Líska je poměrně opomíjený keř, alespoň mám takový dojem podle dostupné, vlastně nedostupné literatury.
Stručný úvod: Líska roste poměrně rychle. Hodí se i do znečištěného městského ovzduší. Na stanoviště je relativně nenáročná, nesnese pouze chudé písčité a zamokřené půdy (dále níže). Ideální je hlinitá půda s dostatečným obsahem vápníku. Daří se jí na slunci i v polostínu. Předností je její otužilost. Lísku vysazujeme na jaře nebo na podzim. V případě potřeby z kontejnerů i celoročně. Následné ošetření lísky není náročné. Prořezávají se pouze starší přehoustlé exempláře, které potřebují prosvětlit a odstranit překřížené větve. Přesazovat lze i vzrostlé jedince. Po přesazení může dočasně stagnovat růst.
Nicméně existují omezení, která limitují pěstování lísek, je proto vhodné vybírat odrůdy, které jsou v Čechách bezproblémové .Líska je jinak takřka kosmopolitní, je ale nutné pamatovat na:
- období kvetení, které nastává v našich podmínkách od konce ledna do poloviny března (hrozba poškození květů mrazem, kritických je již -10 °C, tedy chcete-li mít úrodu
- vzdušnou vlhkost během kvetení
- chladovovou periodu alespoň 700 hodin (teploty mezi 0 až 7°C)
- teritorium s mírným průběhem zimy
Důležitým faktorem ovlivňujícím pěstování jsou i půdní vlastnosti. Líska vyžaduje pH okolo 6,5. Vyšší pH může vyvolat chlorózu listů (poruchy příjmu železa). Důležitý je přístupný vápník. Půdy nesmějí být písčité, neboť tyto půdy neudrží dostatek půdní vláhy, kterou líska vyžaduje. Srážky by měly na optimálním pěstitelském stanovišti dosahovat 80 až100 mm/měsíc, jinak je nutná zálivka.
Důležité jsou opylovací poměry (líska je větrosnubná a většinou i cizosprašná – neopylí se vlastním pylem a současně je mnoho odrůd mezi sebou nekřížitelných!). Jako „samosprašné“ bývají někdy uváděny odrůdy: ´Casford´, ´Apolda´, ´Pasiasty´ a ´Daviana´. Chladné období nebo příliš vysoké teploty v období květen/červen vedou ke vzniku hluchých oříšků.
Rozmnožování a pěstování
Rozmnožování lísek je v podstatě možné třemi způsoby.
A.Nejsnadnějším způsobem, ale s problematickou výtěžností, je – výsev oříšků. Nevýhodou tohoto způsobu je také vysoká variabilita získaných semenáčů (s výjimkou C. colurna). Výsev se provádí buď bezprostředně po sklizni (respektive po dosušení, které by mělo probíhat přibližně 14 dní při 22 °C v suchém prostředí) nebo po stratifikaci trvající 90 dní při 2 až 4 °C a 90 % relativní vzdušné vlhkosti. Jak už bylo zmíněno, u odrůd s velmi tvrdou slupkou je vhodné před výsevem provést skarifikaci nebo jejich vyluštění. Výsev se provádí při rozmnožování okrasných druhů nebo pro dopěstování podnoží zejména u lísky turecké. Semenáče vstupují do plodnosti pátý rok.
B. Druhým relativně snadným způsobem je rozmnožování dřevitými řízky. Získáme tak rostliny shodných vlastností s matečným keřem. Nevýhodou je nezbytnost použití tepelné stimulace pro podpoření tvorby kalusu. (viz. dále) Výhony se odebírají od prosince do poloviny ledna. Později již mohou být výhony narašené, což výrazně snižuje výtěžnost. Řízky se upravují na délku přibližně 15 cm. Stimulace se provádí nejlépe pudrovým stimulátorem např. 0,5 % Rhizopon AA (s obsahem 2,5 % kyseliny indolyl-3-máselné, tzv. IBA). Po stimulaci následuje zahřívání bází řízků při 20 až 22 °C po dobu čtyř týdnů. K nahřívání se používá speciální box, v jehož dnu je umístěna topná spirála s regulovatelnou teplotou. Nasvazkované řízky jsou v boxu zasypány perlitem. Okolní teplota by neměla přesáhnou 4 až 5 °C, jinak dojde k předčasnému rašení. Po vytvoření kalusu se řízky skladují (při teplotě 5 °C) až do období, kdy je možné provést vyškolkování nejlépe do pařeniště nebo krytého záhonu. Řízky jsou velmi citlivé na přelití.
C.Posledním způsobem množení je roubování na semenáče C. colurna. Podnože musí být dostatečně narostlé, nejlépe ve tvaru špičáku se zakráceným obrostem a celkově v dobré kondici. Rouby musí být opět odebrány před možným narašením (nejlépe do první poloviny měsíce ledna). Roubovat lze anglickou kopulací, kozí nožkou, za kůru nebo do rozštěpu. Obecně má líska horší afinitu než např. jabloně nebo meruňky a současně doba srůstání roubu s podnoží je podstatně delší. Z tohoto důvodu je výhodné odstranit úvazek až po přezimování. Výtěžnost roubovanců dosahuje hodnot 70 – 90 %.Kromě uvedených způsobů rozmnožování lísek lze využít i jiné metody jakými jsou hřížení a množení oddělky (po nakopčení) apod.
Česká republika: bezproblémové odrůdy: Pauetet, Fertile de Coutard, Istarski okruglasti, Tonda di Giffoni, Tonda Gentile Romana. Odrůdy zapsané ve státní odrůdové knize Halská obrovská registrována od roku 1954 a nově zapsaná odrůda Lenka (2007). Ze starého sortimentu lze doporučit odrůdy Lombardský červený, Římský.
Choroby a škůdci
Líska v našich podmínkách není příliš intenzivně napadána chorobami a škůdci.Škůdci lísky jsou i v naší oblasti početnější.
Nejvýznamnější z nich je Nosatec lískový (Curculio nucum L.). Larvy vyžírají vnitřní pletiva oříšků a znehodnocují jej tak. Preventivní ochrana prokypřením půdy v příkmeném pásu, nebo aplikace organofosfátů v době výskytu brouků.
- Poměrně nebezpečný je i hálčivec lískový . Roztoči způsobují hálky na pupenech lísky, které pak neraší. Poškození pupenů může být velmi silné a může docházet k významnému snížení výnosů. Chemická ochrana se provádí na vrcholu migrace roztočů do nových pupenů (březen) přípravkem Sulphur 80% WP (400 g/100 lit.).
Méně významní škůdci: Zdobnatka lísková , Zobonoska lísková.
Nejvýznamnější choroby -je moniliová hniloba lískových ořechů . Na mladých oříšcích způsobuje hnědé skvrny, oříšky postupně zasychají a opadávají. Ochrana spočívá v prevenci, výběru vhodné lokality, dostatečné vzdušnosti výsadby, odstraňování infikovaných plodů.
-Další z chorob napadající v některých oblastech lísku je Cytospora corylicola Sacc. (je to ale problém hlavně ve Španělsku). Napadá zejména starší keře, případně keře v dlouhodobém stresu. Projevy jsou podobné moniliovému úžehu peckovin, kdy odumírají přibližně 1 m dlouhé úseky větví, na kterých zůstávají přischlé listy. Houba proniká do rostliny skrze kůru, na povrchu pak vytváří oranžové mapy. Ochrana spočívá v odstraňování napadených a odumřelých částí, aplikaci měďnatých přípravků.
-Z bakteriálních nemocí je nejvýznamnější Xanthomonas arboricola pv. corylina, která způsobuje odumírání hlavních i vedlejších větví, výjimečně celého keře (stromu). Nejčastěji se vyskytuje ve školkách na mladých keřích nebo záhy po výsadbě. Prvotní příznaky jsou 1až 2 mm velké vodnaté skvrny na listech žlutozelené až tmavě zelené barvy. Ve školce se v okolí oček na vrcholu letorostu objevují hnědnoucí skvrny. Postupně dochází k zasychání vrcholů letorostů. Ochrana je možná pomocí měďnatých přípravků.
Virózy a fytoplazmózy jsou v Čechách velmi vzácné.
Literatura:
1. Internet
2. Líska a její pěstování, Josef Šobek (vyšla před půl stoletím...)