Prodat či neprodat

"Dobré je to, co je pro vás dobré" je sice pravda, jen si nejsem jistý, zda to platí obecně.Položil bych si otázku, co by tomu řekli rodiče, předkové,kteří mně statek, či jinou nemovitost svěřili v rámci dědictví.Velké, větší jste vyměnila za menší.Pokud to velké bylo jen a jen Vaše, pak jde jen o Váš byznis.Pokud ale ne, pak je to k zamyšlení.

dobry den ja jsem v r 1981 koupil zbořeninu o rozloze 17 aru v té době na rodinné domky dávali 5 aru dnes tam máme dum dílny a veěkere zařízení ovocné stromy se zahradou vybojovali jsme pole po předcích máme zvířátka vysadily jsme na mezích kolem polí staré odrudy ovocných stromu koupil jsem traktor vnoučata pasou ovečku a než běhat se sekačkou pustil bych tam par husí a ovečku a děti budou mít radost a je stoho i užitek vnoučata už se těší jak budou na poli jezdit traktorem při uklidu sena a naši předkové říkali vole neprodávej pole a když se objevím na poli přicházejí starousedlíci podávají mi ruku a vzpomínají na mého dědu řezníka do svých 81 let obnovil jsem tradici nedělal klobásy a s blahopřáním předal blízkým měli radost a vzpomínali na dědu a vím že se na ty lidi mužu obratit o radu a pomoc

Nějak nechápu vaše naříkání. Jaké chlapské práce? Pokud nic neměníte tak žádné fyzicky namáhavé práce na zahradě dělat nemusíte. podle mne zahradu stačí sem tam posekat a chodit za sekačkou zvládne i dítě. Aspoň já na zahradě žádné namáhavé práce nemusím dělat jak je rok dlouhý. Stejně tak nechápu na co potřebujete na to peníze, snad jen na hnojiva a benzín do sekačky.

Paní Marcelo, neprodávala bych. Také jsem na zahradu sama, dcera bydlí jinde a manžel odešel. Mám okrasnou a užitkovou část, na té užitkové je někdy dřina (rytí ap.), ale po troškách se zvládne i ta. Protože už jsem v důchodu a navíc po mozkové mrtvici, také jsem uvažovala, co bude, až roky ještě přibudou. Došla jsem k závěru, že pak udělám z užitkové části také okrasnou, ta práce tolik nepotřebuje. Ovocné stromky mám v nízkých tvarech, to se zvládne. Okrasné záhony tolik práce nedají - keře a kytky se natolik rozrůstají, že mezi nimi prakticky plevel nemá kde růst a trávu posekat sekačkou dvakrát za měsíc se také dá. Takže za mne : neprodávat, ale zorganizovat tak, aby práce byla co nejlehčí.           Lída

Tak jsem si přečetl celou debatu. No radit tedy nebudu jen Vám napíši své myšlenkové pochody. Jsem stárnoucí zahrádkář, sil se nedostává,  nestíhám nic, zahrada má milion nedostatků. celý den se lopotím, přijdu domu a usnu u TV, prostě děs. Navíc často slýchám od manželky " ty starej blázne, už se na to vykašli, už ti není... jak čas běží tak přidává roky. Snažil jsem se nad tím zauvažovat, trucovat a na zahradu se vykašlat. Tady ale nastává situace kdy nemáte o čem přemýšlet, co studovat a nakonec co smysluplného dělat, najednou je prázdno, nikde nic nevyrostlo, nic nekvete, nic nemusíte předělat, dodělat atd., atd.,... život ztratil jeden rozměr. Já jsem si z toho udělal jasný závěr,... některé věci si na zahradě zjednoduším, pěstuji to co dá méně práce, nic nestojí no a hlavně předělávám, předělávám a předělávám aby až budu opravdu starý (100+) abych se z houpacího křesílka jen kochal tím jak to bezúdržbově (fikce které se ale trochu dá jít naproti, tak na půl cesty) kvete a dýchá pozitivní energií. Závěrem si dovolím ještě náhled do vaší duše a jejich pochodů. Vy tu zahradu prostě neprodáte, budete o tom hovořit ještě 50 let ale život bez ní si nedokážete představit,... a tak je to správné, tak to má být

Zkuste tam 3 měsíce nejet a potom se rozhodněte!

Já bych neprodala. Pokud se na to ted necítíte, zkusila bych jak tady někdo psal, na čas pronajmout. Uvidíte že se vám bude stýskat po "rýpání v zemi"

"Jediné co má na tomto světe cenu je půda a to co na ní vyroste"...to mi kdysi někdo řekl a stále myslím že je to pravda

Moje řeč, paní Renato...

Svatá pravda...