Trochu jsem to pročetl (poslední příspěvky) a zkusím to shrnout. Já mám udírnu poměrně velkou 100x100x120 (šxdxv) a je jak víte izolovaná minerální vatou. Je izolovaná tak, že když je v udírně cca 70-80 st., tak když šáhnete na bok, tak necítíte, že se v ní udí.
To má samozřejmě vliv na nároky topení.
Nicméně mám kouřovod délky přez dva metry (schválně, aby mohl topit i studeným kouřem). Průměr roury je tuším 150cm obyčejný plech (kouřovod ke kamnům) a celá délka je v betonovém loži cca 10 cm tlustém kolem dokola celé roury. Jelikož ten plech časem odejde, tak zůstane ten betonový korpus. Udírna má pomalý rozjezd při zatápění, přeci jen se musí ohřát velké množství hmoty. Ale do hodiny od zatopení mám cca 60 st. Výhoda je ve velké tepelné stabilitě. Prostě se dá teplota udržet při průměrném půlhodinovém intervalu přikládání v rozmezí 5 st.
Co se týče max. teploty, tak jsem to vytáhl i na stodvacet (když jsem po delší době odstávky vypaloval nezvané hmyzáky).
Celé je to o fyzice. Při výrobě kouřovodu, jestě než bylo vyrobeno topeniště mi kamnář poradil, že tah se nejlépe pozná tak, že se zapálí noviny a přiloží se ke kouřovodu a ten musí oheň v táhnout dovnitř. No a následně jsem udělal topeniště, kde není rošt (názory na rošt se různí - já jej zkrátka nemám), ale přísun vzduchu musí být níže než výstup do kouřovodu. Jinak ten tah nikdy nebude správně fungovat (pokud se nepoužije nějaké řešení třeba s ventilátorem). Tak jak to mám já, tak s tahem není žádný problém.