Kočka ničí mou práci

Pěkná koťata, manželce se moc líbí.  Můžu se zeptat jaký bude jejich osud? Co s těmi koťaty děláte? My máme vždycky jen kocoury, protože máme hrůzu z toho co bysme dělali s koťatama, kdybychom měli kočku. 

Koťata jsou již zamluvená, takže je rozdáme. Zbyde nám jen jeden kocourek.  Nevím, jak je to možné, ale každý rok se nám narodí víc kocourků, než kočiček.  Že by to bylo tou tvrdou vodou tady u nás?  Zdravím - Daniela.

Danielo, teda tiše Vám závidím, že to dokážete, myslím rozdat ty koťátka.Já mám naštěstí kocoura, ale naše kníračka bude mít v lednu 2 roky a dcery plánují na jaro štěňata.Já z toho mám trochu strach, že nebudu mít tu sílu je rozdat.Dělají si ze mě doma srandu.že budeme mít 101 kníračů.Ještě, že na ty boudičky místo máme.

Micuko,  ony ty kočičky se rozdávají lehce, protože stále je lepší je rozdat, než jich tu mít šestnáct. To už se nám opravdu jeden rok stalo. Takže nyní to udržujeme v rozumném počtu - tři, maximálně čtyři.  S těmi pejsky to bude horší, to bych asi rozdat také nedokázala.  To jsem tedy zvědavá, jak to u vás dopadne.  Zdravím - Daniela.

Budeme stavět boudičky.

Paní Danielo, jak ale získáváte zájemce o koťata? My když jdeme u nás po dědině a zadíváme se na něčí kotě, tak hned přispěchá jeho majitel a hned nám kotě nutí, myslím, že u nás není jednoduché koťata udat. Výhoda je v tom, že když potřebujete kotě není problém si ho opatřit.

Manželka by i chtěla kočku, a aby ta měla koťátka, ta roztomilá koťátka, ale já se obávám, že by nám pak zůstala na krku a množila se geometrickou řadou, takže zůstáváme u kocoura. Ještě nedávno jsme měli dva, ale jeden už nebyl pět týdnů doma, takže se obáváme, že už našeho Škapu neuvidíme.

Na vesnicích je to asi všude stejné.U nás je to taky tak.Skoro každý barák má svoje kočky a kotě vám hned nabídnou.Když jsme sem přišli a ujmuli se našeho kocoura co by nalezence, tak aspoň tři najbližší sousedé mi říkali, že když jsem chtěla koťátko tak jsem jim měla říct.Ale jsem tak jak vy zvědavá jak to řeší Daniela.

Většinou pověsím na plot ceduli a vždycky se někdo najde, kdo má o kotě zájem. U nás na vsi je bohužel velká úmrtnost kočiček, protože stále se ještě najdou lidé, kteří hubí myši jedem (otráveným zrním), místo toho, aby si pořídili kočku.  Nám už několik kočiček umřelo, protože sežralo otrávenou myš. Bohužel, také několik kočiček přejelo auto, protože bydlíme blízko silnice.  Je to smutné, ale nedokážu proti tomu nic udělat. Zacpala jsem díry pod plotem, aby nelezly na silnici, ale volání přírody se nedá zastavit. Lehce si poradily - jednoduše plot ladně přeskakují. Dávala jsem kočkám bezpečnostní školení a domlouvala jsem jim, ale nic nepomohlo.  Každou kočku, která nám umře obrečím.  Zdravím - Daniela.

Milá Danielo, vůbec, ale vůbec se Vám nedivím.Já obrečela i každýho křečka co jsme doma kdy měli.A po té naší první fence která je už víc jak rok v psím nebíčku, tak po té je mi dodnes smutno a občas mi ještě slza ukápne, když si na ni vzpomenu.Ještě Vám ukáži toho našeho druhýho fešáka snad se mi podaří vložit foto.