Modrý prach

Dobrý den. Velice Vám, paní Jarčo, děkuji za odpověď. Zkusím přidat mléko. V hospodářském zázemí bych ani jiný nátěr než vápno nepoužila, udělá minimální vrstvičku, která je málo nasákavá. Ale možná také proto, že takto bílíme celý život, přinesla jsem si to už z rodiště, a zvyk je železná košile. Srdečně MH

Rozdrcené modré sklo.

Děkuju vám všem za informace. Zkusím to modré sklo rozpustit ve sklenici vody a přefiltrovat přes dámskou punčochu. R.

Šmolka je velice staré barvivo - myslím, že se používalo už ve středověku, modrou barvu mu propůjčuje kobalt (chemicky to je křemičitan kobaltnato-draselný). 

No jestli je to něco na kobaltu, tak to silně "zavání" těžkými kovy a ty jsou na indexu. Třeba jen takový silikagel (vysušovací krystalky) jemně dotovaný - přibarvený jako indikátor nasycení vlhkostí kobaltem je zakázán v celé EU.

No jestli je to něco na kobaltu, tak to silně "zavání" těžkými kovy a ty jsou na indexu

Ale jděte. Určitě doma používáte nějaký malovaný porcelánový nebo keramický hrnek. Pokud je glazovaný modře, vězte, že to jsou sloučeniny kobaltu. "Drží" tam dobře, a nevymývají ho ani slabé kyseliny.

S tím kobaltem jsem si to nevymyslel a skutečně nám EU zamotala hlavu, protože kobaltem dotovaný silkagel se používal k vysoušení optických přístrojů snad staletí. Ještě jednu látku znám modrou tedy prášek, který se namíchal do vazelíny a podle označení na protikuse se zaškrabávaly kluzná pouzdra a to byla tzv. Berlínská modř".

Berlínská modř - superkomplexní sůl železa je v pevném stavu skoro černá, modrá po zředění. Pochybuji, že by jí byla tříkilová piksla na staré chalupě.
    Ta šmolka( modřidlo, jak jsme mu říkali) se přidávalo do vápna, jak bylo řečeno. Mírný přídavek do nečistého - zažloutlého vápna způsobil, že nátěr byl opticky bělejší. Protože se dvory, chlévy, kurníky králíkárny ale i kuchyně bílily snad každý rok,  nádoba s práškem byla stále po ruce. Když přišel do módy luxol palisandrového odstínu jako univerzální normalizační odstín dveří, oken, štítů,  podhledů, přestalo se modřidlo používat, modrý nádech s hnědou barvou neladil, na rozdíl od mírně zažloutlé bílé.

Netvrdím, že nemáte pravdu, ale nepaušalizujme. Silikagel (ten se snad dá koupit stále) obsahoval rozpustnou sůl, kterou bylo možné snadno vymýt, což v případě skel obarvených oxidy, glazur a různých smaltů neplatí.

Vědecké poznání jde stále dál a tak látky, před 20 lety běžně používané, jsou dneska na indexu, třeba proto, že se prokázala jejich kancerogenita, používají je narkomani nebo třeba jenom zařehtal Eurobyrorkat.

Je směšné, jestli se v zájmu "ochrany zdraví" neprodává silikagel s indikátorem (ale ještě si to u svého prodejce ověřím), pokud bych - kvůli emisi těžkých kovů - něco zakazoval, pak ohňostroje a pyrotechniku všeho druhu, tady máte kvanta kovů a některé opravdu hodně toxické, ale stát z toho má prachy...

P.S. Šmolka není barvivo, nýbrž pigment a důvodem, proč se dnes nepoužívá, byla malá barvicí mohutnost.

Mne ta náhrada barveného silikagelu přidělala asi tak půl roku schánění. Jednalo se o takové malé patrony, které se vkládají do vysušovacích vložek optických přístrojů (vojenských). Nejprve mne to odmítli dodat od firmy z Itálie (Levosil), že EU to zakázala, pak mne z USA odporučili na SUD CHEMIE v NSR a pak na Servisobal z Dobrušky ale skutečností je, že ten silikagel, co se nasycením zbarví do modra už nedodávají a je nahrazen jiným, který je růžový, když je suchý no a zafixované mají uživatelé, že růžová barva u toho z kobaltem znamená, že je plně nasycen vodou. Takže dokonalé zmatky. Prý dvojmocný kobalt způsobuje nádory.