Historické okénko:
------------------------------------
Můj děd taky zkvašoval švestky, samozřejmě v té době jen Domácí a až po prvních mrazech. Švestek které spadly dřív si ani nevšimnul.
Měl na to takové rčení, že to pohnojí stromy a potěší polní zvěř a že to jsou jen "padanky" se kterými nemá smysl ztrácet čas...
Určitě by do sudu nedal nic co by nepřešlo mrazem a nesetřepal ze stromů.
A tuším, že i v případě sušení a výrobě povidel postupoval stejně. Na nějaké rané ryngle, pološvestky, pravé špendlíky neměl čas a ani motivaci - měl jen na mls nebo pro kuchyňské zpracování pro babičku.
Bylo to dáno tím, že to byl sedlák a ne nějaký lihovarník. Švestek měl v té době více než sena, brambor, obilí a dalších potřebnějších výpěstků, tak vůbec neměl důvod nějakou lihovou výtěžnost, zbytkovou nevyužitelnost cukernatosti řešit. Vůbec mu nevadilo, že velké množství cukrů skončilo ve výpalcích na hnojišti..
Proč taky když se švestky do stodoly svážely na žebřiňáku a vždy něco vykvasilo a "nateklo" z toho něco...
Ale i tak se snažil aby aspoň něco z toho měl v teple. Nebo něco během "zpracování" do "oné teplé" místnosti ze zimy stěhoval...
(V teplém chlévě nikdy nic neměl. Jeho dřevěné V-kádě nešly nijak hermeticky uzavřít...).
Rafael.