Hořka řepa

před 20-25 ti lety jsem to četl v nějakém časopise. V té době se platilo 16 Kč za email o velikosti 1kB a o brouzdání internetem jsme si mohli nechat jen zdát (při bujné fantazii). Možná je ta informace překonaná novějšími pokusy a studiemi... V tom případě bych naopak já uvítal zdroj, který dané skutečnosti upřesňuje nebo vyvrací.

V tom případě bych naopak já uvítal zdroj, který dané skutečnosti upřesňuje nebo vyvrací

Pokud informace o přeměně nitrátu na amidy nikde není, těžko můžeme najít zdroj, který by to vyvracel.

Ono to s těmi dusičnany -tany nebude asi až tak hot. Vzpomínám krátce před velkým třeskem se tu dusičnany v zelenině řešily počínaje Přemkem a konče ministerstvy. Dokonce se začaly vyrábět reagenční papírky na zkoušení. Po Big bangu jako když utne. Vesele kupujeme v HM pórky zvíci třtiny, uměle obarvená rajřčata z Belgie a jiné lahůdky. A dusík neřešíme. Ale ta teorie SfK o odbourání dusičnanů má z hlediska amatéra jistou logiku. Žijící zakořeněná rostlina pumpuje kořeny dusičnany do listů a tam z nich cosi vyrábí. Snaží se aby vstupního materiálu bylo dost. Když dodávka přestane, továrna v listech zpracuje co může a platí zákon minima. Jinak to narůstání rostliny po utržení taky nemusí být dogma. Jsou rostliny, které mají pouze omezenou kořenovou soustavu, koženy se pouze přichycují a živiny si skutečně berou ze vzduchu, zásobu vody mají v růžici. např, tillandsie, orchideje. Třeba Tillandsia usneoides je extrémní aerofyt zcela bez kořenů a bez (viditelné) zásobárny vody a přesto vegetuje. (Ale zákon zachování hmoty samozřejmě platí). Tedy neviděl bych až tak nemožné, že utržený salát s pokropenými listy je schopen určitou dobu fotosyntézy a dalších látkových přeměn.

Ale vždyť i pouhé pokropení listů rostliny vodou je pro ni využitelný zdroj zásobních látek. Pro většinu rostlin sice miniaturní a pro standardní vegetetaci nedostatečný, pro určité druhy však dostatečný, viz. Vámi uvedené epyfity. Jako názorný příklad vezměme zakořeňování rostlinných řízků, například dřevitých u révy vinné, kde je to markantní. Když takový řízek necháme na vzduchu, žádné progresivní růstové procesy v něm neprobíhají a řízek rychle uschne. Stačí však spodní konec řízku ponořit do (destilované) vody a za běžné pokojové teploty během dvou dnů začnou intenzivně rašit pupeny. Do čtrnácti dnů narostou zelené olistěné výhonky dlouhé třeba i 30 cm. Stavební látky jsou čerpány jenom ze zásobních energetických rezerv, uložených v dřevité části řízku. Inicializace procesu proběhne jen díky teplotě a využití vody, kterou je řízek schopen intenzivně čerpat svým povrchem. Proto, když se bavíme o schopnosti rostlin růst, rozvíjet se a přetvářet se i po oddělení od kořenů, mělo by se důsledně odlišit, zda je jim při tom umožněno čerpat jakékoli využitelné látky, či nikoli. 

A teď se vrátíme zpátky k té řepě. Paní Eva má problém, že "někdy je hořká". Předpokládejme, že v daném roce měla naseto osivo jedné odrůdy na jednom stejně vyhnojeném záhonu. Vařila ji stejně. Jediné co není ve vlákně zmíněno, jestli ji připravuje ten samý den co ji sklízela, nebo ji uloží a bere z připravených zásob. U nás je to tak, že č.řepa se sklidí, když je potřeba uvolnit záhon a uloží se pod polici v garáži kde čeká až bude čas na zpracování. To bývá tak za 14 dní až 2 měsíce. Je tedy možné, že by i nám čerstvě sklizená řepa při přípravě zhořkla, ale protože to tak neděláme, tak o tom nevíme. Tedy přesněji, já o tom nemám ani páru.

SfK.

Vyrábět lze jen ze suroviny, která je v převážné většině minerálního původu. Bohužel většina dusíkatých hnojiv nebo obsahujícího dusíkatou složku je vyráběna z jeho plyné formy - tedy ze vzduchu. Tam to výroba platí... Někdy jsme ovlivněni vlastní fixní představou, že něco vypadá nebo patří do té a té škatulky. Například zavádějící je komunisty opěvovaná "černá Ostrava". Ano, v blízkosti průmyslových závodů je to v časově omezeném období inverzí hrůza, ale jinak je ostravsko docela hezká krajina a v okolních kopcích je již i zdravé prostředí celoročně.

Přeměna fosfátů na superfosfáty už není výroba, ale modifikace suroviny. Zajímavé je, že paní Eva považuje pálené nehašené vápno za něco přírodního, přitom je to z hlediska výroby "čistokrevná chemie".

Nedostatek bóru bude muset řešit boraxem. Borax, dříve též tinkal, chemický vzorec Na2[B4O5(OH)4]·8H2O (tetraboritan sodný), je jednoklonný minerál.

Jenže neví, zda je hořkost řepy příčinou nedostatku boru, či něčeho jiného.Jinak může použít kromě Boraxu i Borosan forte.

Ohledně teorie o zachování hmoty ladně přejdu na příklad Kotrče kadeřavého.V duchu oné teorie chci vnést fakt, že po utržení Kotrče v lese, a ponoření doma do lavoru, misky s vodou je dokázáno, že Kotrč ve vodě lze nejen po určitou dobu skladovat, ale on ještě přirůstá na objemu.Vysvětluji si to tím, že houba přirůstá pomocí vody, a výživových látek, které načerpala v době před utržením... proces růstu dobíhá setrvačností.Je možné tyto vegetační projevy vztáhnout i na jiné organismy flory/fauny, které byly už dříve vytrženy ze svého biotopu?

Některé hořké zeleniny se před tepelnou úpravou posolí a nechají odstát, aby z nich odteklo trochu šťávy i s těmi hořkými látkami. S řepou jsem to ale nikdy nezkoušela.