Kocour cestovatel

Včerejší a dnešní noc podle zvuků z venku náš kocour sváděl bitky s kocourem ze sousedství, který asi považoval naši zahradu za své teritorium. Podle toho, že ráno ležel v poklidu náš kocour na terase, tak si asi vybojoval naši zahradu za své teritorium.

A nasvědčuje to tomu, že přijal Váš (i váš) nový dům a okolí i za své bydliště. Tak to je fajn, rozhodl se zůstat. M.R.

Měla jsem kocoura, obyčejného mourase.Každý rok v únoru se vydal na kocouří tah.Vrcel se po měsíci, vhublý,špinavý a už od konce zahrady řval že je doma a má hlad.Jednou, než jsem vyběhla kocour ztichnul a za chvíli se plazil jen po předních nohách.Dovolil si řvát už u sousedky.Nakopla ho a vykloubila mu obě zadní nohy.Pak ho hodila přes plot.Dovezli jsme opravit do vet.nemocnice, kocour,se vzpamatoval ale příští rok to udělala znova.Viděla jsem ji.Jen to bylo slovo proti slovu.Kocour další operaci nepřežil.Kočku už si nepořídím.Tak jsem vděčná za kočky od sousedky z druhé strany.Moc vám ty předoucí kožichy závidím.

Přidávám fotku kocoura na jeho novém oblíbeném místě.

No tak vidíte, povedlo se, už i on má nový domov.Je to fešák.U nás zatím nic.Tulák se stále toulá.

Zero, to je mi moc líto co se stalo vašemu kočičákovi.Ti moji jsou taky jen obyčejní vesničtí chasníci, ale rozmlsaní a umazlení jsou jak kdyby měli šlechtický titulPěkně jsem rozmazlila i poslední koťata co jsme tady měli.Byla dost malá, když jsme je kočce vzali, chladné počasí a tak jsem je měla asi měsíc doma než jsme jim našli novou rodinu.A tak se asi po necelých 14 dnech v noci vzbudím, ležím na zádech a v polospánku cítím jak je mi těžko na prsou.Zašátrám rukou a samozřejmě, ti dva rošťáci, nevím jak to zvládli tak potichu, že jsem je neslyšela, leží schoulení na peřině a spokojeně chrní.Od té doby nepomohlo nic jak se zhaslo, už byli v peřinách.Šmudlajzníci je mi po nich smutno, kdo ví jak se mají.

Tak už jsem ho našla, mazlíka našeho.Šla jsem uklidit takový kout v zahradě kam se moc nechodí a kde plevel nevadí a tam jsem našla už jen mazlíkovu mrtvolku...          

Je mi to moc líto, Micuko. Věřila jsem, že alespoň Vám se vrátí. Taky už jsem přesvědčena, že přejetá kočička, kterou našel manžel v době, kdy se přestal vracet domů náš Šklíbik, byl on. Neměla jsem sílu se jít na ni podívat a myslím, že manžel ho nepoznal-mourovatý jako mourovatý-přestože měl velice zvláštní kresbu. Dokonce veterinář tehdy při zákroku na obou kocourkách pronesl, že bychom s ním měli jezdit na výstavy, že je velice zvláštní a pěkný, přestoče obyčejná vesnická kočka bez rodokmenu. Alespoň že Čert Mikeš zůstal, ale asi mu bývá smutno, nemá s kým lumpačit. Tak mi nosí alespoň ulovené myši, hraje si s nima a pak je zbaští-hrůza, to vždy prchám. Ten je černý s bílou náprsenkou až přes bříško a bílýma ponožkama, přestože to byli bratři z jednoho vrhu. Vyčetla jsem ale, že můžou mít různé otce. Je to smutné, Micuko, že? Člověk je začne brát jako členy rodiny a chybí mu. Mazlíci. M.R.

Ahojky Mílo, smutné to je, ale nedá se nic dělat.Pobrečela jsem si, nic víc dělat nejde.Jsem na tom stejně jak Vy, každé zvířátko je člen rodiny a tak se taky o ně starám.I kdybych já neměla co do pusy, tak zvířata budou mít doma vše co potřebují.Jsem sic městské(ý) člověk, ale zvířata u nás byla stále, křečci, korela pes, bílé myšky, zakrslý králík a kdo ví co ještě.Tady na dědině mám rozlet a zvířat na jedné hromadě trochu víc a jsem mooooc spokojená, že je mám kolem sebe.Jen na chov domácích zvířat určených k snědku se jaksi necítím.Rodina si ze mě dělá srandu, že v ložnici by měli králíci pelíšky a kdyby došlo k nejhoršímu, jsem prý schopná jet i s řízkem k veterináři... Dokonce já která má panický strach z hadů, nedávno zachraňovala užovku kterou na volném prostranství dvora našel kocour a samo přidal se i pes.Dva už jsou prý smečka a ti dva ač věční soupeři se tak opravdu chovali.Kdybych nebyla na blízku nevím jak by chudera dopadla.No a o nošení úlovků bych taky mohla vyprávět Nedávno jsem si po ránu udělala kávu a jdu na terasu a tam na lavici ležela jakási hlava, celá od krve, ale myš to nebyla asi nějaký hryzec, či co.Aspoň,že krtky nechává za brankou do zahrady s nima je asi líný skákat přes plot.Mílo nemáte někde foto toho kočičáka?Ta kresba kožíšku by mě zajímala.Mějte se moc hezky.

Ahoj, ahoj, Micuko. Dodám určitě nějaké obrázky-jen musím projít fotky, aby alespoň něco z té kresby bylo vidět. Měl ji poměrně oboustranně souměrnou, přes hlavičku, záda podélné pruhy, z boků mramorování... uvidíte, budu se snažit zítra či pozítří, teď jen na skok jsem u PC. Dám i koťátkovské, vlastně se ani celého roku nedožil. Představím Vám i Čerta Mikeše. Zatím se mějte jak nejlépe to jde, pohodový večer. M.R.

Mílo, já se omlouvám, ale byla jsem z toho taková špatná, slzy na krajíčku jak jsem o tom psala, že jsem Vás zapoměla utěšit.Dnes přijela dcera a ptala se kde máme Pankáče, tak mu začala říkat neteřinka, když byl ještě kotě, trčely mu chloupky mezi ušima, a už mu to jméno zůstalo.(číro)Zas mi z toho nebylo dvakrát dobře, probírat co se mu mohlo asi stát, atd.Ale Čičině je smutno a asi ji ukecám časem na mazlení.Dřív šla k miskám až když jsem odešla, seděla vždy opodál a poslední dobou přijde a začne se krmit i když jsem tam, jen je zatím ve střehu.Baští, ale očima sleduje co dělám.Snad se nechá přemluvit.Mílo pamatujete si na našeho uřvánka, dobrmaní kopii?Tak náš pantáta ho vyplatil(kocour).Deník otravoval tak kocour skočil 5.5kg na 2kg, a bylo.Nic mu neudělal jen ho "připlácl k zemi, Denda se chudák lekl... Musela jsem udělat prohlídku, nožičky,ouška, ocásek... kdyby ho kousek chyběl, nevím,nevím co by na to dcera říkala hezký večer