Ručně kované nářadí

Předně - řemeslník nediskutuje, ale předvádí. Pak je také řemeslník a řemeslník. Takovýmto způsobem chtěl soustružník za řemenici pro dva klíňáky desítky s minimálním dovoleným fí jeden a půl litru a to ještě bez drážky.

           Jiří

Skutečně se divím, o čem tu filofsofujete. Je to tím, že neznáte základní ekonomické poučky, už se asi ve školách neučí. Přece kusová a ruční výroba je VŽDY dražší, než sériová a průmyslová. A zkuste si spočítat, kolik si asi řemeslník MUSÍ počítat na hodinu, když chce mít 20 tisíc čistého a zaplatit všechny odvody a režijní náklady.

To, že je něco rušní práce neznamená, že to je kvalitnější. Vykováním se získá tvar a zhutnění materiálu. Pak následuje tepelné zpracování- kalení a to při ručním zpradování se musí sakra umět, aby byl výsledek zaručen.

Já osobně bych dal přednost např. motykám kovaným do zápustky(viz na př. nový katalog Zbirovia), v případě potřeby bych je nechal překovat a zakalit osvědčeným kovářem za cca 80,-Kč. Pak mě motyka přijde na cca 300Kč. Rozdíl v kvalitě rozhodně nebude odpovídat rozdílu v ceně. Hlavní rozdíl bude v tom, že nebudu sousedy uvádět v úžas co si mohu dovolit. Jedině snad, že by ručně kovaná motyka byla samokopka.

F.O.

zdravím všetkých v tomto fóre... dnes už každý sa chváli o ručne kovanom náradí... stalo sa to nejako módou, že čo je ručne robené, je to minimálne lepšie, ako čokoľvek iné... niekto považuje za ručne kovanú motyku aj nahriatu kyslík-plynom a vyrovnanú do pôvodného tvaru po násilnom ohnutí!!!...ale na tenko vykovaná motyka, ktorá je neskutočne ľahká, a používaním sa doslova sama ostrí.../a kúpené v hyper market a po pár zakopnutiach sú tupé až to bolí/...tá kovaná skutočne celý život nepotrebuje údržbu, a s tou druhou sa iba narobíte a nadávate na celý svet, ako to tí starí rodičia mohli celý život takto robiť... aj môj otec mi dlhé roky nechcel dať starú kosu, teraz ma určiťe cez 100../sto/...rokov... je neskutočne ľahká, /bál sa že ju zlomím.../otec ju zdedil po otcovi, a môj otec má teraz 82, preto mi ju už daroval... áno, trvá to dosť času, kým ju nakujem, ale celú sezónu mám pokoj, takže skutoćne kované nástroje sú skutoćne hodné používania a uľahčujú prácu, a jeden nástroj je viac ako na jeden život... a doslova uľahčujú prácu... pozor na rôzne imitácie, ktoré majú farbu ako kované.../Dnes dosť rozšírený podvod../Dá sa to poznať podľa zvuku nástroja... kovaný doslova zvoní po cinknutí nechtom, ale imitácia má sotva tupý zvuk, niekedy ani to nevydá žiadný zvuk, iba ako buchnutie o predmet... Juraj

Juraji,

I já jsem zdědil jednu starou kosu, po tchánovi. Je to stará 90tka, kterou bohužel málo využiji, protože velké plochy sekám sekačkou a na dosekání mám dvě rakušanky 75 a 55. Tu druhou jsem také zdědil. Ta 90 je neskutečně kvalitní ruční práce, tenká a lehká a pevná. Musela být, protože na Slovensku s s takovými kosami sekali celé horské louky ve svažitém terénu, kde se jinak než kosou nedalo. Ukazoval mi, jak se prý pozná dobrá kosa. Naslinil krátké stéblo trávy cca 3cm a položil na ostří kolmo. Stéblo se stočilo podél. Moc tomu nevěřím, ale je pravda, že na některých kosách to nedělalo. Sekal ještě ve věku přes 90let a málem se dožil 100.

Zdědil jsem také několik ručně kovaných seker. Ty jsem ale musel nechat překovat - vytáhnout a zakalit protože byly již značně opotřebované.

Třeba rakouské a slovinské kosy jsou také ručně dokované z polotovaru a dají se vybrat i velmi kvalitní. I když konečná kvalita se získá teprve lety používání a naklepáváni.

F.O.

Kde jste přišel pane F.O. na to, že konečná kvalita se získá léty používaní a naklepávání. Za tu dobu se můžete akorát tak naučit kosit a případně naklepávat, to jsou přece operace, které nemění krystalickou strukturu, potažmo mechanické vlastnosti celé kosy. Při naklepávání dojde ke strukturální změně k lepšímu jen v místě náklepání.

           Jiří

Juraji, to cinkání neni docíleno kováním, ale kvalitou výchozího materiálu. kvalita materiálu se volí výrobek od výrobku. Přece nemůže být ze stejné jakosti, hřebík a ozubené kolo, či jakákoliv pružina.

           Jiří

Trochu se tu jednak nepochopuje jstá skutečnost. Vyrobím výrobek a umístím na TRH. Když jej TRH koupí, mám zisk. I kdyby ten háček stál pět tisíc, byl úplně na nic a měl své odběratele, je to ok. Koneckonců takto užitečných je 90 % výrobků okolo nás a kupujem je jako utržení. K materálu nářadí. Každý by měl vědět, že existuje ocel, jež je kalitelná a jiná která není. Když bude takovou motyku z nekalitelné oceli (veškerá současná produkce) chtít kovář nějak zušlechtit, může do ní mlátit třebas týden a co dvě hodiny ji kalit, stejně to bude pořád bláto. A běžný spotřebitel kalitelnou od nekalitelné oceli pouhým poťukáním nerozpozná ani ve snu. A nerozpozná to ani strojař, protože ti, kteří s tím mají nějakou zkušenost už neexistují.

Běžný spotřebitel nepotřebuje rozeznávat kalitelnou ocel od nekalitelné. Spotřebitel rozpoznává až rozdíl mezi ocelí zakalenou a nezakalenou, tedy stav oceli na hotovém výrobku. K tomu mu stačí obyčejný pilník. Stav a jakost oceli ve fázi polotovaru je důležitý pouze pro jejího zpracovatele. S Vaší poslední větou nesouhlasím pane PP (i když nemá na dané téma o nářadí žádný vliv). 

Prosté "kalení" samozřejmě není jediný způsob tepelného zpracování oceli a v praxi se často různé způsoby a techniky jejího tepelného zpracování kombinují podle požadavků na výsledné mechanické vlastnosti daného výrobku.

Možnou kalitelnou ocel by strojař poznat měl.I v neupraveném stavu mívá větší pevnost než třeba obyčejná 11370.Je ale fakt, že některé legované ocele nejdou zakalit a přitom mají pevnost vysokou.P