Melouny na pultech jsou vyhnány vodou a dusíkem, možná nejjlepší jsou na tom ty zablácené z Maďarska. byl jsem přímo znechucen v Řecku, kde ze tří koupených melounů nebyly dva k jídlu.
Meloun je pouštní rostlina a umí si vodu najít velmi hluboko, pak je sladký a dužina křehká, pokud má hodně vody tak je gumový. Pokud jsou žilky na dužině žluté, barva sytě červená až s fialovým nádechem, tak je tam mnoho dusíku. Ověřit se to dá i tak, že si kousek dužiny rozmačkáte ve sklenici s vodou a ta se má jen zakalit. Pokud voda změní barvu do červena, tak je tam dusíku moc. Po dosažení plodů velikosti zhruba tenisáku, by se měla zálivka omezit, v této době potřebují melouny slunce a teplo.
Pokud zkoušíte zralost plodů v obchodě, tak se orientujte podle sytě žluté plošky na které ležel, čím žlutější - tím zralejší, nejvíce se mi však osvědčilo přiložení plodu k uchu a stisknutí rukama. Zevnitř plodu se musí ozvat praskání dužiny. Samozřejmě že mačkat desetikilový plod není zrovna jednoduchá záležitost. Pokud je dužina strakatá, tak by pruhy měly mít ostré ohraničení, pokud odtrhnete stopku, tak by pod ní měla vystupovat červená barva. Melouny se dělí i na kluky a holky v poměru asi 1:10, holky bývají sladší a "pupík" mají větší a hodně propadlý.
Všechny tyto postupy berte jako orientační, protože do melounu a do ženy nikdy nevidíte!