Spíš se zadavatel ptá tak, jako by v životě neviděl štěpování a v životě nedržel nůž na štěpování v ruce.
O štěpování, má li se povést, je třeba hodně přečíst, potom vzít nějaký vhodný nůž, pořádně a pečlivě ho naostřit a potom vzít dost prutů a pořádně si ty řezy roubů nacvičit. 10 let stará švestka není nijak starý strom, ale na seříznutí koruny a naroubování kmínku se už jen velmi málo hodí a nejspíš by bylo třeba použít roubů se speciálními řezy, aby se to slušně ujalo. A jelikož má už kmen velkého průměru, byla by po roubování k zacelení hodně velká rána, do které by se snadno dala nějaká choroba dřeva. Seříznout větve, počkat až vyraší výhony a ty potom jako jednoleté roubovat je zdánlivě snažší, je tam ale problém v tom, že takové roubování musí být hodně kvalitní, jinak v konkurenci s pupeny na nenaroubovaných částech strom do roubů nepustí mízu a rouby zaschnou. Nebo vyraší trošku a potom zaschnou. Zkrátka nedá se očekávat, že začátečník vezme poprvé nůž do ruky šmik šmik naroubuje a ono se to chytne a poroste to. To by potom rouboval každý druhý...
Roubování se musí nacvičit. Nejlépe se musí vyzkoušet na řadě malých tak 2 - 4 roky starých semenáčků nebo odkopků. Sehnat třeba na podzim semena domácí švestky nebo myrobalánu, přes zimu stratifikovat, na jaře vylouskat z pecek, zasadit a nechat vyklíčit na místě roubování. A tak za dva roky roubovat. Nebo nejrychleji ty drobné podnože třeba z nějaké zanedbané zahrady přesadit na místo, přes zimu jakž takž zakoření a na jaře roubovat. teprve až roubování jakžtakž půjde na malých semenáčcích, je možné přeroubovávat velké stromy tak, aby se to povedlo.