Roubování meruněk

mě se to také osvědčilo a ještě jsem je před zabalením do papíru stříkl kumulusem proti plísním

V chladničke skladujem nielen vrúble, ale aj viničové rezky- často veľký balík či otep. Zabalím ich do mikroténu s troškou vody a raz za 5-6 týždňov skontrolujem. Ak sa na nich začne chytať pleseň, rezky či vrúble s pomocou štetca opláchnem v studenej vode, ošetrím Plesnistopom, znova opláchnem a dám do nového čistého sáčka späť do podmienok 0-2 st.Celzia. Nie je to až taká námaha. Jediný problém je frfľajúca manželka, ktorej moje "křoví" v chladničke prekáža.

Viac ma však zaujali skúsenosti p.Mimma: "Já používám meruňkové rouby odstřižené kdykoliv do rašení." Na jar som svokrovi prevrúbľoval mladú marhuľu vyrastnutú z podpníka. Aj keď som do nej naštepil množstvo vrúbľov tesne pred rašením- priamo zo stromu na strom, neujal sa ani jeden. Že by bol na vine systém vrúbľovania do rázštepu, ktorý si svokor vyžiadal? Skôr si myslím, že v marci odobraté vrúble sú už k ničomu, nádej na ujatie je minimálna.

Do rozštěpu roubuju jen zelené výhony (meruzalka, růže, moruše, citrusy apod. a vždycky žiletkou). U plně dřevitých roubů se mi podnož nožem spíše rozlomí než rozřízne a kontakt pletiv není dobrý. Musel bych mít mimořádně ostrý nůž. Dneska jsem si všiml, že jsem poslední roub peckovin odebral 9.4.2013 na broskvoni a narouboval jsem ho do broskvomandloně kopulací. Všechny výhony na podnoži byly odstraněné a místo roubování i s roubem bylo 3 týdny omotáno fólií (bez vody). Už druhý den ráno je uvnitř fólie jemná rosa, která nedovolí zaschnutí roubu. Podobně to dělám u meruněk, slivoní nebo třešní, ale obvykle dříve (v březnu). Pokud mám málo podnoží (cca 20), nechávám je rychlit v kýblech v zimní zahradě a roubuji je už v lednu a únoru čerstvými rouby z venku. V tuto dobu taky uvnitř očkuji tomel a moruše. Je to pohodlné a spolehlivé. Ořechy neumím a dost mě to mrzí. 

Uskladnenie vrúbľov vo voľnej pôde na zatienenom mieste či v studni má výhodu v bezprácnom udržiavaní vlhkosti bez nutnosti kontrôl počas zimy a je lacné- netreba el. spotrebič- chladničku. Nevýhodu vidím v nepredvídateľnom počasí a v jeho výkyvoch, kedy zohriata pôda môže vyvolať prebudenie očiek. Rezky viniča môžu v chladničke aj mierne zmrznúť, do mínus 2 je to v pohode, na jar sa vrúble vždy ujímali. Slivkoviny mi vydržali v chladničke nenarašené až do mája.

Ad Mimmo: Zdrevnatelý ustrihnutý výhon prirodzene iba tlakom noža nerozštípnete, treba na nôž poklepať napr. zahrad. nožnicami. Pri dostatočne dlhom jazýčku na vrúbli Vás nemusí trápiť drsný povrch rázštepu podpníka. U viniča sa jednoočkové vrúble štepené do rázštepu ujímajú bezproblémovo. U kôstkovín s nerovnakým priemerom podpníka a vrúbľa už je to horšie. Literatúra odporúča vrúbľovanie najlepšie na koziu nôžku, do rázštepu už je to menej vhodný systém. Ak sa mi neujal žiadny vrúbel (do rázštepu) prenesený u svokra zo stromu na strom, nebude to systémom štepenia, ale vrúble bolu už naplno zobudené. Inými slovami, ak by som použil vrúble z chladničky a štepil do rázštepu, bolo by preštepenie marhule úspešnejľie. Týmto samozrejme netvrdím, že sa Vám nedarí štepenie marhúľ zo stromu na strom. Niekedy pomôže k úspechu s ujatím vrúbľov "fluidum" vyžarované zo samotného výnimočného štepára.

Uschovávám rouby stejně jako JJM - zapíchnuté v zemi na stinném místě. Za nejlepší prevencí uschnutí či vyrašení považuji jejich včasné nařezání (v prosinci) a brzké naroubování(začátkem března). Při dodržení těchto intervalů není třeba rouby skladovat nijak, mohou zůstat ležet nastříhané pod stromem. To samozřejmě nedělám, jednak kvůli vzniklému nepořádku, navíc by takové rouby nemusely vydržet do doby štěpování za kůru.
    Štěpovat peckoviny "ze stromu na strom" v předjaří sice lze, ale s prosincovými rouby mívám ujímavost lepší. 
    Roky zavržené roubování do rozštěpu jsem v posledních letech trochu oživil. Používám ho jenom u peckovinv hlubokém předjaří v případech, kdy na silné podnoži nejsou vhodné letorosty pro kopulaci a slabší rouby by nevydržely svěží do května k roubování za kůru. Srůst a ujímavost je překvapivě dobrá, vadí mi obtížnější hojení velké rány v rozštípnutém dřevě.

Školkaři mají uskladněné rouby zapíchané ve studeném sklepě, nebo je mají venku.Jinde jsem je uskladněné neviděl.Věřte, že kdyby byly lepší v lednici, určitě by si je pořídili.P

Na druhé straně školkaři obvykle nepotřebují rouby pro štěpování za kůru..

V Holovousích některé věci do chlaďáků (tedy lednic) dávají. Ono ani tak není důležíté, jak uložení v nekolísavém chladu dosáhnete, ale aby byla vlhkost i teplota nekolísající a pod limity pro rašení.

Čím více máte rouby blíže k rašení (či mírně narašené) tím musíte pracovat přesněji aby srůst a tvorba potřebného srůstového kalusu proběhla co nejdříve. Vždy musí mít podnož až dva týdny náskok proti roubu. Taky plno lidí zapomíná rouby před roubováním namočit do vody, aby jim dolnili nejen ztrátu vlhkosti, ale taky "nastartovali". Pokud je skladujete přihrnuté zeminou, často to uděláte podvědomě při čištění omytím (namočit, odmočit, opláchnout, okapat).

S.

V čem a proč je lepší ujímavost roubu meruňky nachytaného např v prosinci a roubovat začátkem března, proti odebraní roubu v březnu a hned aplikace na druhý strom - v podstatě okamžitý přenos roubu ze stromu na strom?

Roub musí v okamžiku roubování ještě spát, nebo být alespoň méně narašený než podnož. V březnu mohou být již některé odrůdy narašené, ale pokud není možno jinak, je lepší roubovat i ze stromu na strom než neroubovat vůbec.

Jinak rouby je potřeba odebírat v bezmrazém období, což prosincová odpoledne dosti často splňují. Lednové a únorové oblevy jsou také dobré, protože nám umožňují kratší dobu skladování a tím i menší náročnost na odchylky od optima (teplota +2 vlhkost 85%r.v.). Při skladování se nebojte ani teplot mírně pod bodem mrazu, ale vyvarujte se průvanu.

Dalším aspektem, zejména u jabloní je potřeba si vybrat rouby předtím, než půjdu do sadu provádět zimní řez. U meruněk a slivoní to není tak akutní, protože i nich zimní řez neprovádíme (resp. provádíme jarní řez až po termínech pro roubování).