Dřevěný soudek na slivovici - dozrání

Vy jste opravdu dobrý fabulátor.   Je zajímavé, že víte co jsem pil, když jsem o tom vůbec nic nepsal.  Víte, co jsem už v životě ochutnal jednak nemá vliv na výrobu ani její historii a za druhé je to čistě subjektivní záležitost. Pokud toužíte po odkazu dejte si do googlu "zrání whisky" či podobné sousloví a klikněte na prvních 10 odkazů. Těch stránek jsou snad tisíce. Pokud si chcete okoštovat pití neuleželé alespoň 3 roky v sudu jak má být, hledejte označení "New Spirit" (i když nevím co k tomu výrobce vede).

Ovšem co se chuti týče tady musím se Standou poměrně zásadně nesouhlasit, protože to uzení je chuťově nepřehlédutelné. Je to stejné jako když si uvaříte lapsang souchong. Tak jako rozeznáte slivovici od jablkovice už podle vůně. A pokud ne, tak slivovici od zelené snad už ano.

Také musím se Standou nesouhlasit v některých drobných detailech. Připadá mi, že opsal jen jeden typický způsob výroby. Ve skutečnosti je vše mnohem barvitější a různorodější. Jsou to ale jen drobnosti: není to jen "severoamerický" dub bílý, např. skotské sází na španělský červený dub, používá se často u nás běžný dub evropský. A bourbon-americká "whisky" (třeba Jim Beam)  je zásadně z nových "čertsvých" sudů (to zase vítají evropští výrobci whisky, protože od nich mohou vykupovat použité sudy). Takže ne každý sud má tak "bohatou" alkoholovou historii. Sudy se nejprve opalují nad ohněm aby se daly luby vůbec ohnout a složit. Každé pití vyžaduje jiný stupeň vypálení (třeba až do úplného zuhelnatění nazývaného aligator). Sudy na shery jsou vypálené jen zpočátku mírně a proto se později ještě dopalují uhlíky. Zajímavé také je, že se sudy neplní vrchovatě ale ponechává se 1/3 vzduchu aby nápoj mohl dýchat. Ballantines má unifikovanou chuť stejně jako jiné blended whisky-proto jsou míchané aby byla chuť stále stejná. To není vada ale záměr. Na rozdíl od maltových. Pokud vím, tak od pokusů s nerezem se opustilo, destiluje se stále v mědi a dozrává rovněž v dřevěných sudech (a o dubových třískách nic nevím).

Prostě ten svět destilátů je velmi barvitý a zajímavý. :-)

Opět mluvnické cvičení... Ano, i můj příspěvek obsahuje zjednodušení přimykající se k většímu objemu vyrobeného pitiva...

jen dvě upřesnění - nemluvil jsem o destilaci v nerezu, ale o masové výrobě velkých objemů "whisky" bez udaných roků zrání a ročníků láhvování. Ballantines je typická a těch 6 nerezových hlavních nádrží v areálu výrobního závodu je nepřehlédnutelných z nedaleké rychlostní silnice. I plzeňský Stock stejnou technologií vyrábí jakousi zlatavou tekutinu...

Přirovnání k lapsang souchong je trochu mimo asi jako když popíšete chuť francouzkého barikového vína pomocí řecké retsiny.

Já myslím že mimo není protože dobře vystihuje uzenou chuť.

Spoustu chemických reakcí během zrání v sudech probíhá. Od oxido-redukčních pochodů, kondenzace, polymerace, extrakce cenných látek z dubového dřeva a hlavně z jeho vypálené vrstvy. Všechny se podílejí na vonných, chuťových a barevných změnách takto vyráběných destilátů. Sudy se vyrábějí podle jednotlivých stupňů vypálení: Bez vypálení - převažuje dřevitá příchuť. Light toast - mírné vypálení intenzivní dřevěné chutě i vůně jsou extrahovány a doplňují se velmi dobře s dlouhodobým uchováváním destilátu. Medium toast - střední vypálení velmi neutrální aroma ve výrazu vypálení. Výměna dřeva do destilátu je hluboká s menšími sladkými vjemy při dochuti v ústech. Ponechává chuť dominantní suroviny. Medium toast plus - střední vypálení plus (nejčastěji používáný stupeň vypálení) Projevuje se extrakce kokosového ořechu, vanilky a lehké kouřové aroma se sladkou chuti dubu a koření v ústech, někdy s lehkým kouřem ("uzená šunka") v dochuti. Heavy toast - těžké vypálení vysoká extrakce aromatických elementů vanilky, čokolády a karamelových chutí. Chuť v ústech je bohatá a komplexní s vláčnou strukturou a charakteristická chuť "šunky, slaniny" velmi často převládá nad chutí původní suroviny. * Nemyslím si, že takové staření, uložení, slivovici nějak obohatí. Na rozdíl od jiných destilátů které do sudů neodmyslitelně patří a díky ním se doplňuje či značně vytváří jejích osobitý charakter. Slivovici bych uložil jen do sudu starého, úplně vyčerpaného a jen z důvodu jejího "dýchání". Rozhodně ne proto, že bych do ní chtěl chtěl extrahovat nějaké složky dřeva nebo dokonce jeho vypálené vrstvy. Rafael.

jj dobrý příspěvek Rafaeli.

Taky se mi líbí, co píše Rafael

Souhlas. Někdy to může pomoct, někdy uškodit. A možná že takto ze slivovice vznikne něco nového a zajímavějšího.
Koneckonců slivovice po vypálení taky není bez chuti a zápachu a musí se nechat odležet. U whisky to nebude jiné. Jen nechápu proč pan Vysloužil tak zásadně prohlašoval že slivovice do sudu smysl jednoznačně má. Jakobyste pánové nechtěli nechat prostor ostatním na vlastní rozhodnutí.

Někdy to může pomoct, někdy uškodit. A možná že takto ze slivovice vznikne něco nového a zajímavějšího.
To je určitě pravda

Koneckonců slivovice po vypálení taky není bez chuti a zápachu a musí se nechat odležet. U whisky to nebude jiné.
To už tak zcela pravda není. Ovoce má dost jiné složení než obilí. Vypálená surovina pro whisky bude podobná spíš vodce či režné (jsou taky z obilí) než slivovici.

Jen nechápu proč pan Vysloužil tak zásadně prohlašoval že slivovice do sudu smysl jednoznačně má.
Chápu, že když někdo vypálí 50 litrů slivovice, může se mu její chuť omrzet. Proto má určitě smysl vyrobit z ní nějakou další chuť. Pro ženy se do ní namočí višně a cukr na griotku, pro milovníky hnědých destilátů se nalije do sudu. Sám bych to nedělal, protože mám čistě ovocné tóny radši, ale věřím, že to může být vítaná změna a že to bude chutnat. Je to tak nepochopitelné? 

Jakobyste pánové nechtěli nechat prostor ostatním na vlastní rozhodnutí.
Nerozumím. Což napsání názoru brání jiným v napsání svého?

a proč jste radši nezkusil jmenovat čaj "Smith Tea No. 18"?

Kazdy ma ine chute. Ja som ochutnal slivovicu zo sudu a ulozenu vo flasi. Ta zo sudu mi chutila podstatne viac, bola jemnejsia a chute sa pekne doplnovali. Ta z flase bola tiez vynikajuca, ale je to o niecom inom.