Úvahy před řezem i po něm

Berte prosím následující řádky trochu s nadhledem. Vžijte se do situace: Je konec března, ostré jarní slunce píchá do očí ale na horách je ještě sníh, což závan větru dovede hezky připomenout. K vysokokmenu jabloně, třeba Boskopského jsem dotáhl těžké štafle či snad modernější aluminium a teď študuju, co dál. Vloni byla dost velká úroda, letos asi trochu vynechá, i pupeny tomu nasvědčují. Ale přírůstky, ač je mu nejméně 25, jsou tak do 20 cm. No, nějaký ten vlk musí ven, tuhle příliš ohnutou větev odříznu pod obloukem a pustím vodorovné pokračování, co střed 2. patro se třemi kosterními větvemi stačí, jen to okouknu, jak se tam poleze, no jo, tamhle pak narazím hlavou, to musí pryč. Jo a trochu ten plodonosný obrost, co bych stejně při lezení ošlapal, či polámal. Taky tu starou kůru trochu odrbat, hm, předjarní postřik se už skoro zavrhuje, ale nakonec, proč ne. Ale to počká, napřed tzo skouknu ještě jednou zdola s odstupem... jo, ještě tamhle je moc brzo rozvětvení, tak ještě jednou nahoru.. kterou tu větev jsem to myslel, nebylo by lepší spíš dát pryč tu severní.. raději se podívám ještě jednou zdola... a když už jsem dole, dojdu pro škrabku a oškrábnu tu starou kůru... jo, to by šlo, jo, co jsem to chtěl ještě.. něco vyříznout, teď ale co, no na zemi už je toho dost a nahoru už nepolezu, necháme to napřesrok a uvidíme. No, to zamazávání je fakt dobrý, ale on to zvládne i bez něj. Až budu hnojit, dám mu trochu NPK. Ale už toho lezení bylo dost, teď nůžky do kapsy a jdeme na výchovný řez mladých stromků, to je jiný kafe. Snad to tady mladý alespoň posbírají. No, ale docela se mi to povedlo a už slyším sousedku, jak popohání souseda, že už je čas střihat stromy. Cíle bylo dosaženo, můžu jít na kafe. Z.E.

Moc hezké. . Vžijte se do situace: jaro - "Ano, ty staré jabloňe v sadu, který jsme zakoupili zmladím a rozhodně je nepokácím. Takové hezké stromy". Žěbřík, pila, nůžky, balzám a nakraji sadu příručka od renomovaných ovocnářů. Šest dní co dělat. Stromy zmlazeny. Dva dny ještě trávím s přebíráním uřezaných větví. To do kamen, trochu schovat k budoucí udírně, to hned na oheň. Hotovo. A už pučí krásně vonící květy a těch včeliček, srdce plesá. Je krásné pohovět si pod košatým stromem v letním podvečeru. A už je tu podzim. "Mám chystat bedýnky?" ptá se žena. Se stéblem v ústech a s povislými rysy v obličeji odpovídám, že ani ne. Na krásných starých jabloňích lpí scvrklé strupovité plody trpké chuti. Je jich dost, to je pravda ale na kvantitu se v tomto případě nehledí, jak jistě chápete.

Konec Října - " Můžu", " Můžeš" "Tak jedu", a to už zetor zabýrá a lanem uvázaným na pahýlech ořezaných stromů vyvrací jednu jabloň za druhou. A to jsem ještě před tím zotročil na víkend partu kamarádů, kteří mi pomáhali stromy odkopat a osekat vodorovné kořeny.

Nyní je sad plný mladých jablůňek. Srdce plesá znovu (bod očekávání, bod sklamání příjde myslím tak za dva roky ).  Obletuji stromky jako družinářka v malotřídce a z celého příběhu zůstalo stejné jen pila, nůžky, balzám a příručka od renomovaných ovocnářů nakraji sadu. Hezký den

Tedy pánové!? Uvažujete a myslíte téměř jako "lenoši". Tak proč to vůbec děláte? Sama taky nevím, proč to dělám...,ale dělám. Už jsem opustila ve svém věku "-cet". Loni jsem pořídila teleskopické nůžky, kam nedosáhnou ze země, přistavím si pouze hliníkové schůdky a jde to taky. Pěstitelské příručky už "prohlížím" pouze v teple domova a dávám na přirozený cit, pokud nějaký mám. Pravda, při použití schůdků, když lezu poněkolikáté nahoru dolu, protože dole to vypadá jinak než nahoře, začnu láteřit na svou neschopnost, která mě nutí honit mé staré tělo sem a tam. Ale vždy to nějak dokončím a to kafe si dávám spokojena s tím, že jsem "pokořila" roky, snad i dobře pomohla stromům. Fyzicky a zdravotně už nezvládám věnovat se té práci několik dnů naplno a pak zaslouženě odpočívat, tak většinou začínám dříve a končím později než jiní. Když můžu, věnuju tomu hodinu, jindy tři, co člověk nadělá. Takže nakonec vypadám jako ten "lenoch" taky. Ale ještě něco nás zřejmě spojuje-ať stromy starší či nové, v klidu nás moc nenechají, co říkate? M.R.

Já jsem zase při pohledu na ovocnou zahradu se 40 stromy trpěl, dědové se v době ovocnářské horečky tj. cca před 60 až 70 léty předháněli v tom kdo má víc odrůd a víc stromů, jako když se začaly prodávat Spartaky a Octavie, tak to každý uháněl aby mohl na souseda dělat heč heč.

Výsledek oné horečky byly metráky skvrnitých jablek ve sklepě kde nedožily ledna, spousta nesmyslné práce, nemluvě o obírání vysokokmenů atd. Po tříleté snaze můžu říct, že zbylo jen to co se dá zpracovat a co přináší radost.Jediný lék je motorová pila libovolné značky a rozum, ne všechno vymlátit bezhlavě ale nechat jen to co přináší užitek. Nejsem ani pro plně okrasné zahrady sterilně osázené návrhářem-vypadají velmi unyle a jednotvárně ale mám rád od každého něco.

Rozhodně při kácení sadu nelze být sentimentálním blbcem, který z úcty nevím k čemu nechává staletou džungli    na svých bedrech aby spadaná úroda následně rok co rok úspěšně na zemi shnila. Ještě takových zahrad vidím poměrně velmi mnoho. Ach jo, když si uvědomím co by z těch zahrad šlo udělat za krásné prostory tak si ťukám na čelo za jejich majitele...

Špenáte, zklamání přijde, protože bez ošetření to ani s tou rezistencí není tak žhavé. A osobně musím říct, že si rád vyberu mezi chuťově rozdílnými odrůdami a to mi nabídnou právě ty starší.

Každý přístup má něco do sebe.  Na jedné straně lpění na starém, na druhé straně vše staré pryč a vysadit vše nanovo. Obojí není ideální.
   Obvykle nemáme citovou vazbu ke starým stromům, které jsme na zahradě po někom zdědili, nevážou nás k nim vzpomínky. Proto se s takovými loučíme s lehkým srdcem. Každý, kdo po někom převzal starší zahradu, to prožil.
    Obměna starých nemocných stromů je nutná. Na druhé straně nepovažuji za moudré vytrhat naráz všechny stromy a nahradit novými. Několik let pak trvá, než se dočkáme pořádných úrod a lidský aktivní život není nekonečný. Kolik roků po takovém radikálním zásahu si necháme zajít chuť na mošt, povidla, či pálenku?
    Myslím taky, že zahrada se stromy různého stáří vypadá lépe, ne jako plantáž. Někam je taky potřeba pověsit dětem houpačku či natáhnout šňůru na prádlo. A potom - za pár let budu chtít znovu zasadit nějakou tu novou odrůdu. A proč ne? Mezitím doslouží další starý strom a po letech si budu přeci jen víc jistý, že nevykopu ten, kterého budu později litovat.
   Ať je to tak nebo tak., zahrada má přinášet majiteli radost. A je na každém, zda víc potěšení poskytne první kvítek a úroda, nebo lavička ve stínu svěšených větví

Jak se to často stává, povedlo se mi to, co jsem vůbec nechtěl. Původní záměr byl zdůraznit to přemítání o kondici stromu, odrůdě, dosavadním vývoji a rozhodování jak dál, nejen s řezem. A trochu té sklerózy, kdy člověk pro něco jde a zapomene, co dál, či vyleze nahoru a pak neví, co chtěl uříznout, prostě odlehčená sebesranda. A pointou měl být nepřímý dopad na souseda. A taky to, že se člověk od vysokokmenu rád uleje k něčemu snazšímu. Ani mne nenapadlo, že znovu rozvířím diskusi na téma radikální či postupné rekonstrukce sadu. Ale to nechť si každý vyřeší po svém - v zásadě jde o posouzení zcela konkrétní situace včetně stavu v zásobování ovocem i vlastních sil a chuti do změny. Jen dvě zásady mají obecnou platnost. 1. Snadno nabyl, snadno pozbyl, aneb člověk si váží jen toho, co ho stálo dost úsilí. 2. Pozor na změny, nemusejí být automaticky k lepšímu.  A rada nakonec? Vysaďte každý rok alespoň jeden strom, budete se mít pořád na co těšit. Anebo dělejte to, jak chcete, jen když Vás to těší. Takže vlastně jinými slovy potvrzuji názory p. Vysloužila. Hezký den. Z.E.

Ale ne, pane Z.E.-Radouši. Brala jsem to tak, jak jste chtěl, aby to vyznělo. Skutečně. Pokud má reakce nevyzněla úplně jako "sebesranda", nebylo to mým úmyslem. Možná jsem to napsala neobratně. Ty úvahy jsem brala ve stylu-mám to uhlí koupit, nemám to uhlí koupit, Karle-. M.R.

Nebyla jste to Vy, paní Romilo, nýbrž p. LukአŠpenát, kdo vzal Radoušův příspěvek z jiné strany, než měl původně vyznít. Ale jak už zde mockrát zaznělo, fórum je tu na to, aby se vyjádřily i ty názory, s nimiž nemusíme souhlasit. A je to dobře, doby jediného správného názoru jsme si užili dost... 

Dík a jako ve většině případů s Vámi souhlasím, pane Vysloužile, ohledně různorodosti názorů na fóru. M.R.