Vŕba košikarska

Dobrý den. Obrátil bych se na výzkumák v Jílovišti. Nebo na výzkumák v Kunovicích. Snad se nepletu, ale tam měli obrovský sortiment vrb a topolů. Prodávají jak upravené řízky, tak i metrové pruty či celou délku. Stanislaw

Nesměšoval bych dva pojmy. Vrba košíkářská a vrba na pletení košíků. Vrba košíkářská - Salix viminalis někde roste, za mou zahradou taky, není problém nařezat řízky. Košíky se z jejich prutů ale pletou nedobře Její výhony jsou velmi silné (výhodou je jen, že nerozvětvují) a hodí se spíš na štípání šénů, osnovy, ucha.. Chcete-li plést košíky, najděte si raději mandlovku. Poznáte ji snadno, nejčastější varieta má žluté pruty. Profíci pletou z jiných vrb (americana, nigricans aj.), ale pro amatéra je amygdalina (mandlovka) nejdostupnější a taky se snadno pěstuje a množí.. 
   Jinak plést se dá prakticky z každé vrby, i té obyčejné (S. alba), dokonce i ze svídy a lísky.

Ano, determinace vrb je obtížná a je spousta mezidruhových kříženců. Například nejdelší nerozvětvené pruty při vhodném řezu dává vrba bílá (a její smuteční varianta), jenže její proutí je křehké a snadno se u pupenů láme. Pokud je košíkářská pokřížená s touto bílou, tak to prakticky nepoznáte, jen proutí je silnější a ve většině případů i delší než u rodičů. Bohužel tito kříženci mají proutí buď křehké nebo příliš silné. Lepší jsou kříženci mezi vrbou košíkářskou a vrbou nachovou (salix purpurea). Tito kříženci mají kůru většinou žlutooranžovou až oranžovopurpurovou.

Klasická vrba (bílá alba) má podle mých zkušeností jednak neatraktivně zbarvenou kůru, a taky se víc sesychá, takže košík z neloupaného proutí je po vyscvhnutí "rozvrzaný". Smuteční vrba se k pletení nehodí vůbec, třebaže její tenké dlouhé letorosty by k tomu vybízely. Nejsou pružné, nedrží tvar, ale hlavně, jak píše Standa, jsou křehké a lámou se. Což je škoda,  nebýt toho, pletlo by se znich jako z pediku.
    Ještě dotaz. Máte někdo návod, jak nejlíp loupat pruty? Mízování na jaře se mi neosvědčilo, vyrašily jen některé a neloupaly se dobře. Vaření prutů je hrozně zdlouhavé. Navíc pruty po uvaření zaujmou tvar nádoby a jsou -- - např. pro osnovu - nepoužitelné. Manipulace s horkými pruty taky není moc příjemná. Nechce se mi věřit, že neexistuje nějaká vychytávka, jak loupat proutí snadněji.

Tí, čo sa naozaj vyznajú, na internet nechodia. Preto najlepšie riešenie je ísť na nejaké tradičné trhy,  odchytiť tam nejakého profíka, čo takéto výrobky predáva a vyspovedať ho. Podporiť to nákupom tovaru... Alebo isť do knižníc a vyhrabať nejakú veľmi starú literatúru.

To máte pravdu, pokud se Vám podaří odchytit přímo výrobce, jehož proutí se Vám líbí, tak je nejlepší použít jako řízky něco z jeho čerstvého odpadu. Tedy někdy kolem sv. Martina (či spíše 14 dní předtím) se ve vrbovně ořežou vrby na hlavy i s pruty nevhodnými pro pozdější zpracování (větvené po zlomení, křivé, příliš silné v patě,...). No když zkušenější košíkář přidá i pár rad, máte bonus k tomu.

Ad loupání... nevím jestli je to to pravé, děda meměl příliš vysoké nároky na vzhled loupaného proutí a tak ho loupal tak, že jej nechal zaschnout, pak jej namočil ve vaně a nechal nasát, vyhodil na dvůr a my jako vnoučata jsme měli za úkol proutí poskákat. Pak jej zase nechal zaschnout a postup několikrát opakoval. Poškozená kůra se postupně odrobila...  Pletlo se pak z namočených/vlhkých prutů a vazba se utahovala tloukem... Vzniklé koše byly jen užitkové pro celé hospodářství. V dnešní době levných plastových "nádob" je už takovýto koš přežitek.

S tím přežitkem bych nesouhlasil. Pletu víceméně použitelné (málo praxe) košíky z neloupaného proutí, druh neznám, je červeno oranžové, když košík vyschne hnědočervené. Používá je celá rodina na zahradách, na dříví. Trhat jabka do plastového kýble by mi připadlo jako zvrácenost. Zjara chodím s nepoužitými tlustými klacíky vrb a píchám je na různá bezprizorní místa. Je tu takový zvyk, že sklízí kdo sázel, když je to na "obecním".

My mame velmi lacne kose z trhov z Polska. Tu sa aj kvalita osvedcila, ziaden cinansky tovar. Do plastov ide len male ovocie, napr. ribezle, jahody, ktoreho nemame vela. Inak od visne vacsie len do prutenych kosikov.

Nesouhlasím, že proutěné výrobky jsou přežitek-do lesa na houby si nic jiného, než pr.košík neberu, ale ovoce v sadu po utržení klidně do plastového kyblíku uložím a žíly mi to nerve. Samo, že v něm netráví vánoce.  S.P.,Ch.

Plastové košíky nejsou žádným výkřikem dizajnu, ale některé přednosti se jim nedají upřít.Krom nekonečné trvanlivosti materiálu je to především možnost štosovat jeden do druhého, takže 7 stejných košů v sobě mi zabere místo jako jeden. Druhou výhodou je, že se dají používat jako praktický cedník. Při moštování jimi vybírám jablka z vany s vodou a rovnou sypu do drtiče..
   Na trhání ovoce ale používám košíky proutěné. Jednak jsou hezčí, navíc mají pevné ucho, takže je menší riziko, že vysypu obsah koše při jeho manipulaci v koruně.
   Jednoznačnou volbou jsou plastové košíky při sběru padaného, natlučeného a nahnilého ovoce.