Ačkoli tazatel střihl svůj révový keřík poněkud netradičním způsobem, nemyslím, že tím musel spáchat zcela fatální chybu. On nám totiž ve svém dotazu nesdělil, do jakého konečného tvaru hodlá svůj keř tvarovat. Jestli jej má například vysazen volně na drátěnce a hodlá pěstovat produkční tvar typu středního rýnsko-hesenského vedení, či jej má vysazen u pergoly, u zdi nebo ve skleníku, zda jej "potáhne" vertikálně, či spíše horizontálně, zda nechá plodit jeden, dva a nebo více výhonů, atd. Způsob tvarování révy a způsob jejího řezu přece závisí na požadovaném konečném tvaru. Proč by u pergoly, či u zdi, kde réva plní i estetickou úlohu nemohl být kmínek vysoký třeba jen 20 cm? U začátečníků ale nastává tradiční problém, že neví kam šmiknout, aby to bylo "správně", tedy aby réva plodila. Pro uklidnění tazatele uvádím, že réva je blbec, který si toho nechá líbit docela hodně, aniž by jí to připravilo o život a o úrodu. (Znám hodně pěstitelů, kteří o zásadách správného řezu ví... píp... a tak střihají podle metody "šmik sem - šmik tam". Ale neznám jediného z nich, kterému by se neurodily hrozny. I v nejhorším případě se totiž vždycky nějaké to plodné očko naštestí zachrání). Takže hlavní je při řezu dodržovat základní obecnou zásadu, že hrozny se urodí pouze na těch letošních nově rostoucích výhonech, které vyrůstají z loňských výhonů, nikoli z výhonů starších. Na začátku to s nůžkami v rukou dá sice trochu přemýšlení, ale za pár let používání systému pokus - omyl se z toho stane radostná střihací rutina. Hlavně se nebát!