Bio hnojení meruněk, broskví, slivoní, třešní, jablek, kiwi, borůvek

Podobné téma na hnojení jsem tu viděl ale rozebíralo se jaké nejlepší chemické hnojivo použít.

Mě by, ale zajímalo jaké nejlepší přírodní hnojivo. Koňský, kravský,králičí hnůj nebo slepičinec(samozřejmě řádně uleželých). je nejlepší pro: meruňky, broskve, slivoně, jabloně, třešně, kiwi, borůvky, maliny.
na Zahradě mám černou řekl bych i úrodnou zeminu.Ale chtěl bych dopřát stromům nějakou tu výživu navíc.

př: Borůvky mají rádi kyselo. Přidat králičí hnůj s pilinami z jehličnatých stromů.

A podporovat přírodu v tom, aby sama obohacovala půdu o živiny...

Bio hnojivo je ale i "ošklivá chemie" např. síran draselný, síran železnatý (zelená skalice), hořká sůl, patentkali, kieserit apod. Všechno to jsou certifikovaná bio hnojiva.

Na druhou stranu není, pokud vím, v ČR certifikovaný žádný bio kravský hnůj, pouze několik málo (cca 5-10) koňských a slepičích.

Rozdíl v kyselosti je dokonce i mezi kravským hnojem od různých producentů - např. na borůvky je použitelný granulovaný kravský hnůj od Rašeliny, resp. Forestiny - má pH 5-7, zatímco většina ostatních 6-8. VJK

Přehnat to můžete minerálními hnojivy a asi i některými přírodními (např. hnojem). Příroda sama "hnojí" trošku jinak, tam se to asi přehnat nedá.

Příroda to hodně zjednodušeně dělá takto:

Jsou dva zdroje živin (tj. chemických prvků): podloží - resp. odštěpené minerální částice, kameny (např. P, S, Ca, Mg, mikroživiny) a atmosféra (C, O, H, N). Živiny z těchto zdrojů se dostávají do půdy hlavně činností organismů - houby "těží" živiny z kamenů, bakterie a rostliny z atmosféry. V půdě jsou pak tyto živiny skladovány v několika "kontejnerech" - organismy (živé a mrtvé), půda sama (na povrchu půdních částic) a voda. Zároveň mají tendenci z půdy "mizet" - rozpuštěním ve vodě, ta se gravitací dostává do nižších pater půdy (z dosahu rostlin) a potom pryč z pozemku a povrchovou erozí (voda a vítr).

 Takže:

 Zlepšit využívání zdrojů - vytvořit vhodné prostředí pro houby (mykorhizzní a saprofytické, pro ty parazitní radši ne) a bakterie (nejlépe pro ty, které dokáží ze vzduchu fixovat dusík) a pěstovat rostliny (hodně, rostliny živí mikroorganismy, ale zároveň minimalizovat konkurenci).

Maximalizovat zásobárnu živin - podpořit půdní organismy, "povrchové" organismy a rostliny (odnášet z pozemku jen to nejnutnější - úrodu a zároveň přinášet na pozemek dodatečný organický materiál - mulč, kompost, hnůj - i když tento vstup by se mohl časem snižovat, zahrada by si mohla generovat spoustu materiálu sama) a vylepšovat půdu (zvýšit vnitřní povrch půdy, např. obohacováním o humus).

Minimalizovat odliv živin - snižovat množství vody, která prosakuje do hlubokých vrstev půd (pěstovat dostatek rostlin, zlepšovat půdu), zabránit erozi (větrolamy, pěstovat rostliny). Atd...

Zároveň mě zajímá jak hnojí příroda sama sebe?...no, ono se tomu neříká hnojení, ale koloběh živin.

Na rostlině naroste listí a plody, ty pak opadají a rozloží se a živiny s nich se dostanou zpět do půdy. Případně to listí a plody sežere nějaké zvíře, to pak vyrobí z toho nějakou moč a trus a to spadne na zem a tam se to zas nějak rozloží a dostane se to do půdy, kde si ty živiny zas najdou kořeny rostlin. A nakonec i to zvíře a ta rostlina celá uhyne, rozloží se a nějaká jiná rostlina zas použije.

Ano, to je koloběh živin, konkrétně dusíku v přírodě.  Předpokládá ovšem, že do toho nezasahuje člověk tím, že rostlině odebere plody, pohrabané listí, ostříhané dřevo. Příroda taky neví, že člověk, co sní a vyloučí,  nevrátí do půdy nýbrž do kanalizace.