skladovatelné a dobře snášející přepravu. A pozor - pokud možno též i chuťově slušné, tedy chutné, čili jablko k jídlu. Špičková, bezkonkurenční chuť není v žádném případě prioritou číslo jedna. Na rozdíl od jablek, která si do svých zahrad a sadů opatřují drobní znalí a zkušení pěstitelé. A v tom je ten jistý rozpor. A koukněme  zpátky na staré tradiční odrůdy. Ty totiž vynikají právě, a některé z nich možná jen pouze, v originalitě chutí.
(Ideální příklad, kam směřuje kvalita ovoce na trhu můžeme nalézt u jiného druhu ovoce - révy vinné (víno). Co za odrůdu se nyní nejvíc a hlavně prodává v supermarketech? … Jistá jihoafrická odrůda s růžovými atraktivní hrozny, s obrovskými, tvrdými bobulemi, speciálně vyšlechtěná pro supermarketový prodej. Chuťově naprosto podřadná. Na všech normálních degustacích by takové ovoce zcela propadlo).

Nevím sice kam směřuje šlechtění, jestli k odrůdám pro velkopěstitele nebo k odrůdám na jídlo, ale chtěl jsem jen naznačit, že velkopěstitelé (obecně) mají trochu jiné pořadí priorit, než my - malí zahrádkáři.

Wimpiho názor je konzistentní a srozumitelný a lze s ním v podstatě souhlasit. Předpokládá ovšem trvalou ovocnářskou negramotnost konzumentů. Ta tu do jisté míry skutečně je. Nicméně s postupem času, jak začínají být uváděna jména odrůd v obchodech,   začínají mít i laici chuťovou paměť a pomalu i orientaci v odrůdách. Mnoho z nich si už dovede představit, jak chutnají Goldeny, Rubín, Red Delicious,  Idared, Jonagold, Granny Smith.
    Jistě, vzhled je pro zahrádkáře možná hodnocen až za chutí. Málokterý amatérský pěstitel ale sní všechno, co vypěstoval, takže ten vzhled se taky hodí. Sám moc dobře vím, oč hůř se se udávají Lord Lambourny, Beforesty či Otavy, třebaže James Grieve, Rosana, Dolores či Ingrid Marie se jim chuťově nevyrovnají. Pak kamarádi přijdou a řeknou -. ty nenápadné byly tak dobré! A příští rok si vyberou zas podle velikosti a barvy.
Je tu ještě jeden důležitý parametr - tuhost slupky a dužiny a s nimi spojená schpnost k přepravě. Ta je pro velkoprodejce, na rozdíl od malopěstitelů, zásadní. 

Robustností jsem myslela, že stromy snesou různé pomínky a nevadí jim zanedbaná péče, špatná půda, různé polohy.

Stromy staré 30 - 40 let ve stovnání s původními starými 80 a více let vypadají přestárleji a jejich ovoce je velmi špatné - napadené a malé, nebo byly už stromy pokáceny. Podíveje se okolo silnic - ty stromy nikdo neošetřuje, ovoce není prvotřídní, ale je nesrovnatelně lepší nez pár let zanedbané novější stromy. (zkušenost z jižních čech, a sousedních zahrad).

EM

Domnivam se, ze ovocne stromy jsou šlechtěny do VHODNÝCH podmínek minimalne jiz nekolik desitek let, neni to zalezitost posledni doby. Odrud pro zahradkare do horsich poloh az zas tak malo neni, jenom nesmi clovek naivne podlehat reklame a chtit nejlepsi a nejmodernejsi jablko nebo placatou broskev. Nebo pokud ano, tak se nesmi divit, ze se tomu nedari v horsich podminkach a poucit se z toho. J.R.

Inu pěkná debata se tady rozjela na popud sadaře Vlady. Pan Kaněra má opravdu dar vybírat téma, které zaujme, protože to není první plamenná diskuse vzniklá na jeho popud. Co se mě týče, myslím že můj postoj k ovocnaření je tady známý, intensivní ovocnaření mi moc nevoní, co mě zajímá je extensivní, ekologické ovocnaření, prostě takové, které má kromě produkce pozitivní dopad na krajinu a biodiverzitu. Kdysi jsem byl až fanatický zaszánce starách odrůd, dnes se snažím o vyrovnanější přístup, protože tenhle věčný boj o to co je lepší není to nejpodstatnější.   Dle mě není ani možné nějaké to nezaujaté srovnání, všechny mají své klady a zápory, můžem, se bavit o vzhledu o chuti o odolnosti, vzrůstu, kombinaci všeho... Jak napsal pan Mittwoch, jehož tímto zdravím, kdyby byla vyšlechtěna nějaká nej odrůda po všech stránkách, začaly by nám chybět ty nedokonalé...

Že je šlechtitelský proces dosti jednostranný a že se stále šlechtí s těch samých odrůd je další věc. Jít jen do nových odrůd a zapomenout na staletou cestu obsaženou v starých odrůdách je dle mě cesta do pekel. Zredukovat tak širokou genetickou škálu na několik málo. Naštěstí máme možnost volby a tady je důležité aby lidé měli přístup k nezaujatým informacím. Pomologie leckdy nabízejí údaje nepravdivé, nebo sporné, typický případ je když srovnáme Kohoutovu Malou pomologii s Dvořákovými jabloněmi, je tam jasně vidět jistá zaujatost pana Dvořáka vůči starým, vzrůstným odrůdam. Víceméně každá z nich je hodnocena jako cchuťově podřadná, Kohout má to hodnocení mnohem objektivnější. Potom si vyberte, jak se říká není nad osobní zkušenost.           Co se týče Ovocných stezek, vřele vítám jakoukoliv podobnou iniciativu a myslím si, že nato že se jednalo o první rok takového podniku, výsledky špatné nejsou. Navíc se nejedná o jeden rok a dost, ale o delší cestu, což v téhle široké pomologické problematice ani jinak nejde. Člověk stále objevuje nové zajímavé věci, nebo přehodnocuje ta staré. To že se autoři Stezek zaměřili i na nové odrůdy nepovažuju za chybu, to že ve vydané knížce chybí seznam doporučených starých odrůd a že tam jsou jen odrůdy nalezené při monitoringu je spíše z kapacitních důvodů, tyhle informace jsou k mání na webu. přesto já osobně bych je uvítal i v knižním vydání, papír je holt papír...   Vítám všechny přítomné v Novém roce a těším se, jako všichni zde na jaro, až to opět všechno vypukne...

           Ing. Fidla

S Wimpiho posledním příspěvkem lze jen souhlasit.Chuť jablek v obchodní branži je až na kdoví kolikátém místě.Příkladem mohou být jabka ze skupiny Red Delicious.Nádherné.Loni jsem neodolal a sám pár výstavních kousků jsem si koupil.I když je dopředu znám.Bez chuti a bez zápachu.Jednoduše náš první vjem je zrak a obchodníci to dobře vědí.

Jiný příklad.Chodím k příbuzným na vinobraní a jako výslužku vždy dostanu spoustu hroznů.Moštové i stolní.Znalci ví, jak některé moštové odrůdy chutnají a že jejich originální, plnou chuť stolní nemají.Ale nejsou zdaleka tak hezké jak velkoplodé stolní.První, které se sní jsou však vždy ty hezčí.Chováme se podobně i v životě.Krásné dívce, nebo ženě odpustíme mnohé.P 

Zdravím všechny diskutující. Původně jsem četl základní článek a následující vlákno hned na začátku roku. Dokonce jsem si připravil reakci, ale nakonec zapracovala samoregulace, měl jsem dojem, že zde bylo řečeno již vše a nemá cenu opakovat. Nyní jsem se k vedené diskuzi vrátil. A vysvětlím proč. Měl jsem za to, že jsem docela poučený laický zahrádkář, který vedle základní pomologie už něco zná o podnožích, výsadbě a řezu ovocných stromů, přeroubování apod. K dispozici mám dost literatury, odbírám Zahrákáře a snad mám za 35 let i nějaké praktické zkušeností. Ale nedávno se mě do rukou dostala loňská čísla časopisu Receptář. V čís. 9 / 2012 je článek Ing. Miloslava Richtera "Letní a podzimní odrůdy jabloní". Popisuje i vhodné pěstitelské tvary a ve výčtu končí již čtvrtkmeny, o nichž mj. píše: "Od pěstování těchto tvarů se ovšem v současnosti ustupuje, protože udržet tento tvar je velmi pracné". Přiznám se, že tento názor slyším poprvé. I pro nově založený sad u zakoupeného staršího rodinného domku (prozatím rekreačního objektu) jsem s ohledem na prostor, polohu, možnost kosení trávy v meziřadí a praktičnost péče o stromy (povětšinou o víkendech) zvolil čtvrtkmeny (především u jabloní na podnožích MM106 i A2). A například nechápu v čem je například jarní výchovný, letní opravný a nyní již udržovací řez složitější než u zákrsku. O stromu nepožadujícím trvalou oporu ani nemluvě.  Nyní jsem se tedy "napíchl" na příspěvek autora prvotního článku o nových a starých odrůdách, ale budu rád za názor všech diskutujících na zobecňující doporučení ing. Richtera ohledně ČK. Nezdá se mě moc logické. Hlavně pro zahrádkáře. A mimochodem k těm starým odrůdám, ve Strážnici mám již rezervovánu odrůdu Smiřické vzácné - ČK na MM106. Přístup pana Zíbala je neuvěřitelný. Mě osobně Smiřické chutná a dosud jsem kvalitní rouby z přestárlých stromů nesehnal a rouby z vlků nechtěl použít.

Zdeňa z Moravy

Zdeňo, Váš příspěvek mi mluví z duše. Jabloně jsou mým koníčkem už taky hezkých pár desítek let a na několika zahradách - od zahrádkářské kolonie přes zahrady u rodinných domů  až po velkou zahradu na kopci u lesa jsem pochopitelně pěstoval různé tvary, často danné již původním majitelem. Je logické, že pokud chci na 400m2 vtěsnat chatku, zeleninové záhony, kousek trávníku i ovocné stromy, pak je nutné intenzivní pěstování na malých tvarech. Na velkém pozemku, prvotně určeném pro získání píce, jsou logické i vysokokmeny, zvlášť když je nutná ochrana proti ohryzu a to třeba i srnčí zvěří. Ovšem čtvrtkmen považuji za ideální tvar pro polointenzivní pěstování, který má řadu výhod: je ještě na podnoži, je výškově z pohledu ošetřování a sklizně přijatelně dosažitelný, není na údržbu příliš náročný, může být na zatravněném pozemku, lze pod ním sekat trávu a nějaká ta podpěra větví obtěžkaných úrodou není až tak velká překážka. A navíc strom je i hezký, pokud někdo nefandí vyříznutým terminálům. ČK se však nehodí pro odrůdy, vyžadující probírku plodů, což však lze částečně nahradit vhodným řezem. Několikrát se mi dokonce podařilo seříznout vysokokmen a na snížený holý kmen asi desetiletého stromu naroubovat jinou odrůdu. Paradoxně jsem si tím však potvrdil názor, že nejlepší ze všeho je nová výsadba, pečlivé zalévání a důsledný výchovný řez. Inu, cituji jiného autora: Sadař je od slova sázeti. Zlatá slova. R.