Odrůdy rajčat, které už rozhodně nechci

Už nebudu pěstovat: green zebra, bez chuti Tigerella-bez chuti Sláva Porýní- bez chuti Budu pěstovat: Spencer, green Tiger, pink Tiger, ildi, angelle

Indig je vice, mam rada Indigo Apple. Krome atraktivni barvy ma i vybornou chut a je hodne odolne. Treba by znamym take chutnalo, moznavic nez Rose.

Chutove nebylo spatne Indigo Ruby, ale je determinantni, coz se mi nehodi, cili jsem ho vyradila.

Ano, překvapuje mne, kolik odrůd dostává dost protichůdná hodnocení. A napadá mne, tedy kromě různých chuťových preferencí, že ten úspěch či neúspěch je dost závislý na podmínkách. Půdních, klimatických, světelných i na výskytu patogenů a škůdců. A ty se poněkud liší rok od roku. Z toho vyplývá, že pokud jste pěstovali odrůdu jen rok, mohli jste mít smůlu a zrovna vyšla špatně. Naopak to nejspíš neplatí, protože to, co chutná, zůstane v repertoáru. Možná, že zkusit odrůdu jen jeden rok není dost.

Máte nějakou podobnou zkušenost? Jeden rok huj a druhý fuj? Případně i naopak?

Nedávno jsem se dozvěděl, že Stupické je na nějakém americkém seznamu odolných odrůd (ten seznam mám někde uložený). Docela jsem se při tom zasmál, protože podle mé zkušenosti je mezi prvními, které podlehnou hlavně plísni bramborové. A jejich chuť byla skvělá v roce 2018, kdežto předloni těch pár prvních nedosáhlo ani na 4. 

Například zde vychvalované Bejbino u mne vzalo opravdu rychle za své při invazi pb. Mám takový pocit, že jsem ho ani nestihl ochutnat. Totéž jsem zažil několikrát s Tornády. Rovněž jsem vyřadil Kumato F2 - také se stalo obětí plísně, a navíc šlo chuťově někam do háje. Pravda, to může být tím, že to není originální sadba.

Docela bych letos rád, kdyby byl rok podobný tomu 2018. Ale to holt závisí na Matce Přírodě. A my musíme vzít to, co ona dá.

Milan HP

Milane, Stupické s. p. nie je plesni odolné, ale chladuodolné a veľmi skoré, preto sa hodí do okrajových oblastí a je vo svete stále uznávané, slúži aj pri krížení nových odrôd. Hoci je evidované ako indeterminantné, treba ho pestovať na viac výhonov. Všeobecne odrody so zemiakovými listami sú menej odolné k plesni, ale takéto skoré odrody je výhodne pestovať, lebo kým príde neskorá pleseň, už zvyčajne majú čosi odrodené. Mne v tom mojom nešťastnom 2018 r. najlepšie vzdorovali v skleníku fusarioze, ktorá mi vtedy odrovnala väčšinu   odrôd v skleníku aj vonku.

Cukornatosť v plodoch zvyšuje teplé, slnečné, suché počasie(menej polievať pri dozrievaní) a samozrejme zvýšený prísun drasíka a mikroelementov vo výžive. Teda aj preto nie každý rok chutia rajčiny tej istej odrody rovnako.

Pridala som obr. 1 odrody, ktorej jeden z rodičov je Stupické a chcem tento rok vyskúšať, dúfam, že sa nezaradí medzi odrody, ktoré už nebudem chcieť pestovať

  Eva T

Evi, ale ten seznam byl především o Phythophthoře. I když možná bral v potaz i jiné odolnosti.

Stupické má své dobré stránky, o tom není pochyb. A tady je to klíčové slovo: podmínky. Ty nazýváš 2018 nešťastným rokem, pro mne to byl zatím ten nejlepší. A naopak.

Teď momentálně se moje Stupická téměř zázračně pochlapila. 3 rozkvetlá patra, listy jako celek neschnou ani neuvadají. Možná se to dá shrnout: problémy si dost často způsobujeme sami, protože nedáme těm rostlinám, co potřebují. Z neznalosti či z lemplovatosti. Obojí hřích mi není cizí.

Milan

Jsem napnutej jako špagát, jak u Tebe Pink Vernissage dopadne.

Vliv místních podmínek se musí jednoznačně vzít v úvahu je to velmi významný faktor. Vzpomínám, že kdysi - snad PzP - popisoval chuť jakéhosi malého rajčete, (nevím už odrůdu) jako velmi dobrou a sladkou. Já jsem naopak chtěl odrůdu vyřadit, protože je kyselé. Inu PU nejsou PE. Ale zkusil jsem to ještě jednou a zjistil, že se plody nesmí podtrhnout, musí vyzrát co nejdéle na rostlině. Tož asi tak, každý máme jinou hubu a jiné podmínky.

Souhlasím s tím, že každý z nás má -někdo více, jiný méně odlišné vnímání chutí. I v rámci pokrevně příbuzných -např.já kopr můžu na mnoho způsobů, ale dceři se navaluje jen o něm slyší. Taky s přibývajícími roky je to dost jinak-mně v dětství černý rybíz smrděl myšinou, dnes mi ten specifický odér nevadí, jeho zázračné bobulky mlsám po hrstech. Leccos už však mým ch.pohárkům nelahodí tak, jako v mládí-např.v rámci retro akcí koupená žvýk.Pedro a další tenkrát dobré potraviny už těch kvalit nedosahují-čím to, mám tak opotřebený jazyk, či jde o šizené výrobky, nebo jsem obětí falešných vzpomínek? Stejná odrůda rajčat, ale i jablek atd. pěstovaná v různých nadm.výškách +další vlivy a počasí v konkrétním roce, to, zda se zelenina držela ve skleníku, pařeništi, nebo rostla na volno, na jak vydatné půdě k finální chuti vždy přispějí. SPCH

Mám podobné zkušenosti: náš vývoj (přece nebudeme říkat věk!) mění i naše chutě a preference. A je to možná i směs všech faktorů, které zmiňujete. To pozitivní je, že když jedna chuť jaksi ztratí glanc, většinou se zamilujeme do nějaké jiné. Podobnost s opačným pohlavím není náhodná.

Milan HP

Podepisuju bez výhrad. Díky.

Milan HP

Pěstuji ročně okolo 40 odrůd, ty, které už nezkouším:

dlouhodobě vyřazené - Perun, Cherrolla, Idyll, Radana - praskání plodů mají snad jako standard

vyřazené: Tamina (měkké ne moc dobré), Indigo Rose (příliš pozdní, nedobré), Artisan pink tiger (taky měkké, ne moc dobré), Bibi (tuhá slupka), Toro (žlutý límec)

vyřazené s podmínkou: Spencer, Tastier (tři roky v řadě to byly jediné odrůdy, které napadla septorioza)

Pouze dva roky jsem zkoušel divoké rajče. Vyroste z toho keř na kterém je milion mini plodů, v konkurenci ostatních mi nepřišly chuťově nijak dobré a hlavně ten sběr byl prakticky nemožný. Musel jsem uřezat kus rostliny a plody sklepat, nakonec jsem je zavařil vcelku na omáčku. Moc práce pro jednu skleničku.