Popel na zahradu?

Čistý oxid uhličitý je plyn bez zápachu. Viz Wikipedie:

Oxid uhličitý, archaicky uhlec je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může v ústech mít slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch. Vzniká reakcí uhlíku s kyslíkem (spalováním):

CO2 má mírně dráždivý zápach, je bezbarvý a těžší než vzduch. Je nedýchatelný. Mrzne při -78,5°C a vytváří sníh.

Oxid uhličitý......Při vdechováním nosem je patrný jako štiplavý, kyselý zápach.

Protože reaqguje s vodou na kyselinu siřičitou a z té dalším okysličením vzniká kyselina sírová.

V nose bude asi štípat.

uhlicity na siricitu? Nejaka jadrova synteza?

Prosím Vás,  Wikipedii netřeba brát příliš vážně. Oxid uhličitý je v první fázi bez zápachu, pokud je čistý a suchý. Cítit ovšem můžete jen to, co se dostane k senzorickým buňkám nosní sliznice a ta je vždy vlhká. Takže většinou vnímáme oxid uhličitý jako plyn kyselého zápachu. Pokud si chcete čichnout suchého a čistého oxidu uhličitého, použijte sněhový hasící přístroj nebo suchý led nebo se nakloňte nad gril s dohořívajícím dřevěným uhlím, v tom je síry opravdu minimum. Asi zjistíte, že přece jen ten slavný CO₂  poněkud kysele zavání. Člověk to ovšem cítí až při koncentracích nad 4-5 %. Je to pochopitelné neboť koncentrace CO2 ve vydechovaném plicním vzduchu je kolem 4 %, takže příroda to zařídila abychom se stále "necítili". To, co "razí" z popelníku se žhavými zbytky uhlí je opravdu spíše oxid uhličitý než siřičitý, i když ani ten není vyloučen.

Pokial si chete cuchnut vlhkeho CO2, tak si otvorte mineralku a cuchnite si. Pivo a sampus nie, tam uz vonaju ine veci.

Víte co, čichněte si ke sklenici se sifonem. Pak zkuste zapálit sirný knot a čichněte si k dýmu. Velmi pravděpodobně poznáte rozdíl.

Uhlí z Polska bylo výborné na hoření, ale mělo velmi vysoký obsah síry.Pracoval jsem (1992- 2002) v kotelně s pořádnými filtry -4x do roka spal. zkoušky, ale při zkouškách jsme toto uhlí nesměli přikládat = neprošli bychom pro vysoký obsah síry. Množství popele velmi nízké,přesto obsahovalo síru. To ostravské nebo mostecké se mu nemohlo rovnat ani ve výhřevnosti! Polské =vys. výhřevnost.

SíRA

Já se nemůžu udržet, jak tu čtu od mnohých o síře jako o něčem, čeho se máme obávat a nesmí to do půdy. Je to základní biogenní prvek, součástí některých aminokyselin; v některých sloučeninách (které jsou třeba v cibuli) dokáže detoxikovat z organismu i rtuť, kterou jinak ledviny či střeva nevyloučí.

Vyrostl jsem v Oslavanech, kde byla uhelná elektrárna, která zásobovala Brno elektřinou. Za komunistů se žádné odsíření neřešilo; v závětrné straně komína stačilo mnohdy na minutu zvednout ruku a pak prach sfouknout. Někdo by řekl ekologické neštěstí - ale opak byl pravdou. Babičce na zahradě vše úžasně rostlo!

Elektrárna už je 20 let zrušená, prý docházelo uhlí, ale možná i kvůli porevolučním ekologickým tlakům, odsíření už se nevyplatilo. Ta samá zahrada plodí míň, je to vidět na ovoci, i ořechy jsou poloviční a jak kameny. Je i víc škůdců (to možná všude).

Přesně toto mi potvrdil agronom družstva, kde žiju nyní. Je si toho vědom, protože v této zemědělské oblasti je nedostatek síry. To je problém hlavně při pěstování řepky nebo zmíněné cibule. A cibule se tam moc nedaří. Co bych dal za takový aktivní elektrárenský komín nebo aspoň zahradu v závětří komína vlastního. Letos mě ale napadlo rozhodit po zahradě alespoň 3 pytle sádry - je to dehydrovaný sádrovec CaSO₄. Levnější by bylo použít drcený sádrovec, ale nevím kde ho sehnat. Mohl by být těžený (je jen 1 důl v ČR) a nebo energetický, který je výsledkem odsíření elektrárenských komínů reakcí s vápencem. Sice neznám nikoho, kdo hnojí sádrou, mě to evidentně pomohlo. Cibule konečně narostla a švestky, dříve scvrklé předčasně padající, letos mám poprvé nádherné.

Jo-jo, všeho moc škodí a taky všeho málo škodí. A není nad to mít rozbor vlastní půdy, jinak nevíš, čeho je moc a čeho málo. Někdy stačí znát geologické podloží a zbytek si domyslet.

tovog