Vše je to jen genetika. Funguje to úplně stejně jako u lidí. Budete mít 8 dětí a každé bude jiné. U některých rodičů budou téměř všechny nadané technicky, některé zase umělecky. Povahu budou ovšem mít každé jinou.
U stromů i při opylení stejným otcem, bude potomstvo rozdílné. Pokud matečné a otcovské stromy nejsou příliš přechleštěné (mají ustálený genetický kód), je velká pravděpodobnost, že se rodičům budou alespoň trochu podobat.
Rozdíl je jen v přístupu. Někdo hodlá na zahrádce 500 m2 jen ochutnat a pro svou potřebu vypěstovat trochu ovoce, jiný se na téže zahradě snaží maximalizovat výnosy. Nic proti tomu, pozemky se přece musí zaplatit.
Na druhé straně jsou entuazisti, kteří se budou donekonečna snažit vypěstovat tu "svou", i kdyby jen regionální odrůdu a v skrytu duše doufat, že snad vypěstují něco podobně úspěšného, jako Golden Delicious. I ten totiž vznikl jako semenáč. Ta pravděpodobnost je jen velmi malá, podobná výhře ve sportce. Přesto sportku stále lidé sází a Mičurinové zkouší. Ono totiž, pokud budeme všichni jen roubovat známé odrůdy, pak nic nového nevznikne. Budeme jen spoléhat na šlechtitelské firmy, které se dle mého názoru dnes již spoléhají spíše na reklamu a ochranné známky, patenty, kam vložily opravdu velké peníze. Viz. TOP.
Bohužel těch několik firem v Evropě, zpravidla ve výhodných pěstitelských podmínkách, nedokážou zajistit tu blahodárnou různorodost krajových odrůd a různorodost genetického materiálu.
Proto fandím všem malým Mičurincům, kteří to budou stále zkoušet a bez velkých nároků na odměnu vysazovat semena třeba i na okraje lesů a mýtin, možná to pocestného potěší.
P.S. V naprosto nepříhodné oblasti pro pěstování vlašských ořechů mi zbylo cca 200 ks, 50 z nich jsem nechal stratifikovat a na přelomu března a dubna je vyseji u cesty do lesa. Snad nějaké vzejdou a přežijí.