Pravokořenné stromy

Prosím, abyste upřesnil, co je podle vašich představ pravokořenný strom a jak byste jej chtěl získat nebo vypěstovat. Obávám se totiž zmatení pojmů, ke kterému zde dost často dochází.

Já pěstuji jabloně na semenáčích, 1.rok je očkuji nebo 2.rok roubuji, za další 2 roky kvetou, 4letý stromek ukazuje plody. Myslím, že pravokořenný strom nebude v plodnosti rychlejší a jeho kořenový systém může mít nejisté vlastnosti, zatímco semenáč má obvykle mohutný kořenový systém a bujný růst, což v zatravněném sadu je výhoda. J.

Chtěl bych je zkusit vypěstovat (ke koupi asi nejsou). Našel jsem jeden popis v knize Ekozahrady od pana Svobody - metodu Františka Bordovského z roku 1949 (panem Svobodou v praxi používanou). Chtěl bych to zkusit, ale nevím, jakou použít odrůdu, aby se to povedlo a strom byl takový, jaký chci.

Ve zkratce jde o to, že se koupený stromek našikmo pohřbí do země, na jaře z pupenů vyraší výhony, které nad pupenem zakoření. Na podzim se ten výhon pod novými kořeny odřízne a přesadí.

Taky by mě zajímalo, jestli to někdo zkoušel a jestli to funguje.

Fungovat to asi bude, ale stále mi uniká smysl onoho počínání.

Vám to uniká, mně to taky uniká, ale hlavně, že je to jasné tazateli, který se zřejmě na jaře bude z paneláku stěhovat do domku. Až bude v tom domku bydlet dvacet let, tak mu nejspíš smysl toho počínání bude taky unikat.

Víte, že tím vašim postupem budete mít stromek nejméně tak o tři roky později než,kdybyste použil klasický postup (výsadba stromku, tak je zakoupen)?

Tak takhle to je, takhle pan Svoboda získá strom, do kterého nebylo nikdy říznuto. On se řídí heslem "svobodu zahradám" a doporučuje do růstu stromů nezasahovat - netvaruje, neřeže, Myslím, že tomu říká permakultura. Mám na stole kopii toho patentu, poslal nám ho jeho syn Oldřich Bordovský. Píše: "posledním živoucím připomenutím jeho práce (pana Františka Bordovského) jsou dva ovocné stromy v zahradě rodinného domku v Holasovicích, a to jabloň odrůdy Ontario a hrušeň odrůdy Solanka z let 1950-51." Hledá někoho, kdo by chtěl v jeho cestě pokračovat. Přes soukromé zprávy pošlu zájemcům kontakt.

"posledním živoucím připomenutím jeho práce (pana Františka Bordovského) jsou dva ovocné stromy... Ontario a hrušeň odrůdy Solanka z let 1950-51."

Určitě nejsou poslední.  Takové permakulturní stromy dosud někde rostou od roku 1945 (kdy proběhl odsun Němců).
   Jinak ovšem strom, do kterého nebylo vůbec říznuto, takto pan Svoboda nezíská. Při odlomení zpravokořeněného výhonu rostlina jakousi ránu utrpí. Musel by vysét jádro na místo a pak opečovávat semenáč. 

Náhodou jsme tady s kolegou z práce zrovna řešili, co se stane s původní odrůdou, která bude postupně štěpováním přenášena na další a další podnože. Tedy tak, že naroubujeme odrůdu na podnož, z koruny stromu pak odebereme rouby, ty naroubujeme na další podnož a tak dál, několikrát po sobě. Jak jednotlivé podnože postupně pozmění chrakter původní odrůdy? Tak jestli tato metoda, popisovaná panem Svobodou, neřeší tento případný problém - zamezit ovlivnění a pozměnění vlastností původních odrůd. Ze semen původní odrůdu, jak známo, nezískáme.

To byste si tu knihu musel přečíst, abyste věděl o co mu jde. Tímto směrem to vůbec nejde. To o čem Vy hovoříte, by mohlo být něco jako mentorování u Mičurina.

Knihu zkusím najít a přečíst si. Ze zkušenosti a ze školního poznání však vím, že existuje i něco jako mimojaderná dědičnost (vlastnosti se nepřenášejí opylením) a že se tedy mohu do roubu dostat vlastnosti přenášené jinými buněčnými strukturami než jádrem (např. mitochodriemi nebo chromatozomy) -- např bezchlorofylové formy kaktusů. Tak se mohou přenášet některé vlastnosti podnože do výsledné odrůdy a původní vlastnosti mohou býr potlačeny a rušeny.