kočka na zahradě

S výrem je to pravda. Viděla jsem to asi před dvěma lety osobně, jak výr nalétl na kočku našich sousedů, která seděla na plotě. Nevěřila jsem tenkrát vlastním očím, ale podle ornitologů je výr schopen uchvátit i jehně nebo malého psa.

To já bydlím u dost frekventované silnice a nemusíme mít ani výry, kočky obmněňujeme asi tak 3× do roka.

Toxoplasma gondii je původcem onemocnění zvaného toxoplazmóza. U člověka probíhá ve většině případů podobně jako běžné, chřipce podobné virové onemocnění, za něž bývá často chybně diagnostikována. Po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst až do konce života. Vážné následky může mít toxoplazmóza u osob s poruchami imunity (u pacientů s AIDS, nebo při podávání imunosupresiv apod). V případě infekce matky v těhotenství může dojít k závažným poškozením plodu. Hlavními zdroji nákazy je především nedostatečně tepelně upravené maso nebo potraviny kontaminované trusem nakažených koček. V závislosti na potravních zvyklostech a dalších faktorech se promořenost toxoplazmózou mezi různými zeměmi značně liší. V České republice je nakažena asi třetina osob. Zdroj: web Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Každý si může vybrat jaké riziko podstoupí u sebe a svých dětí. Jen doporučuji brát s velkou rezervou tvrzení některých diskutujících zde, kteří nezodpovědně zlehčují rizika soužití lidí a zvířat pod společnou střechou.

Pokud pečlivě projdete diskuse (což jste pohříchu neučinil), když již nedokážete číst aktuální odbornou literaturu například v systému Medline (pokud jen okrajově tušíte o co se jedná) a nebudete zoufale hledat informace, které odpovídají omezenému stavu vědění (-20 let), zjistíte, že se opíráte o medicínsky historicky cenná fakta. Pokud chcete o problematice psát, je možná pro začátek dobré ji nastudovat.

Doporučuji tedy brát předchozí příspěvek čtenáře, který se omezil na citaci populárně vědeckého, bohužel aktuálním medicínským odborným zdrojům odporujícího článku s VELKOU REZERVOU.

Fakt, že dětinsky zopakujete a popíšete (velmi nepřesně) průběh onemocnění pouze dokresluje eufemismem řečeno velmi okrajovou znalost problematiky.

Čtenář, který by považoval informace podané masovým vrahem za výmysl si může udělat obrázek o reálném stavu studiem epidemiologické situace u nás i ve světě, dále může nastudovat zdroje WHO a nastudovat, jak se k problematice toxoplazmózy staví autority infekčního lékařství formátu Evropského, či dokonce světového a to dokonce i v screeningu toxoplazmózy u nejcitlivější skupiny lidí - tj. gravidních žen.

Je mi trapné odkazovat čtenáře na již podané informace o množství rezervoárů toxoplazmózy okolo nás a o promořenosti toxoplazmózou i těch skupin populace, které kočku viděly jen na obrázku.

Zlehčovat se nemá nic, co je zdraví škodlivé, počítám v to i prostou člověčí hloupost , či nepochopitelnou a nezodpovědnou lidskou lenost při vyhledávání informací. Pokud jsme ve vyhledávání nových informací líní, jsou námi podané informace dobré pouze pro potřeby "novinářů" periodik ála bulvární tiskoviny, či komerční TV.

Děsit navíc čtenáře komplikacemi u chudáků trpích HIV infektem s klinickými mprojevy AIDS , či pacientům v imunosupresi je pak  opravdu bulvár, či úmyslný primitivní hyenismus. U obou skupin pacientů je nutné soustředit se na boj s infekty obecně a režimová opatření, největším a nejčastější příčinou úmrtí u pacientů s  projevy AIDS  jsou virové zápaly plic a zápaly plic způsobené Pneumocystis Carini, pacienti v imunosupresi jsou v nás v Čechách zaplať pánbůh hospitalizování  do té doby, než se podaří jejich stav zlepšit do té míry, aby nebylo přemrštěným rizikem propustit je do domácí péče. I zde je nejvyšším rizikem infekt zapřičiňující virový zápal plic, pneumocystové záněty plic jsou zde méně časté. Nejčastější příčinou infekčních komplikací lidí v imunosupresi je v naprosté většině virový infekt přenesený  nejčastěji kapénkovou nákazou z jiného člověka, dále pak septický stav, kdy  pacientův organismus atakovaly bakteriální kmeny, jinak   u zdravého žijící ve smíru v jeho tlustém střevě, či na kůži. U těžce imunosuprimovaného pak překonají oslabené imunitní bariéry a proniknou do krevního pacienta nemocného.

Považuji za zbytečné podrobně reagovat na tento příspěvek, nicméně pokud by si někdo chtěl ověřit správnost mých tvrzení a považoval by snad web PřF UK za nedůvěryhodný, může si je ověřit např. zde. Pro zajímavost, v USA se uvádí asi 60 milionů infikovaných, tj. méně než 30%. A jen maličkost: je docela legrační ohánět se Medlinem, což je nástroj, na jehož zvládnutí stačí studentům prvního ročníku 1.lf UK jedno cvičení v délce půldruhé hodiny.

pro Oxalistriangularis, díky za Váš příspěvek, rád doplním Váš příspěvek.

Samozřejmě k zbídačené zvíře, které trpí chronicky hladem může trpět jinými nemocemi - typicky cizopasníky.Týká se to jak psů, tak i koček.

Dále se oslabená zvířata se mohou nakazit chlamydiovými infekcemi - ty se projevují u zvířat, která jsou oslabená hnisavým výtokem z nosu a očí . Léčí se antibiotiky. Protilátky proti chlamydiím (tj. zvíře se s infekcí setkalo a poradilo si s ní se například u psů popisuje mezi 20-70%!)  Kupodivu nenaleznete popsaný přenos na člověka. Chlamydií (je jich mnoho typů, ty parazitující na zvířatech se na člověka podle všeho přenáší hůře) se člověk nejčastěji nakazí při pohlavním styku s nakaženým člověkem (70%  nakažených chlamidii přenáší, ale tito lidé jsou bez jakýchkoli příznaků a o infekci namají tušení) 

Zpět ke zvířatům - Chlamidiové infekce si spíš všimnete u koček, než u psů, u těch totiž bývá toto onemocnění překryto dalšími doprovázejícími bakteriálními, či virovými infekty.

Kočky, podobně jako lidé a primáti mohou trpět i kočičí formou syndromu ztráty imunity. (nepřenosné na člověka). Nejčastěji jsou ale kočky zbídačené nulovou péčí. S pejsky je to, co se týče úrovně péče a s tím související nemocností podobné. Dobře opečované zvíře se dožívá v dobré kondici násobků toho, co vychrtlá kočka, která nedostala nikdy pořádně nažrat, nebo pejsek uvázaný u boudy a krmený celý život zbytky.

Ač kupodivu riziko škrkavek z trusu není velké, pro klid duše, přes to, že Váš pejsek dělá pořádek stačí koupit antiparazitární veterinární lék, nejlépe tabletu  Drontalu a dát ji do kuličky mastného mletého masa. Na rozdíl od domácích miláčků venkovní zvířata Drontal v mase zhltnou, ani neceknou.

Škrkavky jsou nejčastějším parazitem u koček a psů. U psů ale většinou nevyvolávají tak dramatický klinický obraz, přesto je pejsek stejným rezervoárem,  vyplatí se proto i na pohled zdravého psa "přejet" periodicky Drontalem. Koneckonců činím tak i u koček a kupodivu hlavní motivací u mě není strach z nákazy, ale snaha udržovat zvíře naprosto fit a ve formě.

Závěrem chci proboha upozornit na to, že v žádném případě netvrdím, že musí člověk cizí blbost suplovat péčí o cizí zvířata. Píši jen o situaci, kdy chci být naprosto v klidu a nechci zvířata povraždit.

Podotýkám, že osobně jsem ošetřil a opečoval takové množství cizích domácích zvířat, a drobných divokých zvířat, že jsme se s místně příslušným veterinářem stali přátelé a léky od něj dnes dostávám za nákupku. Ale to je ale pouze můj life style, a vede mě k němu jen vztah ke zvířatům a nikomu takový přístup nevnucuji. psal jsem pouze o tom, jak v krajním případě eliminovat obavy ze škrkavek.

Dovolím si upozornit na tento fundovaný článek, autorka je bioložka.

TO je pěkné, ale paní bioložka by si měla nastudovat aktuální medicínský  pohled na problematiku jak z hlediska infekčního, tak epidemiologického, tak, aby článek byl skutečně fundovaným a odpovídajícím stávajícímu stavu vědění.  Toxoplazmoza je prostě nejrozšířenější zoonozou vůbec a to bez ohledu na to, že kočkovité šelmy mohou ve svém trávicím traktu hostit oocysty toxoplazmózy.

Stručně - promořenost toxoplazmózou u lidské populace je masivní i tam , kde kočky nejsou. Není tedy pravdou, že jsou zodpovědné za rozšíření toxoplazmózy mezi lidskou populací. Ale abych byl spravedlivý, znám i dost lékařů, kteří v této problematice ustrnuli v okamžiku složení státní zkoušky z infekčního lékařství a od ukončení školy se nenamáhali studovat nová fakta (pohříchu nejen o toxoplazmóze)

PS. Až budeme nemocnými bude zajímavé se zdravotním problémem navštívit fundovaného biologa, třeba fundovaně pomůže.

Vážený pane Alí, no tak, buďte, prosím, k těm, kdo se bojí třeba o děti, jak se tady psalo, trošku smířlivější.Ale vážně. Když jsem četla příspěvky, usmívala jsem se při vzpomínce na našeho syna.Když mu byl necelý rok, ještě nechodil, lezl, naučil se pozorovat vlaštovky a jiřičky.Dojímala jsem se, jak mám úžasné a vnímavé dítě, než jsme zjistili, že pod hnízdy konzumuje také to, co z nich vypadne.Jako mladá matka a zdravotnice navíc jsem sice zasáhla, ale stejně to stálo řadu týdnů hlídání, plácání přes ruku atd. a to nevím s kolikaprocentním úspěchem. Takže obavy z chorob docela dobře chápu, zvlášť u městských maminek.Ale stejně jako všechno to chce chladný rozum. No, syn ve zdraví vyrostl / hodně, když byl tak dobře živený/, vystudoval a jsem na něj děsně pyšná. Doma žádné zvíře nemám, jen dcera občas přiveze morče, ale když nás sousedovy kočky při příjezdu na chalupu letí ozlomkrky přes plot přivítat, za ty rukavice v záhoncích to věru stojí. Ale je to jen můj postoj, každý si dělá, jak mu vyhovuje.Zdravím MH

Za účelem udržení kondice a zdraví podáváme našemu psovi preventivně odčervovací přípravek zhruba každých půl roku. Sousedovic kočky už k nám nechodí od té doby, co se ujal hlídání svého teritoria náš pes. Díky jeho pilnosti máme sice vyběhané dálnice okolo domu, na dvoře i v zahradách, ale přizpůsobujeme tomu nově i naši zahradní architekturu. Kam se ty sousedovic kočky od té doby poděly neví dokonce ani náš soused, čemuž se při jeho "péči" o ně ani nepodivuji .