Odrůda Míšeňské

Preniesť napr. gény dlhovekosti Míšeňského do modernej sorty, to už stojí za pokus

Nejsem si jistý, je-li to cílem dnešních šlechtitelů. Dlouhověkých jabloní máme kolem silnic spousty. Ale v produkčních sadech a mezi nově vyšlechtěnými odrůdami žádnou. Cílem je co nejrychlejší vstup do plné plodbnosti a vysoká plodnost na jednotku plochy.. Dlouhověkost znamená taky pozdní nástup do plodnosti a málokterý pěstitel - komerční už vůbec ne - bude chtít čekat 10 let na první plody..

Jablká z planéty Mars naši potomci istotne dlho konzumovať nebudú, iba že by ich tam pestovali z dovezeného pozemského materiálu. Verím, že skôr nastane situácia, keď budú konzumovať odolných krížencov, ktorí v svojom genofonde ponesú napr. gény z chutného Míšeňského. Ak sa niektorá sorta pestuje stovky rokov, prežila všetky možné bakteriálne a hubové infekcie- bez chemickej ochrany, dodnes sa množí a predáva, pričom letité jablone sú stále zdravé, to už samo o sebe napovedá o jej kvalite. Čo myslíte, ako asi budú vyzerať po stovkách let Rubíny, Topazy, Šampiony..., keď už po 20-30 rokoch rozšírenia v praxi často nezvládajú infekčný tlak Venturie, rakovinové odumieranie kmeňa, gumovatenie a iné choroby?  Kvalita dreva a zdravý rast nemusí byť predsa v rozpore s nástupom do plodnosti, úrodnosťou a kvalitou jabĺk u novošľachtencov. Nápad pána Juraja Kafku, použiť Míšeňské do novošľachtenia, považujem za skvelý. V minulosti som viackrát ocenil odborné rady a názory pánov Juraja, Vlastimila, Vladislava a ďalších. Majú stále moje sympatie. Najmä pre začínajúcich záhradkárov svojimi skúsenosťami robia neoceniteľnú službu...

"Nápad pána Juraja Kafku, použiť Míšeňské do novošľachtenia, považujem za skvelý".

Jak jste prosím dospěl k názoru, že p. Kafka bude potřebovat Míšeňské ke šlechtění? V tomto diskusním vlákně se o tomto jmenovaný nijak nezmiňuje.

A jak jsi, milý Paľko, dospěl k názoru, že odrůda Pomme de Borsdorf, nebo-li Míšenské je chutné? Ty jsi ho někdy jedl? A stejně tak si myslím, že jsi nikdy nejedl "chutné Švajcarské pomerančové". Dvořák-Vondráček uvádí u obou dvou odrůd chuť jen "dobrou" a tato pomologie je pro mě dosti důvěryhodná. U Švýcarského oranžového bych s tímto hodnocením naprosto souhlasil.

přátelé, abych vás trochu usmírnil, týkalo se to Smiřického, ovšem do šlechtění se nepouštím. Míšeňské sháním z jiného důvodu.

Juraj Kafka

Zdravím Vás pán Juraj! Máte pravdu, pri spomienke na Váš príspevok z 15.3. som si v povedomí zamenil starodávnu sortu Smiřické s ešte staršou odrodou Míšeňské. Pokiaľ som potešil pánov Wimpiho a Petra z P., nebol môj preklep márny a priniesol uspokojenie na obidvoch stranách.

V otázke chuti húževnatého Míšeňského však nie je odpoveď jednoznačná. Kto si do googlu zadá slová "apfel Edelborsdorfer", zistí, že najmä v Nemecku je chuť Mišeňského hodnotená prevažne pozitívne. Úlohu zrejme zohralo aj viacero klonov či mutácií odrody. Nie všetky museli byť tak chutné ako pravé Míšeňské. Keď si predstavíme, aké "konkurečné sorty" k Míšeňskému sa na prelome 16. a 17. storočia pestovali, nepochybujem, že české Míšeňské duchovným na vatikánskom dvore chutilo. Slová Bohuslava Balbína považujem za pravdivé.

A to je právě problém se kterým se trochu potýkáme. Vy to jabko (aniž byste chutnal) hodnotíte optikou té doby. V tom je jistě možno souhlasit, že tehdá to mohlo být dobré jabko. Ale to je tak všechno. Víc z této matérie zde nevydolujem, jediný čtenář který jej má a mohl by popsat (velmi subjektivně) chuť si jen myslí, že je to ono, neví to jistě. Vše ostatní jsou čiré spekulace a dohady. A Balbín byl spisovatel a teolog, ne pomolog.

Ďakujem za všetkých pánovi 14.170 za cenné informácie o Míšeňskom. Je to veru počítáníčko! Potvrdila sa vierohodná správa jezuity Bohuslava Balbína (nikto predsa od neho neočakáva pomologické znalosti) o obľúbenosti Míšeňských jabĺk vo Vatikáne. Takisto je potešiteľné, že nástup do rodivosti sa dá urýchliť naštepením do typových podpníkov za cenu menšej korunky. Pre zberateľov odrôd Super! Myslím si, že žiadny z nás neochutnal všetky odrody aké sa pestujú či v nedávnej minulosti pestovali. To nám predsa nebráni v tom, aby sme o chuti a kvalite plodov hľadali čo možná najobjektívnejšie informácie. Keby si p.PP otvoril nemecké stránky o Míšeňskom, o ktorých sa tu viackrát písalo, nemusel by čerpať iba zo stredovekej literatúry, ale získal by údaje o chuti Míšeňského písané v 21. storočí.

Ba věru, čte se to hezky. Je to takový Kája Mařík líznutý Broučky s trochou Pamětnické. Ta poznámka o pomologii směřovala spíše k tomu, že jako spisovatel se uměl květnatě vyjadřovat a jistě toho využíval i v reklamě českého umu směrem do zahraničí. Víc to asi nemá cenu rozebírat, otázka zůstává: Proč se to jabko po všech stránkách navýsost kvalitní (sic!) neudrželo v sortimentu dodnes.

Palo, jezujtu Balbína cituje spousta lidí. Jeho okřídlenou větu o Bergamotkách a Míšeňských jsem naposled slyšel z úst předsedy OÚ Martina Ludvíka na posledních Ovocnářských dnech. Tyto staré informace se dobře citují. To ale nepotvrzuje jejich věrohodnost. Konkrétní zprávy o odrůdách pěstovaných na našem území před třicetiletou válkou jsou dost vzácné. Pěstovali se ale i cennější odrůdy. Třeba Vejlímek. Podívejte se do kalendáře ovocného trhu za kolik byly Míšeňské a za kolik Vejlímek.

K těm typovým podnožím bych dodal jen to, že podle H. V. Buriana roste na jánčeti příliš slabě a ani mnoho nerodí, takže na M9 to není.

V