Tak jsem pátral, proč amygdalín je nebezpečný, kyanovodík prudce jedovatý a přesto mandlové aroma je zcela bezpečné.
No a zjistil jsem, že při kvašení si kvasinky z glykosidového základu Amygdalínu vezmou ty dva jednoduché cukry a zbydou Kyanovodík + Benzaldehyd. Obě tyto složky i nadále voní po mandlích. Kyanovodík zcela po těch hořkých a Benzaldehyd po směsi hořkých a sladkých. Zásadní je ale to, že pokud vedeme kvas alespoň pár dní při teplotě lehce nad 27°C, tak se produkovaný kyanovodík odvětrá spolu s CO2, ale Benzaldehyd v kvasu zůstane.V době, kdy u kvasu budete držet tu teplotu nad 27°C, je bezpodmínečně nutné, aby kvas měl pH pod 5,6 (jinak se iontový či plynný HCN netvoří či zůstane v kvasu jako sůl = cyankali). Totéž platí i při úvodním zahřívání při destilaci, aby HCN odešel ještě před metylalkoholem. Problém u Benzaldehydu je opačný, protože při rychlé a přesné destilaci se svou teplotou varu (178,1 °C) má snahu zůstat ve výpalcích. Výhodu mají ti co provádějí destilaci na nejjednoduším jednoplášťovém zařízení, kde se místy mač přehřívá, bubliny varu vynášejí destilovatelné frakce v poměru jejich parciálních tlaků a absence rektifikace nezabrání vykondenzování v chladiči...
Třetí pojistkou v procesu práce s přírodním mandlovým aromatem je zrání v sudu, kdy přes stěny sudu probíhá "andělská daň" přibližně podle parciálních tlaků (potažmo teplot varu) a polarity jednotlivých složek příslušného destilátu (nepolární přestupují snadněji než polární).
Ale jak doporučuje Rafael, přidání potravinářsky testované směsi Benzaldehydu, etylvanilinu a dalších aromat je sadné, lehce opakovatelné (či opravitelné) a především naprosto bezpečné.
SfK.
