Začala mě bavit zahrádka. Je to divné?

Zdravím všechny zahrádkáře. Rád bych se zeptal, kdy se u Vás objevil zájem o zahradu a zahradničení a jak se projevuje. Když jsem byl kluk, musel jsem u nás na vesnici samozřejmě pomáhat na zahradě. Hrozně jsem to nenáviděl. Snažil jsem se okopávání, zalévání, rytí a různým podobným činnostem vyhnout, jak to jen šlo. Když jsem dospěl, oženil se a měl děti, pořád jsem obdělával zeleninovou a ovocnou zahradu, abych měl jejich produkty pro rodinu a abych pomohl stárnoucím rodičům. Ale pořád to pro mě byla jen nutná povinnost. A pak, přibližně ve věku 39, se něco stalo, začalo mě to najednou bavit a trvá to už několik let až do dnes. Vyhlížím první příznaky jara, připravuji sadbu, plánuji, co ještě bych mohl vyzkoušet pěstovat, vysadil jsem mnoho vytrvalých rostlin, které vyžadují péči, nakoupil spoustu nářadí a mechanizace, postavil skleník, učím se prořezávat stromy, zúrodňuji a zvelebuji, co se dá a s potěšením pozoruji výsledky své práce. Každou volnou chvíli trávím venku na zahradě, na sadě, na louce. Můj starý otec s úsměvem říká, že jak chlapa začne bavit zahrádka, je vyřízenej. Jak to máte Vy?

Stejně, jenom místo skleníku mám od loňska slepice. Asi je to věkem, bud clovek dostava rozum, nebo ho ztraci

Je to jeden z příznaků nastupující impotence. Mě baví zahrada už 40 let.

Nebude tak zle, vsechno je funkcni, jenom uz nemusim chodit do prace tak si to kompenzuju, abych neshnil v kresle.

Pane Miloši, ! Úžasné vyjádření! To je hláška dne!

Josef.

Zdravím.

Budu asi vaše o něco mladší sestra. Taky jsem z vesnice, polní práce byly za trest, furt neco plet, hrabat trávu, na podzim rýt rýčem ty lány... Ovšem nic nepřekonalo ručně obírat mandelinky - to bylo nejhorší peklo mého dětství. Obírání rybízu po kuličkách nebo čistění angreštů na zavaření pro naši rodinu na celou zimu, loupání pytle fazolí, to jsem v pubertě proklínala. Na VŠ jsem si pak začala kupovat květiny a pašovat je do zahrad babiček i naší, pak jsem začala pěstovat na balkoně v podnájmu rajčata a ředkvičky a salát, měsíční jahody, k tomu další květiny. Po třiceti jsem si pořídila vlastní bydlení se zahradou, prostor pro květiny se zvětšil. Ale bylo místo i na rybíz, maliny, jahody, i ty ředkvičky a salát. S dětmi to pak dostalo další rozměr, ovocných druhů přibylo, zeleninu mám taky už ve větším rozsahu.  Ale dělám to jenom tak, aby se to snědlo pokud možno v čerstvém stavu, zbytek do buchet nebo zamrazit, zelenina stejně. Sázím jenom tolik, aby to vyšlo pro rodinu a neco navíc, ne galeje a co potom s tím. Ovoce jsem si vybrala tak, aby keře plodily postupně a byly zajímavé, takže ne deset keřů v jedné odrůdě, spíš pět keřů v pěti odrůdách. Brambory, cibuli a jablka na uskladnění nakupuji u místního zemědělce. Svoje zahradní aktivity postupně rozšiřuji i na "vyvdanou" zahradu na chatě, čímž narušuji tchýniny zažité zvyky a něčím se mi podařilo strhnout i rodiče, kteří v důchodu začali přistupovat k zahradničení taky jinak. Teď nás to baví, zahrad si užíváme, povídáme si o tom, vyměňujeme semena a sazenice, paráda.

Asi to divne je... Pred desiatimi rokmi som bol cisto panelakovi clovek, zacal som so sadenim redkovky do 20cm hlbokej brazdy a ostrihal som jablon namiesto broskyne - vsetko na velke zdesenie mojho suseda - dlhorocneho zahradkara. Dnes sa strachujem z prichodu mrazu - ako sa patri podla navodu na tomto portali, citam nemecke pomologie z rokov 1700-1890 a som predvolany na mestsky urad kvoli nepriznanej dani za stvrtu (4!) zahradu. Zacal som navstevovat psychiatra s tym, ze pracovnu terapiu uz nejaku mam... Je to divne...

Mám to úplně stejně, dřív jsem nenáviděla rozpis prací o každých prázdninách, které je nutno každý den udělat, kde mimo jiné byl každý den minimálně jeden záhon něčeho vyplít. Nikdy mě to nebavilo. Pak jsme si postavili domek, zahrádku udělali na zelené louce novou a stal se ze mě zahradní šílenec, který denně pročítá tyto diskuze, strachuje o svoje meruně a broskvoně před každým mrazíkem, monilií či kadeřavostí, pro raritu je ochoten jet 300 km tam a zase zpátky / ještě že mám podobně postiženého muže, který tyto moje eskapády toleruje -protože asi vidí, že pokud to na zahradě nebudu mít, tak asi umřu/. Mám euforii, když se mi podaří ukořistit v zahradnictví nějakou novinku, naopak šílím, když to třeba už nestihnu, že budu muset zase půl roku čekat... z práce letím první na zahradu zkontrolovat, kolik nových květů zase vykvetlo... Je to vážné, přátelé, nemůžeme být třeba něčím ozářeni nebo tak něco? :-).

Mne na zahradě nejvíc baví sedět na lavce a drbat psa nebo kočku za uchem. Je to divné? A to mne baví už odmalička.

Rytí, pletí to mne nebaví, proto ani nemám jediný záhon s mrkví a podobným neřádstvem, nakonec to ani nejím, tak proč bych to pěstoval. Moje Beruška to teda jí, ale taky ji nebaví to pletí, tak si  to teda musí koupit.

Pak mne ještě baví pojídat všeliké ovoce přímo se stromu, ale už mne nebaví to trhat a zpracovávat, takže co se nesní přímo ze stromu, to necháme shnít na stromech nebo pod nimi. Pokud to teda nesežerou psi.

Mám to úplně stejné jsem ročník 1971 a v 39 letech se z nutného zla stal koníček a rok co rok se na zahrádku těším víc a víc. Hlavně na stromy. Často si z toho dělám srandu a v hospodě se bavíme s chlapama že už jsem v přechodu :-). Nejlepší na tom je že to baví i manželku, ta si dělá okrasnou zahrádku, takže víkendy strávíme manuální prací a jsme oba spokojení. 

Pavel