Kočka ničí mou práci

Máte moc krásná koťata.Já mám kočky moc ráda ale nemůžu je mít protože manžel kočky nesnáší a navíc máme dva psy.A tak se občas pomazlím se sousedovic Mickou.

Děkuji, ale ony jsou všechny mláďata krásný, matka příroda to uměla zařídit!!

Psi a kočky se nevylučují, máme taky dva psi. A k tomu i kočky. A když jsou na jednom dvorku tak se psi neodváží ty kočky zakousnout, i když jsou ti naši psi pěkné bestie, už mají na svědomí několik slepic a ovci, tak naše kočky nějak tolerují.

Naši psi každou kočku hned přeženou.Přitoulalo se k nám kotě a po dvou dnech kdy sedělo ustavičně na stromě jsem mu našla jinou paničku.

Taky jsem měla kočičku, rezavobílou a ještě k nám přišel sousedovic černý kocourek. Prostě si nás vybral. Páníček umřel a panička o kočku moc nestála, tak přesídlil k nám. Bohužel ani jeden už není. Ale chodí mě navštěvovat od jiných sousedů siamský krasavec. Když jsem na zahradě, přijde se pomazlit. Tak si s ním povídám a někdy si i postěžuji na nespravedlnost světskou a on se nmou vždycky souhlasí. Někdy to i komentuje svým "mjauu" Je to můj kamarád.

Nooo, náramný fešák. Tak ať vám to kamarádství vydrží co nejdéle.

Jsou nádherná, sám jsem míval jednoho kočičáka, ale po té co jsem koupil dům, pořídili jsme další kočku, následně jsme dávali potulákům co naši drahoušci nesežrali. A tak k nám začaly chodit další kočky. Ty nejzbídačenější dostali "dekret" .Dnes jich máme doma zmlsaných pět (Všechny jsou kastrované, kluci i holky)  a venkovních, kteří chodí na gáblík je dalších 4 -6. Kupodivu, mám na zahradě květiny, keříky, hrabanku a nemám v podstatě žádné problémy a škody - nepočítám li, že občas seberu lopatkou kočičí minu a hodím ji do kompostéru. Kočky se povalují na sluníčku a jsou si vědomé, že jim tady nikdo neublíží. Zahrada je NAPROSTO bez hlodavců a ptáci se jen volně vznášejí a nemají kuráž obírat například keře borůvek.

Všechny kočky (i venkovní) průběžně odblešuji a odčervuji, pokud použijete psí protibleší a protičerví léky (účinná látka stejná, jen se musí velmi pečlivě přepočítat na váhu kočičáka) není to až taková finanční pecka. S očkováním je to horší, ale to jde unést. Kočky jsou fajn hrdá, ale s trochou péče moc příjemná společenská zvířata.

Alí, díky jsou fakt mazlíci.U nás se zvířátka mají dobře, co se týče krmení a zdrav péče.Není mi líto peněz protože člověk kolikrát utratí za věci které v podstatě nemají až takový smysl.Když jsme se přistěhovali a já na vesnici v Jednotě začala kupovat Tatru pro našeho prvního nalezence, koukali tady na mě jak na blázna kočce?? a takový drahý?? Sousedi mají kočky, ale ty v životě nepohladili.Když jsem jim vykládala jak se s tím naším 14 denním nalezencem mazlím, jak ho opečovávám, abych mu trochu nahradila mámu, jen kroutily hlavou.

To znám, jedna z mých (nových)  koček, černý mazlíček se před loni na podzim dovlekla na schody z posledních sil. Kočička byla ještě koťátko s lesklým kožíškem, ale zánětem střev, zápalem plic a byla to v podstatě  umírající kostřička. Přišla k nám a podle manželky prý říkala:" Tak já tady, vy prevíti, klidně chcípnu, na těch vašich blbejch schodech domu, ve kterém je teplo a bydlí v něm pyšné vyžrané kočky!" Vzali jsem ji domů, nakoupili léky, speciální potraviny a zvířátko zachránili. Dnes je z ní krásný černý pantýrek s náprsenkou. Je skutečně zvláštní, jak kočky, pokud jsou domácí, začnou se chovat jako psíci, za člověkem chodí, stále mají potřebu se mazlit. Mají různé povahy a dokáží projevit dětský vzdor, když něco není po jejich vůli. Každý kočičák je jiný. V naší "sbírce" je i kočičí Einstein, kocour, který si umí otevřít malou ledničku, dveře a lehce jdoucí šuplíky. Ostatní kočky takové kousky neumí, ale vědí, že Einstein to zvládne. jeho dovednosti znamenaly změnu uložení některých potravin a nové plechovky na kočičí pochutiny.

Venkovní kočičáci jsou plašší, ale pokud je na ně člověk normální, z kapesních tygrů se stanou mazlíčci. Opakovaně jsem mnohé z nich léčil a ošetřoval, pokud byli zranění. Je neuvěřitelné, jak nepříjemné a bolestivé věci si kočičák nechá líbit, pokud chápe, že se mu snažíte pomoci.

Tak že Vy jste takový kočičí táta.Přesně vím o čem píšete.ten náš první vypiplánek chodí na zapískání a od psa odkoukal aportování A víte co mi hrozně vadí, když majitelé zvířete mají dojem, že si jejich chovanec musí nechat všechno líbit.Nemyslím tím takovou tu základní výchovu, ale když zvíře uteče před dotěrným dítkem, prstík do oka prstík do ucha... a majitel zvíře přivolá nebo donese zpět a přilíží s úsměvem jak vlastně tvor trpí tím, že se nemůže bránit a k tomu ještě bývají proslovy - Zkus zavrčet a půjdeš... - no radši nebudu pokračovat