Taky řežu nejraději těmi "novými" pilkami. Měl jsem Oregonky, ostří držely prfektně, ale minimálně dvakrát za sezonu jsme u nich musel dělat šrańk a začišťovat po řezu chlupy na řezu, na dřevě i kůře. První "žraločí" ze stánku z Litoměřic jsem po pár dnech raději dal pryč a koupil lepší. Zkoušel jsem výrobky dvou firem od F, ruka necítila rozdíl. Řezy pěkné, čisté. Mám problém s tím, že často chvátám, občas mi pilka vyjede z rány a někdy se ohne, jindy se ulomí špička, občas i níže k rukověti. I když to musím odřít, neberu nikdy motorovou pilu (vyjma okrasných dřevin). Mám pocit, že s motorovkou člověk poněkud ztrácí cit a soudnost. Řezy, pokud jsou někdy otřepané, začišťuji, ale zas tak moc často je nezamazávám. Jabloně (hrušně) prakticky vůbec (pokud jsou řezy více méně svislé nebo jen do 45 ° odkloněné od svislé osy, pak ani ty opravdu velké rány), nebo jen zemí od kořenů. U peckovin zamáznu jen větší rány, víc péče věnuji broskvoním a meruňkám než třešním a modrým peckovinám. Tam používám vosk a pokud mám i přes něj latex. Nátěry neopakuji. Mám možná naprosto nepřípustnou teorii, že stromu, kterému se moc pomáhá to nesvědčí, že pyšně zbujní, když nemusí dávat víc energie do hojení. No a po velkých řezech nějaké to brždění bývá třeba. Pečlivější na zamazávání ran jsem býval tam, kde byl častý výskyt korových nekróz. Po zhruba dvou zkušenostech se vyhýbám šedé hmotě, která se prodává na podobné ošetření.
