Ručně kované nářadí

Je perfektní, že je k dostání už i v česku. Nevím jestli ve světě je špička, ale já jsem si asi před pěti lety dovezl z Holandska rýč a motyku. Soused to odemne vyzkoušel a už mi to nechtěl vrátit. Další rok jsem sobě i sousedovi dovezl další nářadí a dodnes skoro jako nové. A to si myslím, že nářadí dost často využíváme. Cena je sice...,ale určitě se mi už zaplatilo. Lepší jsem ještě neviděl. Ta ruční práce je na něm opravdu vidět. S pozdravem, Tom.

Tak jsem si tedy koupil ty super hrábě... a fakt jsou suber. dělám s nima v kamení na horském pozemku a všecko je fajne. Násada je drnčí a hrábě drží fest... doporučuju.

No je to možná super, ale k čemu to je. Nepotřebuju nářadí co mě přežije za takovou cenu.

Tak ona trvanlivost je obvykle spojena s celkovou kvalitou. Mám doma ručně kované motyky od kováře, které mají dobrých 20 let. Zatím jsem nepracoval s něčím, co by se jim mohlo vyrovnat. U seker je rozdíl ještě markantnější. Třeba Hultafors je špičkový kus, s kterým se pracuje lépe než s poměrně kvalitníma sekerama Fiskars za o něco vyšší peníz. Hlavně přenos vibrací je lépe tlumen díky dřevu. Samozřejmě nejde o nářadí pro přípravu dřeva do krbových kamen...

Ale je spousta lidí co právě takové nářadí potřebuje a nemusí to být nutně profesionálové z oboru. Jinak by ho ti bratři dávno nevyráběli. Třeba nám ale sdělíte, co potřebujete ke svému životu. Stanislaw

Souhlasim s tim, ze konecne se kvalitni naradi objevilo take na ceskem trhu. Zatim jsem koupil jen motyku a jsem nadseny.Rozhodne se to vyplati. Zdravim Libor

Podobné nástroje v šerém rudém dávnověku vyráběla Tokona. Stály pár korun, povrchová úprava byla poze barvou. Motyky tak zvaného holadkého typu, my řekneme škrabák (když to má šířku okolo 18cm a dlouhou násadu), nebo škrabáček (když je to užší a s krátkou násadou). Tyto nástroje se v době rudého temna, před nástupem chemie a přesných secích strojů, hojně používaly ke kultivaci řepy a kukuřice. Účel splnily a já pár těchto nástrojů používám dodnes. Jsou velmi dobré. Navíc si myslím, že svařování plechových výlisků, nemá s kováním nic společného.

           Jiří

Já mám rýč a ten již má něco za sebou. Nevím co je to za materiál ale nebrousím ho, jen se někdy stane že musím vyklepnout kousek ostří protože se zdeformovalo o kámen nebo něco takového v zemi. Ten rýč má velmi tenkou čepel která zůstává stále ostrá, připadá mi to že se sám při rytí doostřuje, je lehoučký. Na zadní straně má nějakou značku která se podobá obrácenému ruskému U (У).

Já se kovařinou a výrobou nástrojů mimo jiného živím.Takže za sebe říkám musí se to umět, člověk se tomu musí nějakej pátek věnovat, hodně toho zkazit na pokusech a učení se a pak může říct že do toho vidí.Jak moc to umí to ukáže až za pár let trh. Málokdo přizná že nalítl a vyhodil tisíce za něco co stojí zaprd.Ale taky lidi co chtějí kvalitní kovaný nástroj dost často neakceptují jeho cenu(nebo jsou mimo a neznají reálné ceny).Viz přišel ke mně pán mezi 50-60 rokem abych mu vyrobil kalač.Probrali jsme materiálovou stránku jak hlavy štípacího kladiva, tak topora včetně technologií výroby no a došlo na diskuzi o ceně.No dověděl jsem se co bych za to nechtěl že už za 600 si může koupit kalač na krámu.