A zase další můj kacířský názor: proč chcete zaštipovat rajčata ve skleníku, kde jsou chráněná před podzimními mrazíky? Nebo jste mluvil o venkovních prostorách?
Obvyklý argument je, aby uzrály na rostlině dřív, než je spálí mráz. To venku. Ve skleníku, kde mráz neudeří možná ani v prosinci, to má jednu velikou nevýhodu: zbavujete se docela podstatné pozdější úrody. Pravda, není už tak chuťově skvělá, ale i tak stojí za to.
Ve skleníku si umím představit ale i jiný důvod, a to výšku rostlin. Ten problém mám i venku: dorostou tam, kde jim opory už nestačí a já bych na ně nedosáhl. Řeším to tak, že propojím dvě opory vodorovně a na to vyvážu třeba i obě rostliny proti sobě. A ty rostliny tam dál plodí. A nejsem zase takový fajnšmekr, abych pohrdl rajčaty, dozrálými po zelené sklizni doma. Jsou stále rajčatová a při přiměřených teplotách vydrží zrát i měsíce. Tedy ta vývojově dokončená.
Proč řešit pátý, šestý či jaký vijan? Ta čísla se stejně mění od článku ke článku. Nechte je dorůst až ke střeše a pak je zaštípněte nebo naveďte horizontálně nějak šikovně, aby se "minuly"). Tedy pochopitelně jen tehdy, když budou zdravá. A na rostlině uzrálá rajčata budete mít podle počasí třeba i před Vánocemi. Konec konců rajče je trvalka.
Osobně používám ještě jeden podzimní fígl venku: přikryju je netkankou. 30g/čtvereční metr. To mi obvykle dá ještě týden či dva navíc. Na tento účel si pěstuju řízky, mateře jsou v té době už dost vyčerpané a taky moc vysoké.
Myslím, že ta poučka o zaštipování vznikla dávno před začátkem globálního oteplování, kdy počasí mělo celkem pravidelnější ráz a nebylo tak teplé. Ale ve skleníku dává ještě méně smyslu.
Milan HP