Ctěl bych se také s vámi podělit s mými zkušenostmi s uzením masa a klobás.
Měli jsme rodinnou udírnu ze dřeva(zevnitř), z vnějšku oplechovanou a v té jsme udili asi 40 roků. Měla rozměry cca 110x80x50cm, stála na cihlovém základu, byla v mírném svahu, topeniště v zemi jen tak bez roštu, prostor pro topeniště, z boku cihly, přes vrch plochý kámen, roura 125mm v zemi asi 160cm od udírny, jako dvířka plech, který se jen tak položil před topeniště na šikmý terén, bez jakékoliv regulace tahu, ten byl zajištěn nerovností terénu na kterém ten plech ležel. Na spodku udírny dva staré plechy na pečení, do kterých se zachytávala mastnota, která se hned po uzení za tepla vylila ke stromkům v zahradě. V horní části udírny byl otvor pro odvod kouře o rozm. cca 20x15cm, který se dal regulovat kouskem plechu, Nad udírnou ze šikma vlnovka z eternitu, jen tak podložena hranolkem ze dřeva kvůli spádu proti dešťové vodě. Postupem času se vnější oplechování začalo rozpadat, nějaké to prkno zevnitř se uvolnilo a tím pádem se o nějaké těsnosti už nedalo hovořit. Vyuzené maso a i klobásy měly vynikající kvalitu, pěknou barvu, vůni, pěkně prouzené. V udírně jsme topili zásadně suchým bukovým dřevem, pouze pro roztopení a vyhřátí udírny jsme použili dřevo měkké. Tuto udírnu jsme letos v září přemístili na jiné místo, oplechování a výdřevu jsme "vymakali", utěsnili a to byl asi ten problém, který potom nastal. Klobásy a maso mají sice dobrou chuť, jsou prouzené, ale povrch masa i klobás je jakoby očouzený, tmavý a je mírně cítit nahořklá chuť. Zatím jsme udili pouze 3krát, ale už to není ono jak to bývalo předtím. Do jara budeme muset něco vymyslet a udírnu vylepšit. Zdraví Vás Pepa K.