Situace na trhu - tedy i v supermarketech - je trochu jiná než, řekněme, před 10 lety. V poslední době se objevily české (ale nejen) firmy, které se specializují na zimní hydroponické pěstování opravdu chutných, většinou cherry nebo cocktail rajčat v obrovských sklenících. Ty firmy vsadily na to, že někteří zákazníci rádi zaplatí několikanásobně vyšší cenu za opravdu dobré rajče.
Nechutnost, či spíš nulová chuť, laciných rajčat je způsobena šlechtěním, ale pro ty nesprávné vlastnosti: výnos, vzhled, strojové sklízení, dlouhá životnost na pultě, odolnost proti poškození, zrání celého hroznu, přeprava, atd. Prostě to, co vyhovuje kšeftu. Podle té studie, na kterou jsem kdysi narazil, těmhle komerčním rajčatům chybí 9 genů rajčatové chuti. Ale nezpůsobují problémy při pěstování ani dalších obchodních aktivitách, jsou velice plodná, takže mohou být laciná, i když se dováží buhví odkud. Oproti tomu ty firmy u nás vynakládají spoustu peněz na provozní náklady, ale pěstují velmi chutné i plodné hybridy. Takže výsledek je ten, že u nás jdete do krámu (ale jen těch větších, které si to mohou dovolit) a můžete si vybrat: kilo rajčat za 50 nebo 20 dkg za stejnou cenu. Ale spíš je to tak, že ta lacinější vlastně ani nejsou rajčata, jen se tak tváří. Mrkněte na vlákno Rajče Hranáček...
A ano, je tu ještě jeden faktor: doma či v amatérském skleníku pěstovaná rajčata stejné odrůdy ze stejného pytlíku semen nemají ani zdaleka srovnatelnou chuť s těmi, které pěstujete venku v běžné sezóně. To je dáno podmínkami. Ty dokážou zhoršit či zlepšit až 40% chuti (můj odhad i zkušenost). Startka doma pěstovaná a sklizená v březnu je maximálně za 5. V srpnu na zahradě plných 10 (stupnice 0 - 10). S tím my, běžní hobby pěstitelé, nic nenaděláme. Sladkost se nedá dohnat umělým osvětlením s limitovaným domácím rozpočtem. Sladkost prostě potřebuje tu správnou dávku slunce.
Milan HP