Jsme ještě národem zahrádkářů?

Krásně jste to uzavřela paní Lído, svatá pravda H.

Neví, nevím, zda to paní Lída, dobře uzavřela. Určitě si nikdo neodpočine, když bude celý víkend rajtovat po zahradě travním traktorem a bude se mu pod zadkem plašit 18koní. To co vidím okolo nemohu nazvat jinak, než údržbou plochy, kterou někdo vlastní a říká tomu zahrada, tomu se nedá říct ani park. Mělo by se to rozlišovat. Jsou pidi zahrádkáři s plochou obdělávané půdy, která je menší, než panelákový obyvák, kteří o tom svém zahrádkaření nejvíc nakecají, jsou zahrádkáři s plochou až třeba několika desítek arů, kteří jsou samozásobitelé zeleninou po větší část roku, bramoborami na celý rok a případné přebytky, buď věnují, nebo zpeněží. Pro tuto skupinu zahrádkářů je trh s potřebnými nástroji nedostatečný, ti toho nakecají nejmíň, protože mají ještě králíky, kozu, ovce, nebo prase a to když se píchne, tak to je teprve relax. Pak jsou zahrádkáři, kteří si libují v plašení těch 18cti koní a jak se objeví sebemenší travička tak přímo šílí. Vidět pozemek za plotem, který se podobá miniparku, je téměř zázrak. Vybudovat něco takového, vyžaduje nemalé znalosti, nemalé finance a nekonečnou trpělivost a námahu to tvořit. Samozřejmě se to dá všechno pořídit za hromadu peněz, ale výsledek se stejně dostaví až za hezkou řadu let. Proto jsou parky u zámků tak krásné, protože je někdo cíleně založil a celou řadu generací o ně pečoval a vylepšoval.

brousek

Myslím, že zahrádkaření není o tom, jestli se to vyplatí finančně nebo ne. Ale určitě se to vyplatí pro člověka po tělesné i duševní stránce. Když přijdu po práci na zahradu, uvařím si kafe, natáhnu si nohy a poslouchám ptáky. To je v dnešní době plné stresu a hluku něco tak úžasného, že to nikdo žádnými penězi nezaplatí (pokud tam nejsou sousedi, kteří si ze zahrady udělali dětské hřiště). Když si člověk utrhne voňavou malinu, rybíz, jablko, třešničku, vytrhne si mrkvičku, hrášek, rajčátko, to vám nikdo nenahradí. A pohyb nám jenom prospěje. To i to pivko nebo vínečko chutná líp. A večer si sednout jen tak k ohýnku, ke grilu s masem nebo i jenom špekáčkem, to je přece sen. A když se najde i kousek místa pro bazének aspoň na ochlazení v těch letních vedrech, tak je idylka dokonalá. A ty naše dětičky na to časem přijdou taky, i když asi ne všechny. Ale nejhorší je, je do něčeho nutit. Jak říká manželka, zahradu jsme si pořídili my, ne děti. Takže zahrádkáři : užívejme si předsezónních příprav a těšmě se na jaro až zasejeme, okopeme, sklidíme, zavaříme, zamrazíme, usušíme...

Mě je 27 a asi ještě před šesti lety jsem jako skalní odpůrce zahradničení přeměňoval tátovi záhony na trávník. Pak jsem si našel přítelkyni a tu zahrádka bavila, postupně jsem podlehl a kus trávníku přeměnil zpět na bylinkový zháhonek a tak se to pomalu rozrůstalo. Pak jsem také narazil na toto fórum a oživil léta neviužitý skleník a tak nějak mě to postupně začalo pohlcovat. Nyní už pro mě i manželku je zahradničení koníček bez kterého si nedovedu představit život na vsi. V dnešní době mám 2 skleníky, fóliovník a 3 zeleninové záhony.

Musím říct, že mě tahle diskuse velmi potěšila. Sice mnozí z nás mají i určité překážky, ale i nadále zahrádkaří a starají se o půdu jako dobří hospodáři. Ikdyž třeba v malém, ale i tak se všichni podílíme na utváření krajiny a na zlepšení životního prostředí. Ty naše zahrádky jsou jako oáza v dnešní hektické době plné stresů. Přináší nám radost, někdy i starost, ale zcela jistě to stojí za to.

Moje slova paní Lído... pro mě je balzám na nervy 

Po obědě dítko usne a já se můžu jít uklidnit pletím záhonů, je to lepší jak Neurol a ještě z toho máme dobrou zeleninu a pěkné květiny.

Sad a pěstování ovoce mne bavilo jako relax po práci (pracoval jsem na postu vědecko technický pracovník) a i fyzická práce mne byla k duhu. Jenomže před mnoha léty se ještě dalo tímto přilepšit prodejem (do výkupu) do rodinného rozpočtu. Mé deti už celkem odmítali obírat rybíz i když jsem jim nabízel za kilo to co se platilo ve sběrně. Ne, že by se jim nechtělo pracovat, to ano ale vydržet několik hodin pracovat to už ne. Dnes je "jiná zábava" u všech věkových kategorií a snažit se prosazovat větší míru "samozásobitelství" je anachronizmus a už i já jsem větší půlku sadu prodal, protže jsem nevěděl co s ovocem a ani vlastní dospělé děti nejsou ochotné dojít do sklepa na chalupě pro ovoce a tak jej na jaře někomu vnutím ke skrmení ale i to je problém, nikdo už nic téměř nechová.

Važení všechno přijde krize se prohloubí dcera už plánuje co da do skleníku, pařníku a na záhony a jaké zvířátka pořídíme

Dobrý večer. Jsme pár kol. 30 let s 18 měs. synkem, bio zahradničení, sadaření a farmaření se věnujeme několik roků. Zahrádku a zvířata máme pro zábavu a užitek. Snažíme se pokud možno kupovat minimum ovoce a zeleniny, jednak kvůli tomu, kolik tyto produkty obsahují dusičnanů a kolikrát jsou chemicky ošetřeny. V neposlední řadě kvůli synkovi. Mohu říci, jako amatérský kuchař, že je to znatelný rozdíl, mezi bio zeleninou a ovocem v jídle. Jsme jedni z mála v naší vesnici a vůbec z mladých, kdo suší seno, otavu a denně krmí a seče čerstvou trávu kosou, když roste, pro zvířata. Před patnácti lety se lidé v naší obci dohadovali, kdo jaký obecní pozemek si poseče a usuší. Dnes nikdo králíky a zvířata nemá. Z našich vychovaných a vypěstovaných produktů máme radost, hlavně když chutná našemu dítku. Práce nás baví a mohu říci, že je i relativně čas a navíc předěláváme RD. Žena je na mateřské a mě jako zaměstnavateli a pánovi sobě samému o nic nejde. Zvládali jsme i když manželka po ukončení VŠ JčU zemědělské pracovala.  Oba jsme z farmářských rodin, kde jsme na práci byli zvyklí a vychováni k ní. Našeho syna se také snažíme k práci vést již od malinka. V sezoně jsem v práci od rána do večera, tak jsem rád, že mám doma zastání a vše jde dál i be ze mně. Synek je od narození zvyklí, že mu kolem kočárku vrčí traktor, motorová pila, křovinořez aj.proto se nebojí, jako děti mých kamarádů. Budeme doufat, že se nezkazí počítačem a televizí, ale to jsem odbočil. Prakticky maso, zeleninu,vejce a ovoce až na tropické nekupujeme. Roman Lesnictví a dřevařství

Pro mne je zahrada ohromný relax a vyčištění hlavy od monitorů. Množství práce na zahradě jde regulovat podle chuti. Jsem tam jen o víkendu, soustředil jsem se na stromy a keře, které nevyžadují tolik soustavné péče. Je propastný rozdíl mezi mými Jonatány, Spartany atd. a jablky z Kauflandu. Ta jsou krásná, ale dřeň mnohdy připomíná ochucený polystyren.  Navíc vím, jak chutná kamčatská borůvka, plody muchovníku, které markety nevedou. Děti znají litschi, mango, kaki, ale mnohé neochutnaly angrešt a rybíz. Národem zahrádkářů zůstáváme, svědčí o tom obrovské tržby firem prodávajících potřeby a vybavení.