Nedohořelý popel se nerozlozi?

Ano, akumulace organické hmoty v úrodné vrstvě půdy se dá vyjádřit jako množství spalitelného uhlíku. A laboratorně se tak i stanovuje. Jenže laboratorní postup nerozliší, je li to uhlík ve formě polysacharidu, oligosacharidu, tuku (lipidu), komplexu humusových látek a nebo jen prostě redukovaný uhlík.

Jílové minerály jsou také výborným sorbentem, ale nitrifikovaný dusík (tedy ledky) nezadrží. k tomu potřebujete sorbenty jako je DU nebo komplex humusových látek (rašelina, kompost,...).

SfK.

Zde je zpráva z jednoho pokusu na českém poli.

Já zkoušel u sebe aplikovat uhel vlastí výroby v těchto dvou místech:

1. Na vegetační/zelené střeše - míchal jsem si substrát v poměru 6 dílů hlíny, 1 díl dřevnatého kompostu, 1 díl podrcených cihel, 1 díl biouhlu. Problém zelených střech je právě v postupném odplavování živin a minerálů (i skrze geotextilii) a postupné okyselení substrátu a potřeby přihnojovat. Uhel jsem dával právě z důvodu jeho sorpčních vlastností (vázání živin které by se jinak odplavily), jako zásobárnu vody díky jeho nasákavosti i jako vylehčující prvek (spolu s cihlou řeší drenáž). Mám na střeše asi 30 druhů rostlin (levandule, tymián, mateřídkouška, yzop, máty, oregáno, hojník, rmen, agastache, huseníky atd.) druhým rokem a zatím jsem spokojený. Rostlinám se daří v extrémních podmínkách parného léta (zaléval jsem jen 1x v době dlouhého sucha), zároveň je půda dobře propustná pro vodu, přebytečná odtéká pryč, přes zimu se mi nestalo, že by nějaká rostlina uhnila (a to tam jsou středomořské, které nesnáší přemokření). Uvidím jak to dopadne s potřebou přihnojovat. 
2. Na záhonu, který jsem od hloubky půl metru prosypával směsí kompostu, uhlu a původní překatrované zeminy (jinak je zde spousta kamení). Rostliny rostly o dost lépe než na neupravených záhoncích (ikdyž o to se zřejmě už zapříčinilo samotné odstranění kamenů a přidání kompostu). Zemina je i po dvou letech bez rytí kyprá. Budu dále testovat a spoléhám na schopnost uhlu výrazně omezit odplavování živin.

spoléhám na schopnost uhlu výrazně omezit odplavování živin.

Absorbuje když je potřeba, uvolní na povel když je potřeba. Ono by to bylo takové malé perpetuum mobile. Když spolknu uhlí abych zastavil s****u, naváže na sebe škodliviny. Potud ok. Ale kdyby je zase hned uvolnilo, celý efekt je na nic. Tedy je neuvolní. A uvolní je kdy? Pro mne je srozumitelný a přijatelný názor SfK.

Ono uvolňování popsal pan Hlavatý v příspěvku z 28.12.2017 10:43 na 4. obrázku (s tím fixou podtrhnutým textem).

Uvolňují se, ale pomalu. Váží se na něj a neodplavují. Šahají si pro ně přímo kořeny, houby atd.

PR polopravdy.

Je smutné, když to pak dotáhnou až k dotačním paradoxům jako je spalování slámy a kukuřice buď přímo anebo prostřednictvím bioplynových stanic. Pak se dočkáme toho, že smluvní pokuty za nedodání biomasy jsou tak tvrdé, že slepice nemají šrot a krávy siláž. Načež zdraží vejce a mléčný tuk. Ona kravka dojí při snížení krmné dávky přibližně stejně, ale tučnost mléka klesá.

Uhlík do půdy dostanete stejně zaoráním posklizňových zbytků nebo zeleného hnojení. Jen u toho nebudete mít tak sofistikovaný výklad jako v reklamách na biouhel. Ano, i sláma se dá nacpat do retorty a karbonizovat. Je to postup efektivní pro aridní oblasti jako je Řecko, Albánie, Makedonie,, Itálie či Španělsko. V našich klimatických podmínkách mírného pásma či v deštivé Anglii je efektivnější klasické zaorávání posklizňových zbytků mkaždoročně a opakovaně.

Ad adsorpce - je výměnná a trvalá. Trvalá je například pro hliník, který se uvolní až s poklesem pH pod 4. Výměnná sorpce je taková, kdy kořeny rostlin či bakterie si vezmou nějakou živinu a místo ní umístí nějaký jiný iont (např H+, CO2,...).

SfK.

S tím biouhlem by se to nemělo přehánět. Nepřipadá mi to moc bezpečné. Od sousedů mi chytlo u plotu asi 10 m² suché trávy.

Absorbuje když je potřeba, uvolní na povel když je potřeba. Ono by to bylo takové malé perpetuum mobile

Ono v tom hrají roli kořeny rostlin, které jsou částečně schopny adsorbopvané živiny nasát. Podobně se chová hydrogel, který naváže vodu a pak ji - ač dost neochotně - dokáže část odevzdat rostlině.