Dobrý den Jardo, téda, dlouho jste tu nebyl! Ledňáček k nám taky obas zaletí, kde hnízdí, to narozdíl od Vás nevím 
Břehule, ty u nás nemají podmínky, břehy jsou obsypané bordelem našich,,milých" spoluobčanů 
Máte pravdu ledňáček - to je taková nádhera!!! Je mi líto lidí, kteří ho nemají možnost vidět na vlastní oči. A plašoň, to tedy je děsný 
Nsmím za oknem málem ani vydechnout, aby mne nezaregistroval. Ale stalo se nám - a už jsem to sem určitě někam psala, tak to podruhé nečtěte 
Sedím u compu, výhled mám na jezero a koukám - proletěl ledňáček. Trochu jsem zbystřila, ale zatočil za dům, tak jsem myslela, že letí pryč. Jdu vedle na toaletu, ozve se rána ptáka do okna (nic vyjímečného) jdu se podívat a kočka nese ledňáčka! Letím oběhnout barák ke dveřím a už vidím, pes stojí u kočky:,,hele, co to máš, naval to sem!" Vzal ho od ní a s nacpaným v tlamě se šoural za roh. To už jsem vyletěla s hysterickým řevem a zavolala psa, ať mi ho ihned vyplivne. Pustil mi ho do dlaně a bylo vidět, že není nijak pokousaný, spíš jenom asi nějaký otřes mozku od té rány do okna (to tu taky léčíme často) Dala jsem ho do krabice od bot a tak 4h tam byl. Pak jsem ho opatrně vynesla na terasu a krabici otevřela (v patře, aby na něj kočky nemohly) Po hodině pořád jen tak čučel, tak jsem ho posadila na římsu a jeli jsme k tchánům na oběd. Za další dvě hodiny se blížila bouřka a ledňáček tam pořád seděl. Tak jsem na něj nahlížela a najednou, jak začalo trochu pršet, se vzpamatoval a odletěl pryč. Doufala jsem, že ne chcípnout...
Dlouho se neukázal, myslela jsem, že je fakt po něm. Pak jednou - asi za 14dní - sedíme na terase a ledňáček se svým typickým štěbetáním, nám udělá nízký průlet nad hlavama (nikdy tam nepřiletěl, když se v zahradě cokoliv hnulo) Teď si sedl na vrbu naproti nám a cvrlikal a natřásal se, popoletěl na druhou, udělal nad náma zase nízký průlet a s křikem odletěl k potoku. Od té doby lítá zase občas, ale už zase jenom brzy po ránu, či k večeru hlavně, když u jezera nikdo není a je klid - už je zase plachý... Ať mi nikdo neříká, že zvířata nemají rozum. On nám vyloženě přiletěl poděkovat a ukázat se, že je v pořádku. Bylo to tak úžasné setkání, že jsme měli s manželem v očích slzy oba. Těch pár rybek mu rádi obětujem 
Nějak jsem se opoměla přihlásit, Konvalinka
