Kvíz pro Petra von Pardubitz (i pro ostatní)

Ale vysokokmeny jsou právě o tom, že na ně nemusíte řezem/střihem klidně 10-15 let sáhnout, pak provedete prosvětlení či zmlazení, korekci následující rok a pak zase 10-15 let bezůdržby.

Nejsem příliš přítelem zmlazování na pařez.

Ano, já vím. Ale toto byly opravdová košťata, větve plné chorob a některé už měly vyhnilé kmeny (rekord byl průměr dutiny cca 30 cm). Odlámané suché větve vesele hnily dovnitř. Odrůdy noname. Zbytečně bych ztrácel čas se zmlazováním a čekáním na zázrak. Raději jsem zasadil nové. Sice si pár let počkáme na první jablíčko, ale nebude to zbytečná práce ani čas. Taky mi těch velkých stromů bylo líto, ale prostě to měli za sebou.

předtím to vyznělo jinak, ale obměna sadu je opravdu lepší než nutit stromy k přesluhování.

No a pak také můžete mít 10 odrůd pro 10 měsíců v roce a ne skoro vše "od října do vánoc".

Ale vysokokmeny jsou právě o tom, že na ně nemusíte řezem/střihem klidně 10-15 let sáhnout...

Denně vidím takto zanedbané "mladé"vysokokmeny, kdy majitelé ve středněvyšším věku pro nemohoucnost, nebo neochotu s přehuštěnými korunami nic nedělají.

Každé druhé jaro (alternace) se koruny mění v jeden velký bílý květ.A když strom nevynechá, tak se na podzim brodí malými padančaty... pořádné jablko mezi nimi aby jeden pohledal.Pak si stěžují, jak to mají těžké, že musí vyvážet plná kolečka jablek do snozy.

Když už nic, tak alespoň prosvětlovat, suché odstraňovat, staré nemocné dřevo nahrazovat mladším, lépe postaveným sousedem!

Ale vysokokmeny jsou právě o tom, že na ně nemusíte řezem/střihem klidně 10-15 let sáhnout...

Denně vidím takto zanedbané "mladé"vysokokmeny,...

Poněkud zaměňujete pojem vysokokmen a odrůdu dlouhého vývoje. Ve starých sadech se na vysoko- a polokmenech pěstovaly všechny odrůdy. Tedy jak ty silně plodné a slabě rostoucí (Ananasová r., Bernské růžové, James Grieve,...), tak i ty bujné dlouhověké odrůdy (Smiřické, Boskoopské, Blenheimská r. Kardinál ž., Grávštýnské, Solivarské u., Strýmka aj.) Ty první vyžadovaly pravidelný řez, průklest, zmlazování, jinak zastavily růst, střídaly jinak pravidlenou plodnost a nesly brakovité ovoce. Tyto stromy už vidíme málokde, protože se nedožívaly - vzdor semenným podnožím - příliš vysokého stáří. A tak se dnes setkáváme prakticky jen s těmi druhými - velkými, ale relativně zdravými stromy, stále si držícími přírůstky, s tendencí k samozmlazování, přinášejícími slušné sklizně relativně kvalitních plodů, a to bez zásahu pilou. Mohou mít na kmeni vlky, uvnitř dutiny,  nějaké uschlé větve, ale z ohbí těch starých skloněných vyrůstají mladé. Stačí šetrně odříznout ty suché, příliš zahušťující a skloněné větve a strom může dát ještě hodně úrod.
    Každý nechť si obmění svoji zahradu jak chce. Já ale nejsem přítelem léčby pařezovým šokem všech stromů naráz, nota bene týká-li se to zahrady rodičů. Lojza to popsal emotivně (větve vyhnilé dovnitř), ale spíš proto, aby si zdůvodnil, proč tak činil. Pokácet 12 stromů je pro silného chlapa brnkačka, vytrhat jich polovinu i s kořeny je horší. Jistě by bylo reálné, kdyby se novými stromky nahradilo jen 6 nejhorších. Do doby nástupu pořádné plodnosti by tak byly aspoň ty no name štrudláky. Pak by přišel čas i na ně.

Pěkně jste to napsal.

Jsou odrůdy které potřebují ovocnářskou péči bez ohledu na pěstební tvar

a

jsou odrůdy, které vystačí s péčí arboristickou (péči o zdraví a nikoliv o tvar).

Nesoudil jsem jestli 12 je málo nebo moc, nevím totiž kolik jich zbylo. Například 12 z 60 (tucet z kopy) je přirozená obměna a nikoliv holoseč.

Tak může být, že mamka štrůdl moc nedovede. Zkuste od babičky, máte-li. Nedávno jsem na ochutnání koupil pět jablek světové odrůdy Gala. Jsou na stole v kuchyni už asi dva týdny, zcela beze změny. Stejně lesklá, stejně tvrdá. Tuhle manželka (babička) dělala štrůdl a volala mne, abych se šel podívat, jak křehká a vcelku chutná je dužina žlutých noname jablek ze zahrady. Byť jsou povrchově scvrklá a ne moc kvalitní, loni prakticky vše zmrzlo a sklidili jsme jen pár plodů bez semen. A teď dědku, raď.

Tak jsem o minulém víkendu dovezl ze sklepa u "velké zahrady" bedýnku čerstvých, že když Petr bude mít zájem...

Petr zájem neměl a bedýnku objevila manželka. Dopadlo to tak, že až na jeden kus ji připravila dětem a sobě k zakousnutí u TV. Takže foto dvou posledních mohykánů loňská a předloňská sklizeň.

Takhle jsem to, Stando, ale nenapsal, že? Ten Jonalord tento rok moc nevydržel. Kam se hrabe třeba na Melrose. Je asi tak na úrovni mého Topazu, jak to vypadá.

To, že nevydržely ty vybrané do příslušné bedýnky není rokem, ale tím, že manželce připadly lákavější než ostatní 2 bedýnky se Síriem a Rubínem (není to zeleninová 15 kg, ale jen kartónová co se v nich na krámy dávají 3 kg okurek nebo 5 kg rajčat). Ono ve sklepě (kde lépe vydrží) jich ještě tak 10 kg bude. To, kdy má chut'ové optimum konzumní zralosti je různé a věřím, že i v březnu budou Jonalordi "spolehlivě průměrným jablkem". Šlo o to, že jsi mohl porovnat ten plod z 2013 s únorovým výběrem uskladněných 2014 a pak v březnu, květnu a červnu ještě další ....

Jisté je, že u Jonalordů (i ostatních vybarvujících až ve skladu) je obtížné vystihnout optimální sklizňovou zralost. Sklízet totiž plně vybarvené plody znamená podstatným způsobem snížit uchovatelnost plodů a naopak sklízet příliš brzo zanmená ubrat plodům cukry a šťavnatost.