Dal jsem si tu práci, nalil si dvojku červeného a článek v odkazu přečetl, diskuze je možná zajímavější než článek.
Skutečně nelze vyloučit, že se lidstvo jednoho dne vyhubí, ale mědí to s vysokou pravděpodobností nebude. Chválím autora za práci, kterou si dal se shromaždováním informací, ale je příliš cítit účelová snaha interpretovat použití Cu negativně, bez nabízené alternativy.
Především nelze klást rovnítko mezi aplikací na pozemek a výskytem v povrchové vodě či intoxikací osob. Vemte si profil sledovaný správcem toku a nezjistíte měřitelný rozdíl mezi obsahem mědi ve vodě v období postřiků, pakliže nedojde k havarijní události -z více než 20leté praxe vodohospodáře pamatuju řadu havárií - otrav vodní fauny zinkem (galvanovny), pesticidy (nejčastěji Nurelle- zemědělci nevhodnou aplikací, nebo vymýváním postřikovačů), ale žádnou mědí. Nezmiňuje se kolik Cu se vůbec dostane do půdy a kolik je schopno se dále uvolnit (sorpce, pH, vyluhovatelnost...).
Když jsme u trojčlenky a předpisů, pak MP MŽP, Indikátory znečištění, 2013 udává pro půdu v průmyslově využívaném území hodnotu 41g/kg suš. - při aplikaci 6 kg na ha je to "jen" 0,6g na metr2, takže i kdyby byla Cu aplikována na půdu, nikoli rostliny, můžeme být relativně v klidu. Přitom se nejedná o nepřekročitelný limit, nýbrž ukazatel zvýšené hodnoty, ke kterému je nutno posoudit rizika ingesce, výluhu etc.
Zajímavé by bylo zjistit, kolik mědi se dostane do konzumentů např s rajčaty, hrozny ap., kde bývají plody často viditelně kontaminovány. Ale osobně dám z hlediska intoxikace mědi přednost před syntetikou, nakonec červené je výborné, ač jistě s mědí :-(
Daník